Baby, I'm perfect | Niam Horayne ✔

First

Liam

„Ahooooj tati!!!" Doběhl ke mně Bear a skočil mi kolem krku.
„No ahoj prcku. Jak bylo?" Usmál jsem se na něj a vzal od něj pití.
„Skvělý." Zachychotal se.
„ Nashledanou, hezké Vánoce." Mávl jsem jen na učitelku a s rošťákem kolem krku už jsem se vydal ke skříňce.
„Tatí koukej co jsem namaloval! To jsem já a ty u vánočního stromečku!" Pyšně mi ukázal obrázek na kterém byly dvě postavičky a velký zelený strom se světýlky a dárečkami pod ním.
„To je krásné Beare. Za to si zasloužíš tu tvojí čokoládu, co na to říkáš?" Zabalil jsem všechny věci co tu měl do jeho batůžku a dal mu ho na záda.
„Jooo! Jsi nejlepší tati!" Obajl mojí nohu a na tváři mu pohrával obrovský úsměv.
„Jo a koupil jsem domů pořádnou zásobu horké čokolády, aby jsme si ji mohli dát i přes svátky." Jen tak jsem prohodil a už ho za ruku vedl k autu.
„Tatínku! To je nejlepší dárek co jsme mohl dostat." Povyskočil a už mě táhl k autu. Je až nemožné jak moc miluje horkou čokoládu.

„Rychle, rychle! Ať nám jí nevypijí." Ukazoval před sebe na malebnou kavárničku v jedné z rušných ulic Londýna. Sem chodíme pokaždé, podle Beara nikde jinde není lepší čokoláda a muffin.
„Klídek prosimtě. Pro tebe jí budou mít vždy." Zasmál jsem se nad tím jak se snažil otevřít velké prosklené dveře.
„Počkej prosimtě." Popostrčil jsem ho na stranu a dveře raději otevřel sám. Bear se okamžitě rozběhl na konec fronty, kterou dnes tvořilo o hodně více lidí než obvykle.
„Takže tati, poslouchej. Velkou horkou čokoládu s pořádnou kupou šlehačky a hoooodně moc barveného posypu. Jo a čokoládový muffin." Diktoval a u toho na mě ukazoval prstem.
„Dobře kapitáne." Zasmál jsem se a o kousek postoupil do předu.

„Dobrý den, co si dáte?" Zamumlal ve spěchu blonďáček, který ještě rychle dával na talířek dortík.
„Ehm poprosil bych jedno Latté a tenhle jahodový dortík." Řekl jsem a on konečně zvedl svůj pohled na mě. Ty jeho modré oči mě dostaly hned.
„A pro mě čokoládu tatí." Zatáhl mě za tričko Bear a snažil se vyšplhat na barovou židličku.
„Jo a horkou čokoládu se šlehačkou a posypem a muffin." Vysadil jsem si Beara do náručí, blonďáček přikývl a vše začal ťukat do obrazovky. Až moc pozorně jsem si ho prohlížel, že jsem přeslechl i cenu a prostě kartou zaplatil.
„Můžete se posadit. Pokusím se vám to co nejrychleji donést." Prohodil ještě a rychlím krokem odnesl ke stolům předešlé objednávky.

„Tak tady to je. Jedno Latté a jahodový dortík." Položil talířek a hrneček na stůl předemnou.
„No a tady velikánská horká čokoláda s pořádnou šlehačkou a hlavně hodně barevného posypu, pro tebe. Muffiny už bohužel nejsou, tak chtěl by jsi něco jiného? Pokud si nevybere, vrátím vám peníze." Postavil velikou sklenici čokolády před Beara a pak pohlédl na mě.
„Tatí já chci ten čokoládový dort!" Vykřikl a ukázal k výloze s dorty.
„Dobře tak ten čokoládový dort, kolik mám připlatit?" Usmál jsem se na něj.
„To nechte. Hned vám to donesu." Mávl nad tím rukou a nervózně se pousmál. Se sklopeným pohledem rychle přešel zpět za kasu.

„Tatí ten pán má nejlepší čokoládu co jsem kdy měl! Zeptáš se ho jestli tu bude vždy?" Podíval se na mě Bear, který byl momentálně celý od čokolády a šlehačky.
„To víš že jo." Zasmál jsem se a utřel mu pusu.
„Tak co, chutnalo?" Přišel k nám blonďák a vzal naše prázdné talířky a skleničky.
„Byla to nejlepší čokoláda na světě!" Vykřikl Bear a zasmál se.
„Tak to jsme moc rád. Určitě se ještě někdy stav." Prázdnou rukou ho pohladil po vlasech a Bear radostně přikývl.
„Tak nashledanou, hezké Vánoce." Mávl na nás a zmizel.
„Vám taky." Zamumlal jsem, zase jsem byl celý uchvácený jeho očima a prostě jím samotným. Ten kluk mě něčím ohromil. Musím zajistit aspoň jeho jméno.

Později ten den

„Pojď Beare půjdeme se ještě podívat na večerní Londýn." Odtáhl jsem ho od pohádky a rychle ho převlékl do teplého oblečení.
„To bude nuda." Znuděně si povzdechl a svěsil ramínka.
„Koupím ti dneska už druhou čokoládu?" Zkusil jsem na něj a on jako by byl celý vyměněný.
„Jo! Jo! Tak jdeme!" Seběhl schody dolů a už si v předsíni obouval boty.
„Ty máš tu čokoládu snad radši než mě." Zakroutil jsem hlavou a také se obul.
„Ne, tebe mám nejradši. Hned potom je horká čokoláda." Pohladil mě po noze a následně ke mně natáhl ruce.
„Taky by tě zabilo dojít k tomu autu jednou po svých." Vzal jsem si ho do náručí a vyšel ven z našeho rodinného domu.
„Jo, zabilo." Přikývl a hlavu si položil na mé rameno.