Baby, I'm perfect | Niam Horayne ✔

Seventh

Liam

„Takže?" Podívá se na mě když se posadíme na gauč.
„Nialle, sakra vždyť já ani nevím si chci říct. Jen-jen se chci hrozně omluvit. Za ten včerejší večer. Já no já nevím proč jsem to udělal. Neměl jsem tě jen tak vyhodit. Je mi to líto." Sklopil jsem pohled. Nemohl jsem se mu podívat do těch jeho modrých očí.
Odhodlal jsem se až když už jsme kolem pěti minut seděli a on nic neříkal. Ani se nepohnul.
Zvedl jsem k němu pohled a okamžitě se zhrozil při pohledu do jeho lesklých ubrečených očí. Zato můžu já.
„Nebreč, ne kvůli mně." Jemně jsem ho objal a doufal že se neodtáhne. To co jsem včera udělal bylo strašné. Nevím co to do mě vjelo. Jen jsem se asi lekl, lekl jsem se že bych se mohl zamilovat.
„Promiň." Zamumlal mi do ramene a odtáhl se.
„Nechci překážet." Rukávem od mikiny si utřel slzy z tváří a zvedl se.
„Ne prosím neodcházej. Nepřekážíš." Promluvím k němu a jestli odejde tak se asi vážně zhroutím. Stačí že jsem se včera, kvůli tomu jak velký debil jsem, opil tak že jsem zapomněl i na vlastního syna.
„Včera to tak nevypadalo." Tiše zamrmlal a mně bylo jasné na co naráží. Tak ještě aby ne ty idiote jeden! Políbíš ho a pak ho vyhodíš.
„Ni, já vím. Posral jsem to. Ale zůstaň se mnou. Aspoň dneska." Naléhal jsem.
„Je Nový rok Liame. Měl by si být s přáteli nebo s rodinou." Pozoroval mě.
„Já bych stejně byl s Bearem. Díky tobě by to bylo akorát o něco lepší. Ale jestli už něco máš tak tě nemůžu nutit." Zase jsem svůj pohled přesunul na špičky svých domácích tenisek. No co? Tak chodím doma v teniskách.
„Dobře tak já tedy zůstanu." Posadil se zpět. Neudržel jsem se a rychle jsem si ho k sobě přitáhl a měl chuť ho umačkat v objetí.
„Děkuju." Šeptl jsem mu do ramene a pousmál se. Třeba to bude jako ty dny předtím. Jediné co by se mohlo změnit, by bylo, že by se ten včerejší polibek opakoval. Samozřejmě bez toho mého debilního zakončení.

„Tatí! Nini tady s námi zůstane?" Zářivě se usmál Bear, když po asi hodině seběhl dolů za námi.
„Jo zůstane." Usmál jsem se a on zatleskal.
„Super! Jo a tati dneska je sobota a to znamená že vařím oběd já!" Prohlásil se pyšně a já se musel zasmát.
„Dobře ale já ti pomůžu." Vzal jsem ho a posadil za námi na gauč.
„Ne." Řekl pevně a koukal mi do očí.
„Nini mi pomůže." Zamračil se a chytil Nialla za ruku.
„Když to nebude Liamovi vadit tak klidně." Zasmál se a Bear už s úsměvem přelezl na jeho klín. Pak mu něco zašeptal, bohužel nevím co, a Niall přikývl.
„Co takhle si pustit Toy Story?" Usmál se šťastně a já překvapeně přikývl. Na Toy Story jsem se sním mohl dívat jen já. Nikdo jiný. Teď to navrhl i Niallovi. Vážně nevěřím že si ho oblíbil až tak moc.

„Tak jdeme vařit." Zvedl se Niall a vzal si Beara do náručí, když pohádka skončila.
„A co bude dobrého?" Otočil jsem se na ně.
„Ha to ti neřeknu." Zasmál se Bear a obajl Nialla kolem krku.
„Tsss tak si trhněte nohou." Uraženě jsem od nich odvrátil pohled. Vzal jsem si mobil a prohlížel si sociální sítě.

„Liame! Jídlo!" Slyšel jsem hlas Nialla a proto jsem se hned vydal do jídelny. Posadil jsem se na jednu židli a Niall přede mě položil talíř s krupičnou kaší. Bear mi do ruky vrazil lžíci.
„Beareeeee vždyť víš že nemám rád lžíce." Nevěřícně jsem sledoval lžíci, která spočívala v mé ruce.
„Táto už jsi velkej!" Přísně se na mě podíval můj syn a Niall ho musel vysadit na židli, protože na něj byla moc vysoká.
„A kde mám jako čokoládu?" Ohrnul jsem ret když jsem spatřil že oni dva mají na krupičné kaši mojí oblíbenou čokoládu.
„Ty si jí dneska nezasloužíš." Stále přísným pohledem mě sledoval. Niall seděl vedle něj a jemně se usmíval.
„A to jako proč?" Naklonil jsem hlavu na stranu.
„Protože si na mě zapomněl." Pevným hlasem oznámil a Niall jen přikývl.
„A taky protože kvůli tobě Nini brečel." Doplnil se a já na něj překvapeně vykulil oči, stejně jako Niall.
„Cože? Jak to víš?" Zeptali jsem se s Niallem úplně stejně.
„Chvíli jsme vás ráno pozoroval. A ty. Ty jsi mi určitě něco provedl protože chtěl odejít a brečel." Ukázal na mě a propaloval mě pohledem. Nejsou mu náhodou čtyři?
„No to je pravda, ale-" už jsem začínal svoji větu o tom proč si zasloužím svojí milovanou čokoládu, ale ten prcek mě přerušil.
„Žádný ale! Dneska jí mít nebudeš." Vyštěkl a já raději zmlknul.
„Beare tak malej a už celej po tátovi." Zasmál se Niall vedle něj.
„Já vím." Pyšně pronesl a pak si s Niallem plácnul.
Dobře takže na tyhle dva si musím dávat pozor. Spolu jsou velmi nebezpeční.
Musel jsem se usmát nad celou tou situací co se právě stala a pak jsem a nechutí do ruky vzal ten odpordnej kus kovu a začal jíst.