Game over

4

Ležel jsem v posteli v pokoji, ve kterém jsem se probudil. Zpracovával jsem to, co nám ten chlap v rozhlase řekl. Neočekával jsem, že bychom se odsud zvládli dostat, takže jsem se rovnou smiřoval se smrtí. Začal jsem mít hlad. Zvedl jsem se z postele a namířil si to ke stolu, kde bylo jídlo. Bylo tam kuře, nějaká zelenina a mísa s ovocem. Vzal jsem si okurku a vylezl ven. Šel jsem do obýváku, kde byl Bokuto, Akaashi a Kuroo. Asi se snažili vymyslet plán útěku.

,,Ahoj Kenmo! Jdeš nám pomoct?" zeptal se Bokuto.

,,Ne." odpověděl jsem a sedl si na gauč.

Vzal jsem ovladač do ruky a pustil televizi. Kluci na mě koukali dost nevěřícně, ale za chvíli se vrátili k plánu. Já jsem ukusoval okurku a snažil se ignorovat jejich hlasy. Moc to nešlo, protože kecali hrozně nahlas.

,,Mohli byste ztichnout?" zeptal jsem se, když jsem přeslechl asi desáté slovo v televizi.

,,Kenmo, my se tu narozdíl od tebe snažíme něco vymyslet, to ty by jsi měl trochu ztlumit tu telku." řekl Kuroo trochu naštvaně.

Zamračil jsem se. Měl pravdu, ale nechtěl jsem to přiznat nahlas.

,,Tch-" utrousil jsem, vypnul tu televizi a odkráčel.

Ani nevím proč, ale Kuroova slova na mě z nějakého důvodu zapůsobila. Normálně bych totiž nikdy nikoho neposlechl. Zalezl jsem si zase do pokoje a užíral se nudou. Proč jsem ho vlastně poslechl? Je to jen další idiot... Měl jsem tam zůstat. Říkal jsem si. Po nějaké chvíli mi někdo zaklepal na dveře.

,,Hm." zahučel jsem.

,,Ahoj, Kenmo." pozdravil Kuroo, ten, kterého jsem teď skutečně nepotřeboval vidět.

,,Co chceš?" zeptal jsem se.

Kuroo trochu ztrnul nad mým tónem hlasu, ale zase se uvolnil.

,,Jen jsem se chtěl zeptat, jestli nám chceš aspoň uskutečnit ten plán útěku... Nechceš tu přeci zůstat, že ne?" zeptal se.

,,Tch... Mě už je to jedno, je mi jasný, že se odsud nikdy nedostanem." odpověděl jsem mu a dál tupě zíral.

Kuroo se na mě taky chvíli díval, ale pak si povzdychl a zavřel dveře. Jakokdybych chtěl pomáhat s nějakým pitomým plánem. Pomyslel jsem si a dál odpočíval. Byl na nějakou chvíli klid, dokud se nerozezněl alarm. Hrozně jsem se lekl a vyletěl jsem z pokoje, jako splašený.

,,Co je?!" vykřikl jsem, když jsem se dostal do obýváku.

,,Bokuto, vypni to!" křičel Yaku a pobíhal okolo něj.

Zastavil jsem se. Bokuto stál u nějakého kódového zařízení a očividně se to snažil zničit a otevřít tím ty velké dveře. Ale moc se mu to nepovedlo, protože se celým domem rozléhal neuvěřitelný pískot. Bokuto do toho zběsile mlátil a snažil se to vypnout. To je debil. Pomyslel jsem si a přišel k němu.

,,Uhni." přikázal jsem mu.

Bokuto i Yaku uhnuli a já se na to podíval zblízka. Byl to docela jednoduchý systém, stačí jen přepojit tohle a tamto...

,,A voila!" řekl jsem hrdě, když jsem zastavil ten alarm.

Měl jsem s tím dlouholeté zkušenosti, co se elektroniky týče a nejednou se mi stalo, že se mi rozbil nějaký monitor nebo reprák, ale vždycky jsem si dokázal poradit.

,,Jak jsi to...?"