Učednice

21.

Přišli až do sklepení, do jeho starého kabinetu, tmavovláska mírně znervózněla, nebyla si jistá, co po ní bude chtít. Nervózně vešla za Snapem dovnitř a zavřela dveře, byl to zvláštní pocit zde stát, tak dlouho tu nebyla a tolik se toho změnilo, věděla teď mnohem víc věcí, ale ne takových jakých by si přála. Snapeovi to taky přišlo divné zde stát, zvlášť teď když měl pracovnu jinde. Za dobu co tu byl ředitelem se toho o ní moc nedozvěděl, ale viděl mnohem jasněji, na jaké straně tmavovláska stojí a za koho bude chtít položit život. Za něj. Nechtěl, aby se za něj obětovala, protože další smrt blízké osoby už by nezvládl. Viděl ji se smát, plakat, to rozrušení a vztek, když teď mluvila s Brumbálem a zřejmě jí nevadilo, že toho o ní bude vědět víc. Zajímalo ho o čem si s Brumbálem povídali, protože neslyšel celý jejich rozhovor, vlastně jenom konec, který mu byl takřka k ničemu. 

,,Říkala jste, že nemáte co dělat." Jeho hluboký hlas se rozléhal po místnosti a Ronnie jen němě přikývla.

,,Jestli chcete, dám Vám práci. Pán Zla potřebuje několik lektvarů..." Na chvíli se odmlčel, ale Ronnie poznala, jaké chce lektvary. Jedy a co nejúčinnější. Nepatrně kývla a v očích jí začal plát plamen zloby, ve kterém bylo nemálo krutosti, neztrácela si však svou kamennou masku. Zmínka o jejím kmotrovi ji naplnila jí krutostí a zlobou a to mnohem víc než jindy, protože to on chce zabít Snapea a pokud se tam stane, bude to ona, kdo ho zabije. Ne Harry, ne bystrozoři, ale ona. To ona bude na místě mučitele ne její kmotr nebo otec a žádnou milost dávat nebude.

,,...Připravíte ten nejsilnější jed, určitě Vám nemusím říkat jaký jed to je." Tmavovláska zavrtěla hlavou, tenhle jed se učila vařit už v pátém nebo čtvrtém ročníku v Kruvalu, ale byla by se nejraději sama dívala, jak člověk, který ten jed vypil umírá. A tím člověkem měl být její otec. Znenadání se otevřely nějaké dveře, kterých si nikdy předtím nevšimla a tam byl vchod do učebny lektvarů. Černovlasý muž se rozešel směrem ke dveřím a tmavovláska, jako vždy, cupitala za ním. 

_________

Práce jim šla rychle, nevařila jenom Ronnie, ale i Snape, protože množství lektvarů mělo být skutečně velké. Raději se držela Snapeova postupu a nepřidávala tam žádné další ingredience, které by účinky mohly zvětšit. Důvod byl jednoduchý, recepturu jejích lektvarů znali, minimálně její otec a kmotr. Kdyby se náhodou přišlo na to, že mu pomáhala, byli by oba někde. Snape za utajování informací a ona...už jenom z principu. 

Snape si všiml, že se drží přesně jeho postupu, nemusel ani dlouho přemýšlet, proč to dělá. Za tu dobu věděl, že na sobě jí nezáleží a že by se obětovala za každého, koho měla aspoň trochu ráda, bylo to kvůli němu. Kolikrát ho mohla prozradit, ale neudělala to, kolikrát mu mohla udělat nějaký naschvál, čímž by dostal od Voldemorta trest, ale neudělala to. Potter by to na jejím místě klidně udělal a spousta dalších studentů určitě taky. 

Ronnie si vzpomněla, jak jí Harry jednou vyprávěl o Turnaji tří kouzelníků. Vyprávěl jí to ještě v době, kdy nikdo z nich nevěděl jistě, že je Snape smrtijed. Prý tam byl po celou dobu zápasu, nikdy nikam neodešel, při každém ze tří úkolů tam vždy čekal stejně jako ostatní. Ronnie věděla, co její kmotr dělá s neposlušností, zajímalo jí, jak ho potrestal, že nepřišel. Kdyby se ho na to zeptala, nic by jí neřekl, leda to že jí do toho nic není. Snape jakoby jí četl myšlenky, tmavovláska se soustředila na lektvar takže si nevšimla, jak se mu na tváři objevil mírný úšklebek. 

Hodiny ubíhaly, ani jeden z nich zatím nepromluvil, Ronnie mluvit nechtěla, aby ho nerušila při práci a Snape jednoduše nechtěl mluvit, užíval si toho ticha, které tu panovalo. Blížila se druhá hodina ráno, pokud si nepospíší můžou narazit na nějakou hlídku. Vždycky ve dvě hodiny se hlídky mění a na chodbách hradu nikdo není. Tmavovlásce se začínaly mírně třást ruce a i když se snažila pracovat klidně dál, ale Snape si toho všiml. Chvíli se na ni díval a když se i ona podívala na něj, neuhnul pohledem, ba naopak pozoroval ji ještě bedlivěji.