Game over

14

Kuroo pov:
Flashback

,,Tentokrát se k nim připojíš." řekl Ushijima.

,,Cože? Proč?" zeptal jsem se.

,,Chci vědět, jak to probíhá a hlavně na ně dohlídneš, ti poslední se odtamtud málem dostali. Postaráš se o to, aby se nedostali pryč. Každý večer mi budeš hlásit situaci. Vybavení pro komunikaci s námi budeš mít v pokoji číslo 29." vysvětlil mi to Ushijima, náš velitel gangu.

,,Jasně..." souhlasil jsem.

Proč by ne, je to náhodou docela zajímavý. Vždycky se jen dívám ze skrytých kamer, ale vidět to naživo, to je jiná. Připravil jsem si všechno a večer se nechal unést i s tím klukem, kterého jsme pronásledovali už delší dobu, spolu s ostatními zajatci.

.....................

Vlastně jsem to byl všechno já. Ty nápovědy a tak... Přemluvil jsem Ushijimu, aby tentokrát kamery nezapínal. Neměl jsem sice v plánu jim pomáhat, ale Kenma mi přirostl k srdci. Zamiloval jsem se do něj hned na první pohled a prostě jsem ho nemohl opustit. Nemohl jsem se jen dívat, jak zemře. Musel jsem zakročit. První nápověda byla jen náhoda, neměl jsem v plánu, aby ji našli, ale když jsem pak šel za Kenmou do sklepa a on mě praštil těmi hráběmi, musel jsem tam nechat další, kterou jsem měl v kapse. I ten otevřený mrazák, to jsem byl já. Viděl jsem, jak si Lev bere zmrzlinu a zavírá ten mrazák. Tak jsem ho otevřel a dal tam další nápovědu. Jenže jsem si spletl lísteček, proto tam stálo, že už jim nikdo radit nebude. A ještě ta příhoda, kdy jsem ho skoro znásilnil... Nechtěl jsem to udělat, ale můj pud zločince mi radil jinak. Měl jsem na něj prostě chuť a ten jeho vyděšený výraz tomu rozhodně nepomáhal. Jsem rád, že jsem se ovládl. A ten, kdo Kenmu praštil do hlavy? Taky já. Jenže jsem nevěděl, že je to on. A když jsem pak trávil jeho poslední chvilky s ním... Prostě jsem ho musel odvést pryč. Napadlo mě, že teď všichni spí a vražda se bude konat až ráno, ale naneštěstí byl Tendou, Ushijimova pravá ruka, vzhůru. Musel jsem mu to nějak vysvětlit. Lhal jsem jemu, ale lhal jsem i Kenmovi. A teď tu před Kenmou stojím a on mě už asi prokoukl. Co budu dělat...?

Kenma pov:

Stáli jsme naproti sobě a já čekal, co mi Kuroo odpoví. Z nějakého důvodu jsem mu nevěřil, ale chtěl jsem, aby to nebyla pravda. Kuroo, řekni mi, že v tom nejdeš...

,,Já..." začal ale nedokončil.

,,Ty...?" pobídl jsem ho.

Nic. Zase mlčel. Už je mi to jasný.

,,Jasně... Co jsem si taky mohl myslet, že...? Chtěl jsi mě zabít, že?" zeptal jsem se s bolestí v hlase.

,,C-cože?! Ne! Jasně, že ne!" bránil se.

To jsem mu už ale nevěřil. Už jsem mu nevěřil jediné slovo. Jak jsem si mohl myslet, že by mě měl rád? Dělal to jen pro zábavu. A ve skutečnosti je jeden z těch, kteří nás tu zavřeli. Popravdě, mi to bylo docela líto. Začínal jsem si ho totiž docela oblibovat.

,,Sbohem Kuroo." řekl jsem a šel tam, kde jsem předpokládal, že je východ.