Baby, I'm perfect | Niam Horayne ✔

Epilog

Liam

„Tatí! Pojď do vody!!" Neuvěřitelně nahlas se směje hnědovlasá holčička s krásně modrýma očima a za ručku mě táhne do moře.
„Jo tati, chybí nám čtvrtý člověk na házenou!" Křikne o pár let starší blonďák a hodí po mně volejbalový míč, který naštěstí perfektně chytím.
„Jaké jsou týmy?" Dojdu za nimi do mělké vody, kde oba došáhnou.
„My jsme spolu táto!" Zasměje se Rose a pověsí se mi na ruku.
„Jo a my vás porazíme, že tati?" Otočí se blonďák na mého hnědovlasého manžela.
„To si piš Beare, jsme nejlepší." Plácnou si a rozestaví se.
„No to se uvidí." Uchechtne se Rose. No jo, celá po mně.

„Vyhráli jsme!" Obejme Bear Nialla.
„Zítra dáme odvetu!" Přísně rozhodne Rose a doplave za nimi.
„Hráli jste dobře." Vezme jí do náručí Bear.
Na to že mu je jedenáct a Rose už je šest, má dost sílu a nedělá mu problém jí nosit.
„Tak co děcka, jdete ven?" Ukážu na pláž.
Záporně zakroutí hlavou a začnou dělat všemožné blobosti.
„Tak jdeme my zlato." Líbnu svého Niniho a ten přikývne.
„Neplavte nikam dál." Nařídí jim než se ruku v ruce vydáme ven z moře.

„Je neuvěřitelné že je to přesně šest let co jsme tady na tom místě seděli a pozorovali pětiletého Beara ve vodě." Posadím se do písku a svého dokonalého manžela si posadím do klína.
„Jediná změna je že tentokrát to není jen Bear, ale i Rose. Jinak je vše stejné." Otočí se ke mně a políbí na rty.
„A jsme manželé." Dodám a on přikývne.
„A přemýšlíme o třetím dítěti." Přidá ještě.
„Pravda, ale já malého Christiana chci. Navíc už mi to miminko chybí. Koukni na ty dva, vždyť už chodí do školy." Zakroutil jsem hlavou.
Je neuvěřitelné jak to vše utíká.
„Neboj, bude. Až se vrátíme do Londýna." Zasměje se a chytne mě za ruku.

Každý rok odjíždíme v lednu na dva měsíce na Bali. Stala se z toho naše tradice.
Hlavně po tom co jsme se zde vzali.
Když jsem Niniho požádal o ruku, ještě tu noc jsme se shodli že se chceme vzít tady.
Plánovali jsme to dost dlouho a proto náš svatební den nastal na začátku ledna.
Přesně rok po tom co jsme na Bali letěli poprvé.
No a tak tradice vznikla.
Vracíme se sem každý rok, s našimi dětmi, oslavovat výročí svatby.

Před sedmi lety, když jsem ještě Niniho neznal, mě nenapadlo že budu mít takhle dokonalou rodinu.
Nenapadlo mě že se zamiluju do někoho koho potkám v obyčejné kavárně, kam chodím jen kvůli svému synovi.
Nenapadlo mě že se s ním seznámím jen díky horké čokoládě, která je momentálně nejdůležitější nápoj naší rodiny.
Nenapadlo mě že budu mít další dítě, s někým koho doopravdy miluju.
Nenapadlo mě že si toho obyčejného blonďáčka s modrýma očima jednou vezmu.
Ani ve snu jsem si to nedokázal představit.
A proto mi přijde že jeden obrovský sen prožívám.
A doufám že nikdy neskončí.

Tak a toto je oficiální konec.
Psaní tohoto příběhu jsem si moc užila, byl to pro mě takový oddechový příběh a krásně se psal.
Chtěla bych hrozně moc poděkovat všem, kteří se dočetli až sem, moc to pro mě znamená 🤍
Takže toto je naposledy co se s vámi loučím u tohoto příběhu, doufám že se vám líbil tak jako mně 🤍
All the love x