Učednice

11.

Venku už tmavovláska tančila na jezeře a k tomu jí znovu odněkud hrála hudba. Zatím se nic nedělo, vodní kámen ležel v klidu na Brumbálově stole, ale občas začal svítit, což nebylo dobré znamení. 

Za černovlasým mužem se vydal i Brumbál, protože to chtěl vidět a za ním se plížil Harry, který jejich rozhovor zaslechl a rozhodl se zjistit, co tak vyděsilo černovlasého muže. Ten už mezitím doběhl blíž k jezeru, ale bylo pozdě, kolem Ronnie už kroužil vodní kámen a ona se vznášela ve vzduchu. Okamžitě jak si všimla Snapea, snažila se udržet svou sílu co nejvíc na uzdě a bylo to vidět. V té chvíli už ven vyběhl i Brumbál a v závěsu mu byl i Harry. Tmavovláska z posledních sil stihla dát Snapeovi jasnou zprávu, aby okamžitě odešel, ale ten ji neposlechl. 

,,Musíme za ní." Řekl Harry, ale než se stačil jakkoli pohnout zastavil ho Brumbál.

,,Ne, ona to zvládne. Kdyby si tam přišel, vůbec bys jí nepomohl, právě naopak." Na jeho slova Harry už nijak nereagoval a jen tam stál. Otočili se a vydali se zpět do hradu, protože kdyby tam stáli mohla by si jich všimnout tmavovláska a nikdo by neskončil dobře.

,,Johnsonová" Zakřičel na dívku Snape a upoutal její pozornost.

,,Dovolte mi Vám pomoct." Bylo to poprvé, co se na něco ptal a zároveň z jeho slov byla znát jakási úcta. Natáhl k ní ruku, ale ona místo toho, aby nějakým způsobem reagovala, vší silou odhodila velkou vlnu na druhou stranu jezera, která se na něj valila a pak řekla:

,,Musíte jít, zachraňte se, prosím." Její hlas zněl naléhavěji než kdy před tím, skutečně ho prosila, aby se zachránil? S ním to však ani nehnulo, ba naopak donutilo ho to udělat ještě jeden krok vpřed. Když to dívka zbystřila, udělala z vody jedno velké chapadlo a opatrně profesora přesunula až k bráně, ten na to ale reagoval tak, že se rozběhl zpátky k jezeru a tentokrát už nehodlal couvat. Dívce už se její magie začala vymykat kontrole a všechny pokusy její magie zmrzačit Snapea se snažila směřovat jinam. Toho si samozřejmě Snape všiml, ale musel jí pomoct...nebo jí chtěl pomoct, protože mu na ní ve skutečnosti záleželo? Doběhl tentokrát už k samému kraji jezera.

,,Běžte! Prosím, nesmí se Vám nic stát." Posledních pár slov řekla skoro neslyšně, ale černovlasý muž je přesto zaznamenal. Všechny ty vodní chapadla, bila do tmavovlásky, protože ona věděla, že pokud nezraní jí, tak do Snapea. Když k němu ale tmavovláska mluvila, nedávala pozor a jedno chapadlo chytlo toho sklepního netopýra a chtělo s ním praštit o zem, ale tomu se v poslední chvíli podařilo tmavovlásce zabránit. Nebyla ovšem tak silná, aby ho to chapadlo pustilo, a tak ho drželo několik metrů nad zemí. 

Tmavovláska, kterou síly teď už dočista opustily, padala na zem. Stejně rychle, jako to všechno začalo, to i skončilo. Severus Snape se rozběhl na druhou stranu jezera, kam spadla tmavovláska. Srdce mu bušilo jako o závod a nedokázal myslet na nic jiného než na tmavovlásku.

Ronnie ležela na zemi s očima otevřenými, byla hodně vyčerpaná, ale nechtěla zavřít oči. Uslyšela něčí kroky, respektive někoho, jak běží. Pomalu se opřela o lokty a pak se posadila. Všechno kolem ní se točilo a bylo rozmazané, připadala si jako po kletbě Cruciátus. Až po chvíli se všechno kolem ní přestalo točit a viděla už o něco ostřeji. Jakoby z dálky uslyšela hluboký mužský hlas, jak volá.

,,Johnsonová!" Najednou si připadala, jakoby jí někdo zarazil nůž do zad. Až do teď si neuvědomovala, co se stalo, ale teď se jí to připomnělo daleko krutěji než kdy dřív. Černovlasý muž přiběhl k nebelvírce a hned se jí začal ptát jestli je v pořádku, moc ho nevnímala, ale přesto přikyvovala. 

,,Měl jste jít pryč." Hlesla po chvíli ticha, kdy si ji Snape měřil nedůvěřivým pohledem, protože jí nevěřil, že by byla skutečně v pořádku.