Game over

3

Po nějaké době tam dorazili další lidi. Myslím, že tam byl Yaku, Lev, já, Nishinoya, Bokuto, Akaashi a Kuroo. To byl ten, co se mi snažil pomoct, ale nakonec ho taky sebrali. Seděli jsme na pohovce a povídali si.

,,Sedm. Je nás tu sedm." sdělil Yaku a zamyslel se.

,,Proč tu vlastně jsme...?" zeptal se Bokuto.

,,To nikdo z nás neví." odpověděl jsem a očima hledal cestu ven.

Začal jsem se nudit, tak jsem začal po kapsách hledat svou konzoli. Marně. Tu mi aspoň mohli nechat! Pomyslel jsem si. Pak jsem v kapse ucítil nějaký obal. Vytáhl jsem to a zjistil, že to je ta sušenka, kterou jsem si koupil. Podělaná sušenka... Řekl jsem si a naštvaně si ukousl.

,,Ty máš jídlo!" zakřičel mi u ucha Lev.

,,Neřvi mi do ucha!" zakřičel jsem nazpátek a sušenku si pro jistotu přitáhl blíž k sobě.

,,Dej mi!" řekl Lev a natahoval po mě ruku.

,,Ne! Je moje!" řekl jsem a snažil se svým tělem tu sušenku uchránit.

To se mi nepovedlo, protože za chvíli se o ní dělili všichni. Teď jsem bez konzole a bez sušenky. Pomyslel jsem si naštvaně. Když všichni byli tak moc zaujatí tou dobrotou, rozhodl jsem se to tu prozkoumat. Zvedl jsem se a šel dál do domu. Všude bylo tolik amplionů. Šel jsem různými chodbami a prošmejdil tolik pokojů, že jsem se ztratil. Motal jsem se tam a nevěděl, kudy zpátky.

,,Kde je sakra ten obývák." říkal jsem si a snažil se to tam poznat, ale byl jsem v lese.

Najednou mi někdo sáhl na rameno. Nadskočil jsem a ze strachu toho někoho praštil do tváře.

,,Ježiš- Klid, to jsem já." řekl Kuroo.

,,Promiň, nemáš se za mnou plížit." odvětil jsem.

,,Kde seš? Všichni tě hledají?" zeptal se.

,,Jsem se... Ztratil..." zamumlal jsem.

Kuroo se zasmál.

,,Tak pojď ty moulo." řekl, otočil se a rozešel se.

Šel jsem pomalu za ním a přitom se díval okolo sebe. Dům to byl veliký, to jo. Nechápu, co někoho vede k tomu, kupovat takhle obří dům, jen pro svoje pobavení. Řekl jsem si. Za chvilku jsme dorazili tam, kde jsme se všichni potkali. Sedl jsem si vedle sedačky na zem, protože tam už bylo plno. Kuroo si sedl ke mně.

,,Co děláš?" zeptal jsem se ho.

,,Sedím." odpověděl Kuroo a usmál se tím svým debilním úsměvem.

Protočil jsem oči a opřel se zády o bok sedačky. Chtěl jsem si trochu odpočinout, ale když už jsem byl na pokraji spánku, ozval se příšerný zvuk. Otevřel jsem oči dokořán a zacpal si uši.

,,Co to je?!" slyšel jsem tlumeně Nishinoyův pisklavý hlásek.

Pak ten rámus ustal a z těch amplionů, co jsem potkal na své cestě domem, se ozval hlas.

,,Vítám vás přátelé. Jsem velice rád, že jste již všichni vzhůru. Vysvětlím vám trochu více pravidla této hry. Jen pro objasnění, jste teď uvěznění v domě, ze kterého se musíte dostat do týdne, jinak umřete. Žádné zbraně nejsou povoleny a pokud někoho uvidím, že dělá, co nemá, zemře hned na místě. Vaším úkolem je, získat klíč od těchto dveří, které vedou ven. Je mi jedno, jak ho najdete, pokud neporušíte má pravidla, do kterých patří i zákaz sebevražd nebo vraždění mezi sebou. Přeji vám příjemnou zábavu."