Game over

10

Sebral jsem odvahu a pomalinku otevřel oči. Ale to, co jsem viděl mě trochu zmátlo. Kuroo nademnou sice skloněný byl, ale vypadal, jakoby si právě uvědomil, co dělá. Vyděšeně na mě zíral a červenal se.

,,P-promiň." zahuhlal, slezl ze mě a urychleně odešel.

Díval jsem se za ním a snažil pobrat, co se to právě stalo. Ty náhle změny v jeho chování mě dost vyvedly z míry. Musím uznat, že pomyšlení na polibek s ním je super ale rozhodně ne takovýmhle způsobem. Zase myslím na blbosti. Pomyslel jsem si. Nechápal jsem, jak se všechno může obrátit vzhůru nohama, jen za dva dny. Sám jsem moc dobře věděl, že se mi Kuroo líbí, ale za žádných okolností jsem si to nechtěl přiznat. Navíc jsem nevěřil na lásku na první pohled. Ležel jsem tam v posteli a chtěl spát, ale únava mě po tomhle zážitku tak trochu přešla. Uplynuly dvě hodiny a já stále ležel tak, jak mě tu Kuroo zanechal. Pořád jsem na něj myslel, až jsem to nevydržel, zvedl se a šel za ním. Dal jsem si velký pozor, aby mě nikdo neviděl a zaplul jsem do jeho pokoje.

,,Kuroo?" zašeptal jsem.

Nic. Oddechl jsem si a přišel k němu blíž. Chvíli jsem se na něj díval, jak v poklidu spí. Pak jsem si k němu opatrně vlezl. Zachumlal jsem se k němu do peřiny a pak ho jen pozoroval. Klidně oddychoval a vypadal, jako by se nikdy nic nestalo. Musel jsem si znovu hrábnout do těch vlasů. Prostě musel. Kuroo se trochu zachvěl, ale nevzbudil se. Přitulil jsem se k němu blíž a zanedlouho usnul.

,,Kenmo?!"

Vzbudil mě něčí křik.

,,Neřvi, chci spát." řekl jsem otráveně a otočil se na druhý bok.

Pak mi to všechno došlo. Otočil jsem se zpátky a lehkým ruměncem na tvářích. Kuroo vypadal, že nechápe. Ono taky nebylo zrovna co chápat.

,,C-co tu děláš?!" zeptal se zmateně.

,,Spím." odpověděl jsem jednoduše.

,,Ale-"

,,Nemohl jsem spát, tak jsem přišel." vysvětlil jsem mu to.

,,A-ha..."

Kuroo vstal, nějak se upravil a pak šel pryč. Včera mě málem ojel a teď se mě bude stranit. Říkal jsem si.

,,Když už došel tak daleko, tak ať to dotáhne." řekl jsem si a taky vstal.

Šel jsem do kuchyně rovnou pro jídlo.

,,Kdo z vás dementů nechal otevřenej ten mrazák?!" zařval jsem, když jsem viděl, že mrazák vytejká.

,,Promiň, to jsem byl asi já..." ozval se Lev se zmrzlinou v ruce.

Protočil jsem oči a chtěl ho zavřít, ale něčeho jsem si všiml. Hledejte na severním pólu. Prolétlo mi hlavou.

,,Že by..."

Začal jsem se hrabat v tom mrazáku. Bylo tam něco zamrzlého. Snažil jsem se to vyndat, ale nešlo mi to.

,,Co tam vyvádíš?" zeptal se Bokuto.

,,Vytáhni to." přikázal jsem mu a ukázal na tu věc.

Bokuto se radši na nic neptal a vytáhl to. Byla to nějaká krabička na klíč.

,,Co to je?" zeptal se Bokuto.

Neodpověděl jsem mu a šel s tím do kuchyně.