Game over

9

,,Co...?" zeptal se nechápavě Bokuto.

,,To číslo těch dveří je 29." zopakoval jsem. ,,Viděl jsem je, hned první den."

,,Tak jdeme!" zavelel Akaashi a všichni jsme vyrazili ke dveřím s číslem 29.

Když jsme dorazili na místo, zkusili jsme ten klíč. Dveře sice byly zamčené, ale klíček tam nepasoval. Tak jsme znovu prohledali celý barák a hledali nějaké zamčené dveře. Tentokrát neúspěšně. Po třech hodinách jsme se všichni sešli zase zpátky. Vyčerpaně jsem se svalil na sedačku.

,,Co teď?" zeptal se bezradně Lev.

,,Nevím." přiznal Akaashi.

Chvíli jsme všichni mlčeli a nevěděli, co dál. Měl jsem hlad, tak jsem se zvedl a šel si do kuchyně pro jídlo. Vzal jsem si tam bagetu a sedl si zpátky.

,,Je už docela pozdě, jděte si lehnout, já se tu zatím pokusím něco vymyslet." řekl Yaku.

,,Tak to ne! Nenechám tě tady!" zaprotestoval Lev a usadil se vedle mě.

,,Dělej, jak myslíš, já si jdu lehnout." řekl jsem a zamířil do pokoje.

Už jsem pomalu bral za kliku, když mě někdo zastavil.

,,Kenmo!" slyšel jsem známý hlas.

Otočil jsem hlavu a uviděl běžícího Kurooa. Počkal jsem, až doběhne.

,,Co?" zeptal jsem se otráveně.

,,M-můžu spát t-tady...?" zeptal se skoro neslyšně.

,,Ne." řekl jsem chladně a vešel do svého pokoje.

Chtěl jsem mu zavřít před nosem, ale on mezi dveře strčil nohu. Vecpal se dovnitř a zavřel za námi.

,,Kuroo, vypadni, chci spát." řekl jsem.

Navenek jsem vypadal pořád stejně, ale uvnitř jsem se bál, co mi udělá. Kuroo nic neřekl a jen si lehl na mojí postel.

,,Tch-" zasyčel jsem a chtěl odejít, ale... ,,Ty jsi zamkl, ty svině?!" zařval jsem na něj.

Kuroo se jen potutelně usmál a zamával klíčkem od mého pokoje v ruce.

,,Buďto tu budeš spát se mnou v posteli nebo si tam stůj." řekl a dál ležel.

,,To víš, že jo. Koukej odsud vypadnout nebo-"

,,Nebo co?" přerušil mě.

Moc dobře věděl, že mě zahnal do kouta. Naštvaně jsem si lehl na zem a otočil se zády k němu.

,,Tak ty mě budeš ignorovat?~"

Z jeho náhlé změny tónu mi přejel mráz po zádech. Rychle jsem se otočil, abych se ujistil, že ho nikdo nevyměnil, ale to už mě Kuroo sbíral ze země.

,,Hej! Co to děláš, pusť mě!" ohnal jsem se po něm, ale on mě neposlouchal.

Hodil mě na postel, vyšplhal si nade mě a jednou rukou mi přichytil obě moje zápěstí nad hlavou. Měl jsem docela solidní strach. Poprvé za tu dobu jsem se mu podíval do očí. V tu chvíli jsem věděl, že jsem v prdeli. V jeho očích se střídal chtíč a touha po krvi. Já jsem oproti tomu měl v očích strach, jako nikdy. Co se to děje!?

,,K-Kuroo, nech t-toho!" snažil jsem se ho zastavit.

Bohužel neúspěšně. Kuroo se mi pomalu začal sklánět k obličeji. Zavřel jsem pevně oči a jen čekal, co se mnou udělá. Cítil jsem jeho horký dech na mých tvářích a jeho rty se skoro dotýkaly těch mých. Ale nic se nestalo.