Game over

15

Šel jsem už asi půl hodiny, ale ta chodba snad neměla konce. Už mě to začalo unavovat. Pak jsem si vzpomněl, že jsem tam vlastně nechal kluky. Doprdele! Pomyslel jsem si, otočil se a rozběhl se zpátky k našemu vězení. Chvíli to trvalo, ale dostal jsem se tam. Všichni byli vzhůru a jen naštvanými pohledy probodávali Kurooa. Asi už jim řekl, o co jde. Řekl jsem si a pohlédl na ně. Dramatický odchod se slovy "Sbohem, Kuroo" se nepovedl.

,,Kenmo!" zakřičel Bokuto a rozběhl se ke mně.

Vší silou mě objal a nechtěl pustit.

,,Co ti je...?" zeptal jsem se trochu přidušeně

,,Ty jsi se pro nás vrátil." vzlykal mi Bokuto do trička.

,,Jo..." zamumlal jsem a lehce ho poplácal po zádech.

Kuroo stál pořád na místě a pohledem zkoumal zem.

,,Pravdou je, že vás odtud chci dostat všechny." promluvil Kuroo s pohledem stále na zemi.

,,Kuroo, ty už mlč a jestli nás chceš dostat pryč, tak konej." řekl Akaashi.

Kuroo jen mlčky přikývl a vedl nás tou dlouhou chodbou.

,,To budu muset jít zase tam...?" zeptal jsem se unaveně.

Kuroo znovu kývl a šel dál. Všichni jsme šli za ním, ale jak jsme se přibližovali k východu, byl jsem unavenější a unavenější. Začal jsem pomalu zaostávat.

,,Jsi v pohodě, Kenmo?" zeptal se mě Yaku.

,,Jo, dobrý..." odpověděl jsem.

Kuroo to asi zaslechl, protože se okamžitě vydal mým směrem.

,,To jdeme zase zpátky?" zaúpěl jsem.

Kuroo ale nic neřekl, jen mě vyzvedl do náruče a šel zase dál.

,,Pusť mě na zem!" křičel jsem, ale Kuroo byl jakoby duchem mimo.

Vrtěl jsem se mu v náruči, ale nebylo to k ničemu. Maximálně si mě přitáhl blíž. Nebudu lhát, bylo to pohodlný, ale bál jsem se ho.

,,Kuroo, co to děláš?!" křičel Nishinoya a snažil se uvolnit jeho stisk.

Ale nepovedlo se. Tak jsme to oba vzdali. Já jsem se nechal nést a Noyovi nezbylo nic jiného, než probodávat Kurooa pohledem.

,,Jsme tady." řekl, když jsme dorazili k nějakým dveřím, které zřejmě vedly ven.

Seskočil jsem z něj a rovnou si to namířil ven. Vzal jsem za kliku, ale zarazil jsem se. Otočil jsem se na Kurooa a čekal.

,,Co se děje? Proč nejdeš?" zeptal se.

Mlčel jsem a čekal, jestli půjde s námi. Kuroo to po chvilce pochopil.

,,Jděte beze mě, já se tu s nimi nějak vypořádám." řekl a smutně svěsil hlavu.

Povzdychl jsem si a chtěl něco říct, ale kluci mě zastavili.

,,Pojď, Kenmo. Přece nechceš pouštět kriminálníka do světa." řekl Lev.

Při slově "kriminálník" se Kuroo trochu zachvěl. Asi mu to oslovení nebylo příjemné a já se ani nedivím. Naposledy jsem se mi zadíval do očí. Pak jsem vzal za kliku a vyšel ven. Poprvé za týden jsem ucítil čerstvý vzduch.

,,To je paráda!" rozplýval se Bokuto.

Stáli jsme před domem a před námi bylo pole. Ale za tím polem jsem viděl malé město.

,,Tak... Tady se asi rozloučíme." řekl Akaashi s pohledem upřeným do dálky.

,,Jo..." řekl zasněně Yaku.

,,Tak... Ahoj..."