Game over

8

Co když jsem se do něj fakt zamiloval...? Rozjímal jsem nad svými pocity, dokud mi za zády někdo nezaklepal na dveře. Uskočil jsem a pak jsem rozklepanou rukou otevřel.

,,Ahoj Kenmo!" pozdravil vesele Bokuto.

,,Ahoj..." pozdravil jsem naoplátku.

,,Potřebujeme s tebou a Kurooem něco probrat, sejdeme se v obýváku." řekl a odešel.

Povzdychl jsem si a šel tam, kde jsme se měli sejít. Byli tam už všichni kromě Bokuta a Kurooa. Počkali jsme na ně a pak začal Akaashi, jakožto jediný, kdo tu měl mozek, mluvit.

,,Včera jste odvedli skvělou práci, jsem na vás všechny pyšný." oznámil a pokračoval. ,,Naneštěstí se nám tu stala menší nehoda, ale právě díky tomu, jsme měli tu možnost, najít další vodítko." řekl a ukázal na cosi na stolku.

Vypadalo to, jako další část toho klíče. A kupodivu tam i pasoval.

,,Bohužel jsme ještě nezjistili, od čeho ten klíč je." řekl Nishinoya posmutněle.

,,Jak jste ho vlastně našli...?" zeptal se Kuroo.

,,Když po tobě Kenma hodil hrábě" řekl Akaashi a přitom se na mě podíval.

Provinile jsem sklopil zrak.

,,Tak se ty hrábě rozbily a uvnitř byl zasazený kus klíčku." dovysvětlil.

,,Takže vlastně jsme další kus našli díky Kenmovi." ujasnil si Lev.

Akaashi jen kývl na souhlas.

,,A ještě něco..." ozval se zase a začal něco štrachat v zadních kapsách.

Vyndal papírek a začal předčítat.

,,Gratuluji, vedete si opravdu velmi dobře. Když jste už tak vychytralí, dám vám menší nápovědu. To, co hledáte k odchodu z tohoto domu, není klíč. Hledejte na severním pólu."

,,To je vše, co napsal?" zeptal se Kuroo.

,,Jo, nic víc, nic míň." odpověděl Akaashi.

Na severním pólu...? Co to má znamenat? Říkal jsem si, ale nic mě nenapadalo.

,,Možná je to jen past, jak nás odlákat?" přemýšlel nahlas Kuroo.

,,Je to 50 na 50, možná jo a možná ne. Ale já si spíš myslím, že ne. Jsou dost vychytralí na to, aby si s námi takhle prohrávali." řekl Akaashi.

Já jsem přemýšlel potichu. Jenže v myšlení jsem stejně dobrý, jako v běhu. Nejsem. Jak bych si teď zahrál na konzoli. Pomyslel jsem si a rozplýval se nad představou sebe v teplé posteli, s konzolí v ruce, ležící v Kuroově klíně. Cože?! To ne! Bez Kurooa. Řekl jsem si, když jsem si uvědomil, nad čím, že to přemýšlím. Zavrtěl jsem hlavou.

,,Co takhle prozatím zkusit ten klíč...? Určitě někam patřit musí, ne?" navrhl jsem.

,,Kenma má pravdu, pamatujete si někdo, jaké dveře nebo šuplíky nebo cokoliv, že by to bylo zamčené?" zeptal se Yaku.

Všichni zavrtěli hlavou, až na Leva.

,,Já si pamtuju jedny dveře, které byly zamčené, ale už si nepamatuju, které." řekl a nervózně se zasmál.

Yaku ho nakopl do zadku.

,,Ty narazíš na něco podezřelého a ani se nepodíváš, co je tam za číslo?!" rozzlobil se na něj.

,,Číslo..." zamumlal jsem.

,,Říkal jsi něco?" zeptal se Nishinoya.

Vzpomněl jsem si na první den tady, když jsem si chtěl projít dům a zabloudil jsem. Viděl jsem jedny dveře, které se nedaly otevřít. A pamatuju si, že jejich číslo bylo...

,,29..."