Učednice

9.

,,Proč jsme zde?"

,,Máte moc otázek Johnsonová. Příště víc myslete a méně se ptejte." Moc otázek a žádná odpověď. Pomyslela si tmavovláska, kterou jeho tón dováděl k nepříčetnosti. 

,,Ale pokud chcete skutečně znát odpověď na svou otázku, proč vás chráním, musíte mě nejdřív porazit." Tmavovláska na něj vyvalila oči, porazit? Jeho? To je skoro nemožné, to už raději půjde dobrovolně za svým kmotrem a zbytkem své rodiny.

,,Soubojům vás určitě v Kruvalu učili, nemám pravdu." Měl a moc dobře to věděl, co ale nevěděl, je, že souboje tam a tady jsou trochu odlišné a tmavovláska je tudíž zvyklá na horší souboje. Mnohem horší. V Bradavicích mají kouzelníka pouze odzbrojit, ale v Kruvalu se nebojí použít i horší kletby, které protivníka vážně zraní, mnohdy i s použitím černé magie. Pomalu přikývla a vzdálila se na potřebnou vzdálenost. Snape se ani nenamáhal počítat a okamžitě, kdy se tmavovláska otočila seslal první kouzlo, ta ale byla připravená a bez větších problémů ho vykryla.

Začal se zde odehrávat boj, velmi podobný boji na život a na smrt, kouzla létaly vzduchem a oba se pohybovali velmi rychle a svižně. Černovlasý muž kouzla většinou vykrýval a málokdy se jim musel vyhnout, zato tmavovláska se většině kouzlům vyhýbala, protože jen málokdy stihnete udělat velmi silný štít nato, aby vykryl několik kouzel popřípadě kleteb najednou. Vyhýbání bylo jistější. Černovlasý muž téměř žasl nad jejími schopnostmi i bez použití živlů byla velmi silná čarodějka a velmi těžký protivník, to musel uznat. Na ni žádné z jeho předvídání útoku nezabíralo, a že zabralo na každého. 

V zápalu boje si ani jeden nevšimli tmavé postavy, která je sledovala. Právě v okamžiku, kdy na tmavovlásku letělo nějaké kouzlo, ta postava vyslala kletbu, velmi ošklivou, ale ne smrtelnou. Vyslala ji přímo na Severuse Snapea. První, kdo si kletby všiml, byla tmavovláska. Rozběhla se směrem ke svému profesorovi a mezitím uhnula kouzlu, které na ni černovlasý muž seslal.

,,Pozor!" Křikla a spolu s černovlasým mužem, který si kletby letící k němu všiml později, padali z útesu, ke kterému se dostali. Během toho volného pádu ji černovlasý muž pevně držel a snažil se, aby spadl jako první. Ona ale měla ještě jedno eso v rukávu. Pomocí své elementární magie, nechala, aby je jedno z velkých vodních chapadel, které vytvořila, chytlo a stáhlo na bezpečné místo pod vodu. Tmavovláska okamžitě udělala dvě vzduchové bubliny, aby mohli oba dýchat a vysoukala se ze sevření černovlasého muže.

,,Bylo to nutné Johnsonová." Obořil se na ni okamžitě Snape.

,,Skončil byste radši rozplácnutý pod útesem, nebo byste se radši nechal zasáhnout tou kletbou." Obořila se okamžitě tmavovláska a pozorovala, co se tam nahoře děje. Postava se dívala přes okraj a v ní mohla spolehlivě poznat Remuse Lupina. Nemohla tomu uvěřit, nechtěla tomu uvěřit, nejhorší bylo, že ji slyšel mluvit, ale to je teď jedno. Černovlasý muž ji pozoroval a jen jednou se podíval nahoru nad hladinu, aby poznal, že člověk, který na něj seslal tu kletbu, byl Lupin. Mnohem víc ho ale zajímala tmavovláska, vznášela se pod vodou a vlasy jí vlály okolo hlavy.

,,Jak víte, že to byla kletba Johnsonová."

,,Studovala jsem v Kruvalu, kletbu od skoro neškodného kouzla ještě poznám." Odsekla mírně dotčeně, ale on si z jejího tónu nic nedělal. Stále si ji prohlížel, jako nějaký obrázek, čehož si tmavovláska nemohla nevšimnout, ale nic si z toho nedělala. Jakmile postava odešla, dívka se rozhodla vyplavat nad hladinu, jenže v tom by j í nesměl zabránit člověk držící za zápěstí.

,,Kam jdete."

,,Nahoru." Než ale stihla cokoli říct nebo udělat, byla zpět tam, kde byla. Naproti černovlasému muži a dívala se mu do onyxonových očí. Po chvíli ticha, začal muž plavat nahoru, ale tmavovlásku nechal vznášet se na místě. Kouzlem zjistil, že tam nikdo není, ale nehodlal vyplavat nad hladinu ani nic oznamovat tmavovlásce, která už si vesele plavala všelijak a vůbec ho nevnímala. Podíval se na Ronnie, která si pod ním plavala spokojeně jako ryba. Velmi mu připomínala mořskou pannu, stylem jakým plavala, tou ladností, vypadala tak šťastně a on jí tu chvilku nechtěl kazit, protože věděl, jak málo jich má. Od doby, co přestoupila do Bradavic už sice zažívala hezké chvíle a navíc di deníku pro jistotu nepsala, ale ta nejhezčí byla stále v jejím deníku, aspoň to si do letošních Vánoc myslela. Popravdě tohle byly i přes všechno ty nejhezčí Vánoce, i když většinu času strávila sezením v pokoji nebo odhalování svých velmi nepříjemných tajemství tomu sklepnímu netopýrovi, který byl občas v obzvlášť špatné náladě, ale ona si toho nevšímala. Pokud ji něco mohlo ještě víc překvapit než to, že Snape má s velkou pravděpodobností srdce, tak už se musela asi dočista zbláznit. Chvíli tam jen tak plavala, pak se opatrně podívala nahoru a tam plaval ten sklepní netopýr a pozoroval ji. Byla skutečně opatrná, takže si černovlasý muž nevšiml, že viděla, jak na ni zírá. Když už ji to plavání omrzelo, podívala se znovu na Snapea, který jí pokynul rukou, aby připlavala k němu. Poslechla ho bez větších protestů, protože za chvíli mu dojde vzduch.