Game over

1

,,Uvidíme se zítra ve škole, ahoj!" rozloučil se se mnou můj jediný kamarád.

,,Ahoj..." zamumlal jsem si pod vousy a vydal se směrem k domovu.

Byla noc a zima. Víc jsem si zachumlal nos do šály, kterou jsem měl okolo krku a trochu si jí zafunil. Měl jsem ruce v kapsách, ale stejně jsem mrzl. Pomalým krokem jsem šel domů a přitom sledoval vločky, padající z nebe. Zastavil jsem se, vytáhl ruku z kapsy a nechal jednu vločku spadnout na mou dlaň. Trošku to zastudilo a pak se roztekla. Zase jsem si strčil ruku do kapsy a dal se do pohybu. Šel jsem okolo zdejší malé večerky. Rozhodl jsem se, že si koupím něco k jídlu a zároveň se tam ohřeju. Zalezl jsem dovnitř a ucítil teplo, které mě obklopilo. Prošel jsem několik uliček, vzal si čokoládovou sušenku, zaplatil za ní a zase vyšel ven. Hned jsem zalitoval, že jsem tam nezůstal déle. Dal jsem si sušenku do kapsy, že si jí sním až doma. Najednou předemnou zastavila bílá dodávka. Rozešel jsem se zase domů, abych nezavázel dalším zákazníkům. Díval jsem se do nebe a docela mi trvalo, než jsem si uvědomil, že mě někdo sleduje. Myslel jsem si, že je to jen člověk, co jde stejnou cestou, ale když jsem začal různě zahýbat a zrychlovat, dostal jsem strach. Rozeběhl jsem se a snažil se co nejrychleji dostat domů, ale nejsem zrovna atletický typ, takže mi brzy došel dech a síla v nohou a upadl jsem. Ucítil jsem, jak mě někdo popadl vzadu za bundu a zvedl mě na nohy.

,,Nech mě bejt!" rozkřikl jsem se.

Ten někdo měl masku a rozhodně to nevypadalo, že by mě chtěl pustit. Kroutil jsem se, ale marně, nepovolil.

,,Hej! Co to děláte, nechte ho bejt!" ozvalo se za mnou.

Nedokázal jsem otočit hlavu, ale o to se postaral muž, co mě držel. Otočil se i se mnou a u hlavy mi zazněl zvuk cvakající pistole. Vyděsil jsem se k smrti. Radši jsem se už nehýbal. Před námi stál kluk, asi v mém věku s černými, rozcuchanými vlasy, které mu trochu zasahovaly do oka. Za ním běželi další chlapi, nejspíš od toho, co mě držel. Mladý kluk držel ruce u hlavy, aby ukázal, že nemá zbraň.

,,Notak, uklidni se kámo, jo?" snažil se to urovnat, ale to se mu moc nepodařilo.

Chlapi, co za ním běželi, ho okamžitě zpacifikovali a mrskli s ním o zem. Něco mu píchli do ruky a on zanedlouho znehybněl. Nevěděl jsem, jestli ho zabili nebo ne, ale vědět jsem to nechtěl. Začal jsem mít o to větší strach. Začal jsem se znovu kroutit, ale zbraň, kterou mi držel ten muž u hlavy cvakla ještě jednou. Zase jsem se uklidnil. Tohle není kurva sranda! Říkal jsem si. Bylo to mnohem horší, než jakákoli videohra. Najednou jsem ucítil slabou bolest v ruce. Podíval jsem se tam a zjistil, že mi taky něco píchli. Ovládla mě panika a chtěl jsem utéct, ale moje nohy ztěžkly a přestaly mě poslouchat. Padl jsem na zem a jen pozoroval bandu chlapů, jak nakládají toho černovláska do auta. Pak se mi zamlžilo vidění a já usnul.