Učednice

12.

Ráno se tmavovláska vzbudila a první co uviděla, byla místnost velmi se podobající Snapeovu kabinetu. Když se pak rozkoukala pořádně, poznala, že to je jeho kabinet. V duchu zaklela, protože si až moc dobře pamatovala, jak usínala na chodbě ve výklenku a navíc to byl Snapeův kabinet, místo, kde chtěla být teď zrovna nejméně. Potichu se rozhlédla kolem sebe, jestli tady někde ten sklepní netopýr není, nikoho zde neviděla. Potichu se zvedla a uviděla velké hodiny, které ukazovaly půl sedmé. Najednou se ozvalo otevírání dveří, Ronnie se tak lekla, až na to její tělo reagovalo zneviditelněním, v duchu znovu zaklela, protože tohle kouzlo tady už neměla používat. A věřte tomu nebo ne, ale ve dveřích stál ten přerostlý sklepní netopýr a teď s vyvalenýma očima a pak naštvaným výrazem hleděl na prázdnou pohovku. Tmavovláska se v duchu zasmála, ale nevydala ani hlásku. Snape trochu popuzený, že tam Ronnie není a znovu zmizela, přešel k pohovce. 

,,Johnsonová, já vím, že tu jste." To už se Ronnie pro jistotu přesunula za dveře a poslouchala Snapeův naštvaný hlas. 

,,Okamžitě se zviditelněte." I přes prvotní šok, jí teď dělalo velké problémy se nesmát. Víc už Ronnie neslyšela, protože se už zase viditelná vydala ze sklepení menšími uličkami na snídani. Tajně se vyplížila až ke knihovně a tam už bezstarostně kráčela k Velké síni doufajíc, že nepotká po cestě Snapea. Měla jediné štěstí, že dneska byla neděle a celý hrad ještě spal, zvlášť po té její písničce. Nakonec si to ale rozmyslela a šla zkusit štěstí, jestli už náhodou nebude někdo vzhůru a nepustí ji do věže.

Došla až před podobiznu a zaklepala. Nic. Zkusila to ještě jednou...a najednou se otvor otevřel a tam stála Hermiona.

,,Ronnie, kde si byla?"

To už je teď jedno, kolik je hodin?

,,Sedm, proč?" 

Mám trochu hlad, nešly bychom na snídani?

Hnědovláska jen váhavě přikývla, protože jí pořád vrtalo hlavou, kde byla a proč ji včera nikde neviděla, když všichni slyšeli tu písničku, hudbu miluje, to ví každý. Nijak to ale neřešila, protože ji viděla odcházet z včerejšího večírku a i když ji ještě při tom jejich vystoupení viděla se smát, když odcházela vypadala, že nemá daleko ke zhroucení. Proto to taky nechala být a na nic se jí neptala. 

Vešly do Velké síně, kde bylo už celkem dost studentů, hlavně z nižších ročníků a pak taky několik profesorů mezi kterými už byl i ten přerostlý netopýr. Házel po tmavovlásce vražedné pohledy a jí chtě nechtě z tváře zmizely veškeré emoce. Oči měla znovu prázdné, výraz kamenný a skutečně velmi věrohodně připomínala obživlou mrtvolu, které teda ještě zbyla nějaká ta barva. Snape si toho všiml, a ne jen on ale i pár dalších profesorů, jako například McGonagallová nebo Kratiknot. Snad každý, kdo si jejího výrazu všiml jako první, viděl i jak se z jejího obličeje ztrácejí emoce a oči má upřené na jedno jediné místo. Na Snapea. Když pak pohledem přejížděla po celé místnosti, mnoho lidí, kteří zahlédli její pohled, měli pocit, jakoby se setkali s mozkomorem nebo obživlou mrtvolou, ale studentům se ten pohled většinou vyhnul, profesoři už to štěstí neměli. Teď by mohl kdokoli vidět jak moc trpěla, zvlášť kdyby ještě viděl její jizvy. 

Obě dívky se posadily ke stolu naproti sobě a začaly jíst, Ronnie si doposud nechávala svůj mrtvolný pohled a propalovala jím černovlasého muže, který se mu snažil, co nejvíc vyhnout, protože mu tak moc připomínaly, co udělal před sedmnácti lety. Na ten pohled do mrtvých hnědých očí své spolužačky a kamarádky nikdy nezapomene a ona ten pohled teď přímo servírovala pod nos, jen se podívat. Zatím co Snape přemýšlel nad důvodem, proč ho terorizuje tímto pohledem, Ronnie vzpomínala, hlavně na roky u nich doma a díky tomu měl její pohled ještě větší účinky. I Hermiona si všimla jejího pohledu, nebyl tak živý jako vždy, ten opak ji děsil, poprvé snad litovala Severuse Snapea, protože byla velmi všímavá a všimla si, kam tmavovlásčin pohled směřuje, co ale nevěděla, bylo proč. Proč zrovna Snape? A taky jak to dokázala, takový pohled se nepovede jen tak někomu, dokonce i Snape má daleko mírnější vražedné pohledy a to byl mistr v takových pohledech.