Game over

16

Rozloučili jsme se a každý si šel svou cestou. Já jsem šel skrz pole k tomu městečku. Ale cítil jsem se poněkud sám. Jakoby část mě chyběla. Dorazil jsem tam, poptal se, kde jsem a nějakým způsobem se druhý den dostal domů. Myslel jsem si, že když se dostanu domů a zahraju si nějakou hru na počítači, tak se mi moje nálada zlepší, ale moc to nepomohlo. Pořád jsem se cítil prázdný.

,,Kruci..." zamumlal jsem si a frustrovaně si sundal sluchátka z hlavy.

Trvalo mi dlouho si to přiznat, ale chyběl mi Kuroo. Chtěl jsem ho mít u sebe, cítil jeho teplo a vědět, že je na živu. Pak mi v hlavě svitl takový menší nápad. Nejdřív jsem ho okamžitě zavrhnul, ale jak plynula minuta za minutou a Kuroo mi chyběl víc a víc, rozhodl jsem se ten plán realizovat. Sedl jsem do auta (ano, Kenma má řidičák 😂) a vyjel. Mířil jsem si to k tomu domu a doufal, že se ještě nesbalili a neutekli. Byl jsem tam asi za tři hodiny. Zaparkoval jsem stylem GTA a rozběhl se ke dveřím. No, on to nebyl moc běh, ale kdo by to teď řešil. Vlezl jsem dovnitř a pomalu se podél zdí přibližoval k našemu vězení. Došel jsem tam. Dveře byly zavřené a zevnitř jsem slyšel nějaké hlasy. To jako fakt...? Pomyslel jsem si. Rozhlédl jsem se, jestli mě někdo nevidí, ale bohužel se za mnou kdosi objevil.

,,Hej! Co tam děláš?!" zakřičel červenovlasý mladík.

To je blbý. Řekl jsem si. Proč jsem nezůstal doma v posteli?

,,Tendou, já to vyřídím." ozvalo se za ním.

Tendou ustoupil a za ním se objevila vysoká postava. Pomalu vystupovala ze stínů a když přišel až ke mně, měl jsem pocit, že měří tak 3 metry. Měl zelené vlasy a rozhodně nevypadal přátelsky.

,,Co tu chceš, chlapče?" zeptal se až divně přívětivým tónem.

Mlčel jsem a jen se na něj mračil. Chlap, co měl zelené vlasy, nakrčil obočí. Pak mě bezeslova čapl za mikinu a někam mě táhl.

,,H-hej! Pusťte mě!" křičel jsem a snažil se vymanit z jeho sevření.

Chlap nic neřekl a dál mě táhl. Byl jak robot, bez citů. Dotáhl mě dolů, pod dům a hodil mě do nějaké místnosti. Potom zamkl.

,,Shnij si tu." řekl zase tím přívětivým tónem a odešel.

Byla tam tma, nic jsem neviděl, ale přesto jsem se snažil zjistit, kde jsem a co okolo mě je. Později jsem si zvykl na tmu a pomalu začínal rozeznávat okolí.

,,Co to..." zarazil jsem se, když jsem si všiml další siluety v místnosti.

Přivřel jsem oči, abych lépe viděl. Vypadalo to, že dotyčný je už nějakou dobu v bezvědomí. Rozhodl jsem se k němu nepřibližovat, protože, kdo ví, co se mu stalo. Sedl jsem si do kouta a přemýšlel, jak se odsud dostanu. Najednou se ozvalo zakašlání, které rozhodně neznělo zdravě.

,,Kurva..." ozvalo se.

Byl to ten někdo, koho tu sem taky nejspíš zavřeli. Ale poněkud mi ten hlas přišel povědomý.

,,H-haló?"

To byl on. Okamžitě jsem poznal, kdo to je.

,,Kuroo!"