Baby, I'm perfect | Niam Horayne ✔

Fifth

Liam

„Tak šup sakra, oblíkej se." Podal jsem Bearovi tričko a mikinu.
„A tatí proč jdu k babičce? Vždyť máš volno." Zeptal se když si přetahoval přes hlavu triko od pyžama.
„Protože s tebou chce babička a být a taky protože už mám nějaké plány." Usmál jsem se a sám přes sebe hodil mikinu.
„No tak fajn. Ale večer mě vyzvedneš." Ukázal na mě prstem a hned na to si oblékl triko.
„Dobře no." Zamumlal jsem a oblékl mu mikinu.
„Tak běž ještě na záchod, budu čekat dole." Popostrčil jsem ho ke koupelně a z kapsy vyndal mobil.

Me: Za půl hodiny jsem u tebe, vem si sebou plavky a ručník prcku

Napsal jsem ještě Niallovi a rychle seběhl schody dolů do předsíně, kde jsem se následně obul.
Můj plán na dnešek s Niallem je jednoduchý. Dopoledne strávíme v takovém tom obrovském vnitřním akváriu, pak zajdeme na oběd do jedné skvělé restaurace a odpoledne půjdeme na fotbalový zápas, hraje Anglie proti Irsku, což bude dost zajímavé protože Ni je z Irska a já z Anglie. No a zbytek dne strávíme u mě doma, kde mám i bazén, vířivku a domácí kino.
„Jsem tady!" Přiběhl ke mně Bear a rychle si nazul boty, které jsem mu následně zavázal.
„Skvěle tak jedeme. Za čtvrt hodiny musíš být u babičky." Otevřel jsem hlavní dveře a on okamžitě vyběhl ven. Také jsem vyšel, zamknul za sebou a na dálku odemkl auto. Pak jsem Beara usadil a rychle si vlezl za volant.

„Dobře díky a ty nezlob." Přesně za čtvrt hodiny už jsem předával Beara mé mamce a loučil se s nimi.
„Kdyby cokoliv, tak volej." Objal jsem mamku a ta přikývla. Pak už jsem jen věnoval pusu Bearovi a spěchal zpět k autu.

Niall: Fajn, za deset minut už budu připravenej

Přišla mi zpráva a já proto co nejrychleji vyjel k jeho bytu. Naštěstí to je od domu mé mamky vážně jen kousek, takže tam tak za sedm minut budu.
A opravdu za nějakých šest minut jsem zaparkoval před panelákem kde Niall bydlí. Vystoupil jsem z auta a došel jsem ke vchodu ze kterého by měl každou chvíli vyjít.
„Ahoj." Usmál jsem se když po necelých dvou minutách doslova vyletěl ze dveří.
„Ahoj." Otočil se na mě a krásně se usmíval. Ale co to kecám, on je celý krásný.
„Tak pojď pojedme ať všechno stihneme." Usmál jsem se a vzal mu batoh který si chtěl dát na záda.
„Děkuju." Šeptl a následoval mě do auta.
„A řekneš mi co máme v plánu?" Podíval se na mě, když jsme usedli do auta a já pomalu vyjel.
„Hmm fajn, budu ti to říkat postupně. Teď pojedeme do takového toho velkého akvária." Odpověděl jsem mu s úsměvem a stále sledoval vozovku.
„To je super. Tam jsem se vždy chtěl podívat." Z jeho hlasu šlo slyšet pravé zaujetí a nadšení.
„Tak to jsem rád že jsem vybral dobře." Položil jsem svou dlaň na jeho stehno a jemně ho pohladil. Trochu se napnul a koutkem oka jsem viděl jak zčervenal. Bylo to něco neuvěřitelně roztomilého.

„Tak pojď jdeme." Jemně jsem ho plácl po stehně a odpoutal se.
„Ty jo, to je obrovský." Vykulil Niall oči když jsme vylezli z auta a pohled nám přistál na obrovské budově před náma.
„No tak to si tě budu muset pořád držet u sebe aby ses mi náhodou neztratil." Chytil jsem ho za ruku a už ho táhl ke vchodu.
„Dobrý den, dvakrát dospělí na celé dopoledne." Upřel jsem se o pult a z kapsy vyndal peněženku.
„Dobře tak to bude 54 liber." Předala mi dvě vstupenky a já zaplatil. Niall mě propaloval pohledem a já mu jen s úsměvem jednu vstupenku vecpal do ruky.
„Já tě pozval, já platím." Chytil jsme ho kolem pasu když jsme přešli přes turniket.
„Ale-" začal ale já ho hned přerušil.
„Nic neříkej a pojď, musíme to všechno projít. Začneme u žraloků." Zasmál jsem se a už ho táhnul po směru jednoho ukazatele.

„Neboj prosimtě." Natáhl jsem k němu ruku když jsem stál na prosklené podlaze a podemnou plavali rejnoci, žraloci a jiní mořský živočichové.
„Ne Liame já nechci." Stál kousek odemě Niall a trval na tom že na to prosklené prostě nestoupne.
„Pak půjdeme na tučňáky co ty na to?" Zkusil jsem to jinak.
„A koupíš mi plyšového tučňáčka?" Naklonil hlavu na stranu. Úplně jak Bear.
„Jo prosimtě." Zasmál jsem se a on se tedy chytil mé ruky.
„Jestli kvůli tobě umřu tak si mě nepřej." Naštvaně na mě štěkl a já si ho přitáhl do objetí.
„Nini klid. Koukej je to v pohodě." Pevně jsem ho jednou rukou držel a druhou ukázal pod nás.
„Jo je to hezký, ale i tak už pojď." Chvíli koukal na zvířata plavající pod námi a už mě raději táhl zpět na normální podlahu.
„Tak pojď prosimtě, jdeme na ty tučňáky." Zasmál jsem se a vydali jsme se o kousek dál.