Baby, I'm perfect | Niam Horayne ✔

Twenty-second

Liam

„Dobré ráno." Usmál jsem se na Nialla, který už stál před zrcadlem a upravoval si tričko.
„Dobré. Už jdu do studia, s Paulem chceme nahrát všechny písničky co nám chybí." Oznámí okamžitě a upraví si vlasy.
„Než odejdeš promluvíme si prosím?" Zvednu se a přejdu k němu.
„Až večer." Odpoví, políbí mě na rty a už rychlým krokem odchází.
„Nialle sakra!" Křiknu a rozběhnu se ven z pokoje.
Jediná odpověď je bouchnutí hlavních dveří.
To vážně chce všechny ty písničky nahrát za jeden den? Bože co se s ním děje.
Přešel jsem zpět do ložnice a vzal si do náručí Rose, která už máchala ručkama.

„Ahoj tati. Rose." Přiběhl vysmátý Bear a hned skočil za mnou na gauč, kde jsem krmil malou.
„Kde je táta? Spí?" Optal se.
„Odešel do studia už asi před hodinou." Odpověděl jsem a pokrčil rameny.
„A půjdeme odpoledne za ním?!" Křikl z kuchyně, kam odběhl pro jogurt.
„Půjdeme s Rose na procházku a na chvilinku se tam můžeme stavit." Kývl jsem s mírným úsměvem.
Nemůžu říct že jsem naštvaný, to ne. Jsem spíš smutný a zklamaný z toho že mi Nini něco tají a nevěří mi natolik aby se mi svěřil.
Ale jak jsem si večer slíbil, já to z něho dostanu za každou cenu.

„Mě bolí nožičkyyyyyyy." Zabrblá Bear a šourá se za mnou.
„Beare vždyť jsme skoro nic neušli, chceš si zkusit svést sestřičku?" Otočil jsem se na něj a on nadšeně přikývl.
Pak přešel ke mně a natáhl se tak aby mohl svézt kočárek.
„No vidíš jak krásně ti to jde." Pyšně jsem se usmál.
„No už mě bolí ruce." Zamumlal po nějaké chvíli co tlačil kočárek.
„Jeee tady už je tatínek!" Vykřikl a ukázal na budovu před kterou jsme momentálně stáli.
„Ano tak pojď půjdeme." Uchechtl jsem se a otevřel hlavní dveře.
Kočárek jsem pak nechal v místnosti u takové "recepce" a s Rose v náručí se vydal za Bearem, který už byl skoro ve třetím patře, kde se nacházel Niall.

„Ahoj." Šeptl jsem k Paulovi a posadil se na gauč, od kud jsem měl krásný výhled na Nialla za sklem.
Bear byl na skle snad úplně nalepenej a pozoroval Niniho který právě zpíval jednu ze svých písniček.
„Skvěle tak tuhle máme, už nám chybí jen tři, teď si dáme pauzu." Ohlásil mu Paul a Ni přikývl.
Za chvíli už bral s úsměvem Beara do náručí.
„Ahoj." Pípl a posadil se ke mně.
„Ahoj." Usmál jsem se a jednou rukou ho objal kolem ramen.
„Ni sakra, je vidět jak unavený jsi. Půjdeme domů, nahraješ to příští týden." Pohladil jsem ho po vlasech.
„Ne to je dobrý, já to zvládnu." Více se usmál a pohladil malou po vláskách.
„Nialle..." Vydechl jsem, ale on stejně zakroutil hlavou.
„Co jsi jedl?" Starostlivě jsem se zeptal.
„Hmm dneska jsem měl jen tu pizzu k obědu." Pokrčil rameny a dál dělal blbosti s Bearem a pozoroval Rose.
„Dojdu pro nějaké jídlo, dobře?" Už jsem se i s Rose zvedal ale on mě za ruku zase stáhl na gauč.
„Dám si něco až přijdu domů." Kývne a vezme si k sobě Rose.
„Večer si promluvíme." Naštvaně jsem se zvedl a vyšel ven z místnosti.
Něco se děje, to už teď vím stoprocentně, hned jak se vrátí domů a nají se tak mi všechno vyklopí, protože takhle to už další den nepůjde.

„Tak Nialle hotovo, máme to." Plácl si Paul s Niallem když se jim podařilo nahrát poslední písničku.
Původně jsem tady nechtěl být s dětmi tak dlouho, ale zároveň jsem se bál tady Niniho nechat samotného.
Nakonec to bylo v pohodě, Rose usnula a Bear se zabavil brnkáním na kytaru a běháním po chodbách snad celé obrovské budovy, docela se divím že se neztratil.
„Děkuju moc, neuvěřitelně si toho vážím." Objal ho Niall a Paul s úsměvem přikývl.
„Teď už nech vše na mně, zítra písničky vydáme na internet a co nejrychleji se ti zvládne, půjde album do prodeje." Otočil se i směrem ke mně.
Ví jak nehorázně jsem na Niniho pyšný, tohle je úplně úžasný.
„Dobře." Zářivě se usmál Nini a pak vpadl do mého objetí.
„Jsi nejlepší zlato." Šeptl jsem a políbil ho do vlasů.
„Tak pojďte vyrážíme." Chytil jsem Nialla za ruku, ten si vzal Rose do náručí a Bear jako vždy běžel už dávno před námi.

„Ehm takže, děti spí a my jsme spolu v obýváku, doufám že počítáš s tím že mi teď všechno hezky pomalu vyklopíš." Sednu si na pohovku naproti Niallovi.
„Ehm a co bych měl?" Zeptá se naoko zmateně, přiznejme si, herec z něj nebude.
„Nialle nehraj blbého sakra. Jsi poslední týden pořád unavený a to spíš dost. Chováš se divně a máš čím dál víc modřin." Poukážu na ruku do které se lehce bouhl při dnešním příchodu domů.
„Liame... Fakt to nic není." Sklopí hlavu a začne si hrát s prsty. To dělá vždy když lže.
Vždy když mi lhal na Bali ohledně školy tak tohle dělal, už jsem si jeho chování zapamatoval do posledního puntíku.
„Nelži mi kurva." Vyjel jsem po něm možná o něco více než jsem chtěl.
Více se zabořil do sedačky a hlavu si přitáhl ještě víc k hrudníku.
„Máme na to celou noc." Pokračoval jsem i když mě pohled na něj hrozně ničil.
Ale nemůžu polevit, musím to z něj prostě dostat.
„Nic se neděje." Fňukne ale pohled stále nezvedne.
„Nesnaž se mě nasrat ještě víc." Opět zvýším hlas.
„Fajn." Šeptne a pohotově se zvedne. Stále se sklopenou hlavou rychle vyjde schody do druhého patra a dále pokračuje do naší ložnice.
Prvně si myslím že tam zůstane, což by mě dost vytočil, ale on se po chvíli vrací po schodech dolů s několika papír.
„Chtěl si to. Máš to mít." Naštvaně položí papíry na stůl a zdrceně sedne zpět na gauč.
Ještě než si začnu pročítat papíry všimnu si že má hlavu stále sklopenou a na jeho světle šedé tepláky začínají dopadat slané kapičky.
Kurva já ho zase rozbrečel.
Chtěl jsem si ho k sobě přitáhnout, ale odtrhl se a hlavou kývl k papírům které spočívali v mé ruce.

„Ni." Zvedl jsem své uslzené oči k němu. Pohlédl na mě a jeho modroučké oči se leskly, díky slzám.
„T-ty máš leukémii?" Steče mi první slza po tváři a po jeho jemném přikývnutí další a další.
„Promiň." Zašeptá, načež na nic nečekám a přitáhnu si toho drobečka do své velké náruče.
„Neomlouvej se ano? Všechno bude v pořádku, ty budeš v pořádku. Budeme žít skvělý život ano? Teď se vyléčíš a pak bude vše v pořádku." Přemlouvám tak i sám sebe.
„Li ty to nechápeš. To proč jsem chtěl vše tak rychle, nedávají mi moc šancí. Chtěli si mě nechat v nemocnici už na Bali, ale já si chci poslední měsíce užít. Je to týden co jsem to zjistil, správně už jsem měl začít léčbu ale já to odmítl." Pozoroval mou tvář.
„Ne lásko, ty to zvládneš. Hned zítra tě odvezu do nemocnice tady kousek a začneme řešit následující kroky. Já tě nenechám umřít sakra." Držím ho jako by byl snad z porcelánu a hladím ho po jeho jemných vláskách.
„Společně to zvládneme. Jsi silný zlato. Musíš to zvládnout nejen kvůli sobě, ale i kvůli Bearovi a Rose." Mluvím dál až nakonec přikývne.
„Hlavně kvůli tobě Li." Políbí mě na rty a hlavu zaboří do mé hrudi.
Naše trička jsou smáčená od našich slaných slz, ale koho to zajímá.
Jsme jen my dva a nikdo nám to nikdy nevezme.

Liamův instagram

💬❤️
Líbí se @zayn a 60,399 dalším

@liampayne Nelíbí se mi to že začínáš vypdat starší jak já, měl by si jít zpátky na blond zlato ❤️ miluju tě a to si pamatuj 💕 @niallhoran 🤍

Komentáře jsou vypnuté

Tak máme tu další kapitolu, pokusím se tuto noc vydat ještě jednu možná dvě takové kratší jako je tato 🤍
All the love x