Game over

12

Co se stalo...? No jo, někdo mě praštil do hlavy. Kurva, bolí to. Kde to vlastně jsem?

,,Kenmo!" křičel kdosi v dáli, ale nedokázal jsem rozpoznat, kdo.

,,KENMO!" zakřičel někdo další.

Pomalu jsem se začal probírat.

,,KEEEEEENMOOOOOO!" zařval mi najednou u ucha Bokuto.

,,Neřvi mi kurva do ucha!" rozkřikl jsem se na něj.

,,Je v pořádku." oznámil s úsměvem a poodstoupil.

Chytl jsem se za hlavu a posadil se.

,,Co se stalo...?" zeptal jsem se.

,,Někdo tě silně praštil do hlavy železnou tyčí. Kuroo tě našel a viděl toho někoho utíkat chodbou pryč." vysvětlil Yaku.

,,Co je dneska vlastně za den...?" optal jsem se znovu.

Všichni zmkli. To mě znejistilo.

,,Tak co?!" zakřičel jsem, protože mě to věčné čekání na jejich odpověď štvalo.

,,Je šestý den... Pár dnů jsi si tu pospal." oznámil mi Akaashi.

,,Kurva..." zanadával jsem. ,,Našli jste ještě něco?" zeptal jsem se.

Všichni jen záporně kroutili hlavou. Tak, to jsme v hajzlu... Pomyslel jsem si a svěsil hlavu. Zvedl jsem se z postele a rozešel se ke dveřím.

,,P-počkej, kam to jdeš?!" ptal se mě Bokuto a snažil se mě zastavit.

,,Jdu si něco vyřídit." odpověděl jsem a vylezl z pokoje.

Mířil jsem si to rovnou k těm velkým dveřím, které údajně vedly ven. Začal jsem do nich vší silou kopat a chtěl jsem je vykopnout.

,,Tak co ty svině?! Ukaž se, jestli máš kuráž!" řval jsem přes celý barák.

,,Kenmo, nech toho!" slyšel jsem za sebou Nishinoyův hlas.

Neposlouchal jsem ho a dál se snažil toho zmrda, co nás sem zavřel, vyprovokovat. Najednou mě kdosi obejmul zezadu.

,,Kenmo..." ozval se jemný a příjemný hlas, který nepatřil nikomu jinému, než Kuroovi.

Zarazil jsem se a přestal.

,,Jsem rád, že jsi v pořádku." zašeptal mi do ucha.

Otočil jsem se na něj a zděsil se. Kuroo měl obří pytle pod očima a vypadalo to, jako když několik dní nespal. Značně pohubl za těch několik dní a měl trochu propadlé tváře.

,,K-Kuroo... Co se ti stalo?" zeptal jsem se vyděšeně.

,,To nic, hlavně, když jsi v pořádku." řekl Kuroo a usmál se.

Zahřálo mě to u srdce. Měl o mě strach.

,,Pojď se mnou." řekl, vzal mě za ruku a táhnul někam pryč.

Já jsem byl stále v šoku, tak jsem ho jen slepě následoval. Dovedl mě za roh, kde nás nikdo nemohl vidět a silně mě objal.

,,Co to-"

,,Pššššt. Prosím... Nech mě tak." řekl mi Kuroo zdrceným hlasem do ucha a stiskl mě ještě trochu pevněji.

Nechal jsem ho tedy tak. Později jsem ho taky objal. Jen lehce, ale přeci jen. Bylo to příjemný. Chtěl jsem, aby tohle nikdy neskončilo. Pak jsme se pomalu začali odtahovat. Kuroo si mě ale ještě držel při těle. Nechtěl mě pustit. Nechápal jsem, co se to děje, ale nechal jsem ho. Je to přeci jen náš poslední den, tak ať si ho užije. Sice jsem doufal v nějakou lepší smrt, ale asi se nedá nic dělat.

,,Můžu spát u tebe?" zeptal se náhle.

Zpozorněl jsem. Rozhodně jsem neměl náladu na to, co se stalo minule. Kuroo se pousmál.

,,Neboj, nebudu dělat žádný blbosti." ujistil mě.

,,Fajn..."