Učednice

23.

Bitva byla v plném proudu, ochranná bublina se před chvílí rozpadla a ona stále hledala Snapea. Zrovna se přichomýtla k jedné bitce, kde měli převahu smrtijedi, ale jakmile se do bitky přimotala Ronnie, byli smrtijedi po chvíli poraženi. Probíhala dál hradem až najednou uviděla něco, co skutečně nechtěla. Svou macechu Bellatrix Lestengeovou, která zrovna chtěla vyslat smrtící kletbu na Nymfadoru Tonksovou, její macecha měla navrch, ale Tonksová tu teď měla Ronnie o které Bella nevěděla.

,,Jsi ostuda naší čistokrevné rodiny."

,,To bych neřekla, spíš pravý opak." Prohlásila tmavovláska chladně a než se Bellatrix stačila vzpamatovat, už na ní letělo tmavovlásčino omračovací kouzlo, upřímně jí bylo úplně jedno co se teď bude dít, hlavně, když zachrání aspoň někoho. Přispěchala k mírně otřesené Tonksové a pomohla jí na nohy. Udělaly sotva jeden krok, když si Tonksová všimla svého manžela Remuse Lupina, jak se opírá o zeď a nad ním se tyčí Antonín Dolohlov. Ronnie udělala jeden prudký pohyb a Tonksovou shodila na zem za nějaké sutiny. 

,,Dolohlove, to je doba co jsme se neviděli, nemám pravdu?" Vysmívala se mu, působila jako skutečná Bellatrix, která teď ležela v bezvědomí na zemi a jen tak se z něj nedostane. Kouzelník se otočil a naproti sobě spatřil tmavovlásku, chvíli se na ni díval, protože od doby, co ji viděl naposled uběhlo už několik dlouhých let, ale po nějaké chvíli v ní shledal Veronicu Lestrngeovou, kmotřenku svého pána, kterou všichni tak nepřetržitě hledali. Ronnie udělala krok směrem k němu, ale nepřestávala ho propalovat krutým mrtvolným a zároveň Voldemortovským pohledem, který by nejednomu člověku nahnal strach. 

,,Ty" To bylo jediné, co stačil říct, protože mu tmavovláska skočila do řeči a nevypadalo to, že to co dělá by jí nějak vadilo. 

,,Zase já, měla jsem pocit, že když jsme se viděli naposled, varovala jsem tě, ať neútočíš na lidi bez hůlek, mohlo by se ti to šeredně vymstít." Smích, který se rozezvučel po, zřejmě velké, části hradu byl krutý a každému z něj musela tuhnout krev v žilách. Jediné, co měl Dolohlov možnost spatřit, byla smějící se tmavovláska a několik kleteb letící jeho směrem, až se probere, nebude to nic příjemného. Přispěchala rychle k Lupinovi, aby mu pomohla vstát, díval se na ni poněkud překvapeně, ale nebyl jediný, Tonksová, která už taky stála na nohou vypadala jakoby jí někdo řekl, že už je dávno po smrti a létá tady jako duch. 

,,Proč si to udělala?"

,,Vaše dítě přece nemůže vyrůstat bez rodičů a navíc mrtví nikomu nepomůžete." I přes to, co se tady teď stalo, mluvila klidně a už vůbec ne strašidelně, tvář už jí nezdobil ten děsivý úsměv s krutýma a děsivě nepopsatelnýma očima. 

,,Jděte, běžte prvně na ošetřovnu a pak se ujistěte jestli je v pořádku." Položila Lupinovi ruku na rameno, pak se otočila a běžela zase jinam. Ztratila dost času a Merlinví jestli vůbec najde Snapea a ještě živého. 

Remus s Tonksovou ji poslechli a zašli na ošetřovnu, tedy do Velké síně, kde se ošetřovali ranění, vzali si odtamtud nějaký lektvar a zkontrolovali malého Teda Lupina. 

_________

Ronnie nohy táhly až k Chroptící chýši, když vyšla po schodech do nějaké místnosti uviděla Snapea, ale její kmotr ani nikdo jiný tam naštěstí ještě nebyl. Nejvíc jí utěšila věc, že ještě pořád žil, jakmile si jí všiml, ztuhnul, přišla, ona přišla a rozhodně se nehodlá jen tak vzdát.

,,Johnsonová, co zde děláte?"

,,Trochu zbytečná otázka pane profesore." Mírně se pousmála, ale úsměv jí z tváře brzy spadl, když k ní několika rychlými kroky přišel. Tentokrát ji ale nechytil za paži, aby ji vyděsil, ale objal. Ronnie stála jako solný sloup, nevěděla, co má dělat, byla zmatená. Nijak jí to nevadilo, ale přišlo jí to zvláštní. Ani Severus Snape v té chvíli nevěděl, co dělá, prostě to udělal, překvapilo ho, že nic neudělala, ani se nepohnula. Po chvíli jí pustil, stáli u sebe a navzájem si dívali do očí, bylo to magické. Pak ale uslyšel na schodech kroky, věděl, kdo to je a rozhodně nemínil nechávat Ronnie za něj nasazovat vlastní život.