Game over

5

,,Jak jsi to...?" udiveně zíral Lev.

,,Tomu se říká umění." odpověděl jsem hrdě.

,,Počkej, něco je jinak." řekl Akaashi a přiblížil se k nám.

Chvilku zkoumal tu klávesnici a pak to záhadně otevřel.

,,To jsou dvířka...?" zeptal se Nishinoya.

,,To bude sejf." odpověděl Akaashi a sáhl dovnitř.

Malými dvířky vytáhl nějaký papírek a malou součástku něčeho.

,,Co to je?" zeptal se Yaku.

,,Vypadá to, že jsme našli první část klíče..." řekl Akaashi a prohlížel si to.

Součástka skutečně vypadala, jako kus klíče, ale nikdo nevěděl, kde je druhá část a odkud ten klíč je.

,,Gratuluji, právě jste nalezli první část klíče. Ale nemyslete si, že najdete druhou část a jste venku, to skutečně ne. Jen hledejte dál a uvidíte :)." četl Akaashi ten papírek.

Jakmile to dočetl, všichni mlčeli. Nikdo se neodvážil nic říct. Najednou Kuroo dal Bokutovi ruku na rameno.

,,Díky tobě jsme našli první část! Dobrá práce!" pochválil ho.

Zamračil jsem se. To je toho, to byla jen náhoda. Pomyslel jsem si.

,,Tak pokračujme! Určitě to dokážeme, když se spojíme." ozval se Lev.

Všichni souhlasně zamručeli až na mě. Chtěl jsem říct, aby mě z toho vynechali, ale pak jsem taky ucítil ruku na svém rameni. Otočil jsem se za tím někým.

,,Pomůžeš nám, Kenmo?" zeptal se Kuroo.

Nevím proč, ale neměl jsem slov. Jen jsem nevědomky přikývl a nechal se unášet pohledem na jeho úsměv. Ještě jsem ho neviděl se usmívat, ale teď, když jsem ho uviděl, jsem měl pocit, že ten úsměv mi přináší radost. Najednou se Kuroo přestal usmívat, sundal ruku z mého ramene a trochu se zamračil.

,,My to zvládneme." prohlásil vážně.

Stále jsem byl omámen, takže jsem ho tolik nevnímal, ale i tak mě najednou jeho hlas uklidnil a dodal naději, že se odsud můžeme skutečně dostat.

,,Jak budeme pokračovat?" zeptal se Nishinoya.

,,Asi budeme muset prohlédnout celý barák, prostě to tu všechno prohledejte, obrátíme to tu vzhůru nohama! A když někdo něco najde, tak to tu zanechá a večer se tu všichni zase sejdeme, platí?" navrhl Yaku.

,,Já to tu budu hlídat..." nabídl se Akaashi. ,,Bude lepší, když to tu někdo pohlídá." vysvětlil.

Všichni jsme souhlasili a tím začala naše velká pátrací akce. Rozdělili jsme se a každý šel hledat jinam. Kus klíče, který jsme našli, jsme zanechali na konferenčním stolku v obýváku u Akaashiho. Já jsem šel do sklepa. Ano byl tam i sklep, který jsem nesnášel už jak jsem tam vstoupil. Nesnáším sklepy. Pomyslel jsem si a šel dál chodbami. Narazil jsem na jedny dveře. Nechtěl jsem je otevřít, ale musel jsem, pokud jsem chtěl aspoň trochu uspět. Vešel jsem dovnitř a pro jistotu za sebou zavřel. Byla to malinká místnost, nejspíš něco jako odkladiště náhradních věcí a tak. Bylo tam toho tolik k prozkoumání.

,,Achjo..." povzdychl jsem si a začal to tam prohrabávat.

V krabicích, které se válely v regálech, nic nebylo, jenom nějaké zahradnické nářadí nebo jsem tam našel ještě zabalenej toaleťák. Beznadějně jsem sklopil hlavu a chystal se odejít, ale uslyšel jsem zvenčí kroky. Vyděsil jsem se a vzal hrábě, které jsem měl po ruce. Pomalu jsem šel ke dveřím a čekal, až ten někdo přijde. Nikdo z našich to není, protože ti do sklepa neměli chodit. Řekl jsem si a poslouchal, jak se ty kroky pomalu blíží...