Game over

7

,,Jsi si jistý, že si ještě nechceš odpočinout?" ptal se mě ustaraný Yaku, když jsem si trval na svém, že se musím Kuroovi omluvit.

V podstatě jsem zrovna vstal. Byl druhý den v tomhle příšerném domě a zbývalo jen pět dnů. Musel jsem se mu omluvit, dokud jsem se k tomu dokázal přinutit a dokud nebylo příliš pozdě. Pomalu jsem se za Yakuovy pomoci dobelhal k pokoji, kde ležel Kuroo. Když jsme dorazili před dveře jeho pokoje, odehnal jsem Yakua pryč, protože jsem skutečně nechtěl, aby někdo poslouchal moje omluvy. Když Yaku zmizel za rohem, otevřel jsem dveře a vklouzl dovnitř. Zavřel jsem za sebou pro jistotu a pomalu došel k jeho posteli. Sedl jsem si na židli, která byla hned vedle a povzdychl jsem si. Chvíli jsem na něj jen nepřítomně koukal.

,,Kuroo... Nevím, jestli mě slyšíš, ale... Chci se ti jen omluvit..." zamumlal jsem nejpotišeji, co to jen šlo.

Myslím, že by to neslyšel ani kdyby měl ucho u mojí pusy.

,,Promiň..." zahuhlal jsem ještě a cítil ten známý pocit stékajících slz.

Rychle jsem si je utřel do rukávu a snažil se zbytek zadržet. Ale moc mi to nešlo, slzy tekly proudem a nechtěly se zastavit. Odhrnul jsem kousek jeho peřiny, abych se podíval na jeho zranění. Měl ho ovázané, ale krev prosákla skrz. Dal jsem si ruku na pusu a tiše vzlykal. Vždycky jsem byl dost chladný na venek, ale uvnitř jsem byl ještě jen malé dítě. Po chvilce jsem se trochu uklidnil. Zíral jsem na něj a nemohl jsem si pomoct, ale chtěl jsem si sáhnout do těch jeho hebce vypadajících vlasů. Pomalu jsem zvedl ruku a chtěl mu do nich šáhnout, ale zarazil jsem se. To není dobrý nápad... Pomyslel jsem si a chtěl ji zase stáhnout, ale něco mě pevně chytlo okolo zápětí. Lekl jsem se a trochu vyjekl, než jsem si uvědomil, že je to Kuroo.

,,T-t-ty nespíš?!" zeptal jsem se vylekaně.

,,Ne." řekl Kuroo a sladce se usmál.

Na co to zas myslím?!

,,Poslouchám tě celku dobu." dodal a položil moji ruku do jeho vlasů.

Hrozně jsem zčervenal a málem zapomněl dýchat. Kuroo se usmál ještě víc a taky zčervenal. Jen nepatrně, ale dost na to, abych si toho všiml. Jeho vlasy byly skutečně hebké, přesně, jak vypadaly. Nedokázal jsem se udržet a trochu jsem mu ty vlasy stiskl v dlani. Kuroovi se to asi líbilo, protože vydal takový zvuk, jako když přede kočka. To jsem si uvědomil, co dělám a okamžitě jsem tu ruku z jeho vlasů vytáhl.

,,Promiň." zahuhňal jsem znovu a urychleně odešel.

Zaplul jsem do pokoje a zabouchl za sebou. Bylo mi nějak hrozné vedro a do tváří se mi hrnula krev. Špatně se mi dýchalo, ale já věděl proč. Jsem... Gay...? Ptal jsem se sám sebe. Z nějakého důvodu se mi líbilo, když jsem se mohl zavrtat do jeho náruče nebo když jsem měl ruku v jeho vlasech. Bylo to... Příjemné. Vlastně to i vysvětlovalo to, proč se k němu chovám úplně jinak než k ostatním.

Flasback:
,,Ty už hlavně nemysli." zašeptal Kuroo a sykl bolestí.
End flashback

Proletěly mi hlavou jeho slova. Trochu mě píchlo u srdce. Co když jsem se do něj fakt zamiloval...?