Učednice

10.

Ronnie už byla týden v Bradavicích, zrovna zítra se měl konat Křiklanův večírek. U Snapea strávila celé prázdniny, většinou učením. Odpověď na svou otázku, ale pořád nedostala, i když se nevědomky o něm dozvídala mnohé věci. Včera se holky rozhodly, že tmavovlásce půjdou koupit nějaké šaty, jenom z hradu ji musely vláčet a před hradem už ji normálně znehybnily a pomocí levitujícího kouzla ji dostaly do Prasinek. Vybraly jí černé šaty, které přecházely do tmavě modré. Nebyly nijak výstřední ani zajímavé, ale velmi jednoduché. Nejhorší bylo, že byly na ramínka, její jizvy budou velmi vidět, protože nejdou zakrýt žádným způsobem, kolikrát už to zkoušela, ale stále marně. 

Všechny holky šílely a ona nebyla vyjímkout, ale jiným způsobem, smažila se udělat všechno proto, aby tam nemusela a taky ten neustálý povyk ji doháněl k šílenství. Odpoledne se rozhodla, že si zajde k jezeru, bylo trochu obtížné zase po tak dlouhé době nemluvit. Jednou se dokonce málem prozradila, ale nikdo si toho naštěstí nevšiml. Vzala si nějakou knížku, ale tašku už si nechala v pokoji, nepotřebuje, aby se opakoval ten samý scénář jako před prázdninami. Vyšla ze společenky a zamířila si to k jezeru. 

Když tam došla sedla si pod velký dub, který měl krásný výhled na jezero. Začala si číst a užívala si klidu, který okolo jezera panoval. Ovšem ne na dlouho. Po nějaké chvíli uslyšela od hradu hlasy, byla moc zima na to, aby někdo šel dobrovolně ven. Vzhlédla od knížky a uviděla, jak se z hradu řítí Harry s Ronem a křičí její jméno. Okamžitě zaklapla knížku, prvně jí napadlo, že se může zneviditelnit, ale pak si vzpomněla, že si slíbila, že ho zde nesmí používat. Zvedla se ze země a pak ji to napadlo. Může vyšplhat na strom. Tak taky udělala, snažila se, aby nebyla nijak moc nápadná, protože nechtěla vidět ani Rona ani Harryho, tušila, co po ní můžou chtít. Pozvat ji na Křiklanův večírek, nebo je poslaly Herm s Ginny, aby jí našly, protože to prý bude strašně důležité a bude se to týkat toho večírku.

Nebyla ale jediná, kdo se netěšil na ten večírek. Severusi Snapeovi se příčilo stejně, možná i více než tmavovlásce. Postával si na astronomické věži a díval se směrem k jezeru. Viděl tmavovlásku, kterou by za tu dobu poznal už jenom podle toho, jak dýchá. Když uviděl, jak leze na strom, aby se vyhnila Potterovi a Weaslymu, musel se pousmát. Nečekal by, že bude dneska někdo venku, nejen kvůli té zimě, ale hlavně kvůli tomu večírku, zvláště ne nějaká dívka. Zaslechl Pottera s Weaslym, jak něco říkají:

,,Hele myslíš, že se mnou Ronnie půjde na ten Křiklanův večírek, nevím, že by jí někdo pozval." Na odpověď Harrymu bylo jen neurčité Ronovo zamručení. Taky Snape slyšel už hodně lidí, jak se jí pokouší pozvat na ten večírek, pokaždé jim naznačila, že ne a pak se vypařila. A teď když ji viděl, jak se snaží schovat před dalšími lidmi, kteří ji chtějí pozvat na večírek, připadalo mu, že tam ani nechce. Občas když ji viděl procházet s jejími kamarádkami a povídaly si o večírku, měla až utrápený výraz a viditelně se snažila je neuškrtit. Dokonce jí viděl, jak jí Hermiona s Ginny táhnou do Prasinek a říkají něco ve smyslu:

,,Musíš si vybrat šaty."

,,A opovaž se udělat něco, jenom abys nemusela na Křiklanův večírek." Při tom měl velkou chuť se smát, navíc měl pocit, že ho tmavovláska viděla a možná i ho prosila, aby něco udělal, ale on se na to jen pobaveně díval. 

K velkému dubu se mezitím přihnali Ron s Harrym a hledali Ronnie všude možně. Zatím marně. Ronnie se zahleděla směrem k astronomické věži a měla pocit, že tam někdo stojí, přesněji sklepní netopýr Severus Snape a zřejmě se velmi bavil. Měla sto chutí udělat něco, čím by se zbavila jeho dohledu a otravným kecům jejích spolužáků ohledně zítřejšího večírku. Seděla na tom stromě a neměla k tomu slézt, i kdy Harry s Ronem už odešli. Otevřela si tedy knížku, opřela se o kmen a začala si znovu číst. Ani si nevšimla, že jí přibyla společnost v podání Snapea. Seděl tam a něco zřejmě opravoval nebo něco četl, merlinví.