Baby, I'm perfect | Niam Horayne ✔

Eleventh

Liam

Ráno mě probudil zvoníci budík a protahování mé princezny.
„Ahoj." Usmál jsem se a pohlédl na něj.
„Ahoj." Zopakoval on a ručkama mě objal kolem pasu.
„Nini, můžeme si promluvit o tom co jsi včera řekl než jsi usnul." Přitiskl jsme si ho k sobě.
„Cože?" Vyjekl a hned se posadil.
„No já ehm, myslel jsem že spíš. Ale ty jsi to pak zopakoval. No já jen jestli jsi to myslel vážně." Koktal jsem a podrbal se na zátylku.
„Já-já to vážně řekl nahlas?" Stydlivě mě pozoroval a jeho tvářičky nabírali červenou barvu. Jen jsem přikývl.
„Miluju tě Ni a chci aby jsi to věděl." Objal jsem ho.
„Já tebe taky Li, vážně." Jeho ručky zpevnily stisk kolem mého krku a jemně mě políbil.
„Bohužel to musím zkazit a vytáhnout tě z postele, protože musíme do školy." Pohladil jsem ho po holých zádech a on se uchechtl.
„Ty víš jak zkazit romantickou chvíli." Odtáhl se odemě a s pobavením ve tváři opustil postel.
Jeho nejde nemilovat.

„Liame, prosimtě můžu na chvíli." Odchytil mě ředitel na chodbě před první hodinou.
„Jo samozřejmě." Přešel jsem k němu.
„Vím že je to dost na rychlo, ale dostali jsme nabídku že by jedna třída z naší školy mohla na dva měsíce na zájezd na Bali. Odlétalo by se už za tři dny, tedy v pátek. Chtěl bych aby jsi letěl ty se svojí třídou. Vše je zaplacené a jediné co od žáků potřebuju je podepsat tyhle papíry, pokud budou mít zájem." Předal mi papíry a já na něj překvapeně koukal. Potěšilo mě že vybral mojí třídu.
„To by bylo úžasné, jen bylo by možné že bych sebou měl syna? Neměl by ho kdo celé dva měsíce hlídat." Zeptal jsem se a rychle si projel papír.
„Jistě, to by nebyl problém." Usmál se a já tedy přikývl.
„Teď mám s mojí třídou hodinu, hned odpoledne vám donesu ty papíry, toho kdo bude mít zájem." Oznámil jsem mu a on s úsměvem poděkoval a zmizel do útrob školy.

„Dobré ráno. Ředitel mi dnes oznámil že vybral naši třídu na dvouměsíční zájezd na Bali. Letělo by se tento pátek a jediné co od vás potřebuji je podpis o účasti. Každý kdo to podepíše, dostane papír s pokyny co sebou a tak dále, však to znáte." Vychrlil jsem jen co jsem přešel do třídy a okamžitě se třídou začali rozléhat nadšené výkřiky.
„Každý kdo má zájem tak přijde ke mně a podepíše se. Začne postupně od tebe Thomasi." Kývl jsem na kluka v přední lavici.
„Jen abych dodal, vše je zaplacené. Takže co se týče peněz, tak ty si můžete vzít na osobní věci." Dodal jsem ještě a Thomas přešel k papíru.
Naštěstí už jsou všichni plnoletí, takže mi to usnadňuje práci. To není jak na základce kde jsem po dečkách měsíce tahal podpisy rodičů.
Dopadlo to tak že jedeme celá třída. Tak ještě aby ne. Samozřejmě že se chtějí ulejt z dvou měsíců učení.
„Skvěle, teď vám Niall rozdá už dříve zmiňované papíry, s informacemi o odjezdu a potřebných věcech." Prohlásil jsem a Niall došel líným krokem ke mně. Na tváři měl otrávený výraz a znuděně odemě převzal papíry.
„Zlato, nebuď tak nabručený." Zavrněl jsem mu do ucha, tak aby to slyšel jen on.
Dostalo se mi jen tichého zabručení a následného šourání po třídě s papíry v ruce.
„Děkuju Nialle, příště by jsi mohl projevit aspoň o malinko větší zájem. No nic tak se vrhneme na historii." Zapl jsem prezentaci a všichni si otráveně povzdechli.

„No a vzhledem k tomu že nám zbývá ještě čtvrt hodiny a vše co jsme dnes měli udělat jsme stihli." Začal jsem a všichni zpozorněli, protože doufali v jejich milované volno.
„Tak si někoho vyzkoušíme." Dokončil jsem s úsměvem a všichni se opět zabořili do svých židlí.
„No a protože Niall byl na začátku hodiny velmi nezaujatý, tak si vyzkoušíme jak pak dával pozor." Sladce jsem se usmál na svého přítele, který momentálně vypadal že by mě nejradši shodil z okna vedle kterého jsem stál.
Pak už se jen zvedl a došel k tabuli.
„Tak tě nebudu tolik trápit a dám ti téma které by jsi měl už dávno umět. Takže nám řekni něco o historii anglické literatury, nějaké známé představitele a tak. Určitě chápeš co myslím." Koukal jsem se do jeho modrých očí.
„Vážně musím?" Povzdechl si a raději uhýbal mému pohled.
„No samozřejmě že musíš." Přikývl jsem a on začal.
Nečekal jsem že to zvládne až tak perfektně. Vždyť on by mohl být rovnou učitel.
„Skvěle Nialle, můžeš se posadit." Usmál jsem se a on rychlím krokem zaplul do své lavice.