Učednice

13.

Dny plynuly jako voda a až na pár vítězných zápasů nebelvíru, těžkých víkendů pro Ronnie a podivné chování Snapea, Harryho a Malfoye se nic nedělo. Ronnie pokaždé přišla ze sklepení naprosto vyčerpaná a nejdivnější, hlavně pro Hermionu, která na tmavovlásku každý den čekala, že Snape se pokaždé ptal, jestli přišla. Ze začátku to Hermioně přišlo trochu zvláštní, ale pak si na to zvykla a později mu tam raději nechala připíchnutý vzkaz, že je Ronnie v pořádku. Nikdy však své kamarádce neřekla, že tu Snape byl, vlastně nikomu.

Blížil se konec května a ve vzduchu bylo cítit nebezpečí. Ronnie se nemohla už vůbec soustředit a aby toho nebylo málo, včera Harry málem zabil Malfoye. Ronnie se vracela od Snapea, když byla u podobizny, zaklepala na dveře a otevřela jí nejen Hermiona, ale i Ginny, Neville a všichni z Brumbálovy armády.

,,Ronnie nevidělas někde Harryho?"

Ne proč

,,Brumbál si ho někam vzal a ještě se nevrátil, prý máme být na pozoru." Ronnie se vyděsila, okamžitě všechny popohnala ven a sama zůstala ve společence. Kouzlem udělala velmi šikovný duplikát svého přívěsku a schovala ho do kapsy, když ale chtěla odejít někdo zaklepal. Ihned vzala papírek, který ležel na stole, psala ho Hermiona, věděla, že každý víkend někdo klepe na dveře a Herm tomu člověku podstrčí nějaký papírek a to je všechno. Pootevřela dveře a tam stál Snape, rychle mu podala papírek a zavřela dveře. Po chvíli se ale zaklepání ozvalo znovu, tmavovláska panikařila, neměla moc času, musela ještě na astronomickou věž, než se něco semele a ona věděla, co.

Za nějakou chvíli to Snape vzdal a někam odešel, jakmile se trochu vzdálil, vyběhla Ronnie ze společenky a zamířila si to na astronomku. Probíhala chodbami rychlostí světla, potkala i pár lidí z Brumbálovy armády, ale někoho i z Fénixova Řádu. Ani se neohlédla, mířila přímo na astronomickou věž.

Když tam dorazila, byl tam už Brumbál s Harrym. Rychle k nim přiskočila, Brumbál se na ni klidně podíval a řekl:

,,Nezapomeňte, co jste mi slíbila." Tmavovláska poslušně kývla hlavou a na Brumbálův rozkaz, sebe i Harryho schovala. Když byli bezpečně schovaní, uslyšeli, jak někdo jde po schodech, Draco Malfoy. Tmavovláska jejich rozhovor skoro nevnímala, protože dole uslyšela až moc známé hlasy. Smrtijedi už dorazili. Měli jediné štěstí, že byli schovaní pod neviditelným pláštěm, jinak by to nemuselo dopadnout dobře pro nikoho. 

Vešel tam ale ještě jeden člověk, kterého zde chtěla Ronnie vidět nejméně, Severus Snape přišel přesně na místo, kde stáli s Harrym a když foukl vítr, nedopatřením z nich plášť odkryl. Když uviděl tmavovlásku, zarazil se, hleděla na něj a prosila ho, aby to nedělal, tak mu to aspoň přišlo, nebyl však v jejích očích sebemenší náznak zhnusení nebo zlosti, jako tomu bylo u Harryho. Harry Potter tentokrát doufal, že Snape bude stát na Brumbálově straně, ale zlost a zhnusená v chlapcových očích bylo stále. Naznačil jim, aby byli zticha, ale pořád upíral oči na tmavovlásku, pro kterou teď bude zrádce. Nevěděl, že tmavovláska o jejich domluvě ví a jen se snaží, aby její kmotr nezabil i jeho. 

,,Proč si tě Snape každý víkend volá k sobě?" Zašeptal Ronnie do ucha Harry, nechtěla mu odpovídat, ale musí.

Jsem jeho učednice. 

,,Co myslíš, že udělá." Tohle byla otázka, která tmavovlásce zarazila kudlu do zad, přesto si však zachovala kamennou tvář.

To nevím, ale i kdyby vyvraždil celou školu, musím ho poslouchat a být mu oddaná. Neptej se, Brumbál zřejmě sestavoval naši smlouvu, tohle se obyčejně neuvádí v takové míře, jako tomu bylo u naší smlouvy.