Game over

13

Ležel jsem v Kuroově náruči a užíval si náš poslední večer. Zítra všichni zemřeme. Já jsem se s tím tak nějak smířil, ale Bokuto a Lev od rána šílí a rozhodně nejsou připraveni zemřít. Akaashi a Yaku se je snaží nějak uklidnit a Nishinoya si píše dopis na rozloučenou. A já tu jen ležím s Kurooem u sebe. Zanedlouho jsem usnul.

V noci mě někdo probudil. Třásl se mnou, jak osika ve větru.

,,Co je?" zeptal jsem se rozespale.

,,Pojď! Našel jsem cestu ven." oznamoval mi Kuroo s nadšením v hlase.

Byl jsem rozespalý, tak mě vzal Kuroo za ruku a táhnul ven.

,,A co kluci?" zeptal jsem se.

,,Ti jsou už venku." odpověděl Kuroo.

Šli jsme do obýváku a pak k těm velkým dveřím, které měly vést ven. Teď byly otevřené a odhalovaly dlouhou chodbu někam daleko. Zakopl jsem o práh a spadl na čumák.

,,Au..." zamumlal jsem.

,,Pojď." naléhal Kuroo a vzal mě do náruče, aby to bylo rychlejší.

Šel velice svižně, ale přesto opatrně. Skoro to vypadalo, jako kdyby to tu znal. Klížily se mi oči únavou.

,,Kuroo!" ozvalo se za námi a Kuroo se zastavil.

Nevím, čí byl ten hlas, ale měl jsem pocit, že ho odněkud znám. Kuroo se napjal, ale neotáčel se.

,,Co si myslíš, že děláš, co?!" promluvil znovu ten hlas.

Kuroo se najednou rozběhl i se mnou a běžel tou dlouhou chodbou někam pryč.

,,Hej! Zastav!" křičel ten někdo.

Kuroo ho neposlouchal a dál běžel. Pak najednou rychle zahnul a položil mě na zem.

,,Zůstaň tu, hned jsem zpět." zašeptal a někam zmizel.

Chvíli mi trvalo, než jsem se vzpamatoval a než jsem si uvědomil, co se vlastně stalo. Probral jsem se a postavil se na nohy. Vykoukl jsem za roh. Nikde nikdo. Pomalu jsem se podél zdi sunul někam, kde by mi to aspoň trochu objasnilo situaci.

,,Kuroo...?" zavolal jsem.

Jediné, co mi odpovědělo, byla ozvěna. Povzdychl jsem si a šel dál. Najednou jsem uslyšel hlasy. Natiskl jsem se na zeď a schoval se za nějakou popelnici, co tam byla.

,,Skvělá práce Kuroo, jsem rád, že jsme si to takhle vyjasnili." říkal někdo.

,,Jo, jasně." slyšel jsem Kuroův hlas.

Kdo to je...? S kým to mluví? Ptal jsem se sám sebe.

,,Takže toho mrňouse blonďatýho nechám na tobě a zbytek je náš?" zeptal se ten cizí muž.

,,Jo." odpověděl Kuroo.

,,Tak zatím." rozloučili se.

Ten cizí muž šel jedním směrem a Kuroo šel směrem je mně. Šel okolo toho koše a všiml si mě.

,,Kenmo, co tu děláš?" zeptal se trochu nervózně.

,,Kdo to byl?" zeptal jsem se na otázku otázkou.

Kuroo se zarazil.

,,To byl policista, mám se o tebe postarat a oni se postarají o kluky." odpověděl Kuroo.

Přestával jsem mu věřit.

,,Neříkal jsi, že jsou už venku...?" zeptal jsem se podezíravě.

,,T-to jo, ale oni je prohlídnou, jestli nemají někde nějaké zranění a tak..." vysvětlil.

,,Kuroo... Co jsi zač?"