Baby, I'm perfect | Niam Horayne ✔

Thirteenth

Liam

„Tatí tatí! Nini mi udělal horkou čokoládu a lívance!" Skočil ráno do mé postele Bear. Byl v plavkách a trochu mokrý. Achjo.
Díky tomu jsem si také všiml že Niall už neleží vedle mě a hodiny ukazují půl jedenácté.
„To je super, ale Beara dneska už nejez moc sladkého. Víš že ho moc nemůžeš." Pohladil jsem ho po vlasech a on smutně přikývl.
„Beare, vždyť by ti zase bylo špatně a to chceš?" Koukal jsem na něj a on zakroutil hlavou. Když má přes den hodně sladkého je mu špatně a zvrací. Doktor říkal že to není nějak vážné, jen musíme omezovat čokolády a tak. Za poslední dobu se to dost zlepšilo, ale nechci nic riskovat.
„Dobré ráno, s Bearem nás napadlo že by jsme se dneska mohli podívat ke slonům, půjdeš taky?" Přišel do pokoje Niall a opřel se o futra dveří.
„Jo samozřejmě, ale půjdeme až po obědě." Vyhrabal jsem se z postele a vydal se do kuchyně.
„Nini jdeš plavat?" Slyšel jsem za sebou.
„To víš že jo." Odpověděl mu Niall a prošel kolem mě i s Bearem v náručí.
„Netahej ho sakra." Pronesl jsem docela podrážděně.
„Beare ehm počkej u bazénu, dojdu se převléct." Položil ho na zem a Bear přikývl.

Snídal jsem a u toho si psal s rodiči. Nevím proč ale poslední dobou spolu moc nevycházíme. Přijde jim že se o Beara nestarám dobře. Je to od doby co mi utekl, pak když jsem se opil a zapomněl na něj.
Docela mě mrzí že si myslí že to s ním nezvládám.

Mamka: A kde máš teď Beara? To byl sám celou dobu co jsi spal?

Me: Je v bazénu. Nebyl sám, byl s Niallem stejně jako teď

Mamka: Nezdá se ti že i ten Niall se o něj stará víc? Ještě že ho máš, je to úžasnej kluk a pomáhá ti tak moc, že si to ani neuvědomuješ

Me: Musím jít

Odhodil jsem mobil a svalil se na gauč. To jsem vážně tak strašný otec?
Nikdy mi to nepřišlo, ale teď když mi to mamka pořád předhazuje a všímám si že Bear má Nialla stejně rád jako mě, začínám si uvědomovat že nejlepší otec asi vážně nejsem.
„Tatí!? Půjdeš si s námi zaplavat?!" Křikl šťastně Bear když se vynořil. Niall ho házel do vody a jemu se to neuvěřitelně líbilo.
„Ne." Odpověděl jsem suše a radši odešel do ložnice.
Sere mě že se chovám takhle, ale dneska mám vážně debilní náladu.

„Li! Oběd je na stole!" Ozval se Niallův křik z kuchyně.
Došoural jsem se k nim a posadil se na volnou židli, naproti Niallovi.
Bear seděl v čele a už se cpal kuřecím masem.
„Co má na pití?" Zeptal jsem se Nialla, když jsem pozoroval jak Bear pije.
„Ehm myslím že to je malinová limonáda." Odpověděl a sklopil pohled.
„Beare to je poslední sklenička, pak si dáš vodu." Přísně jsem se na něj podíval a on jen jemně přikývl.
Zbytek oběda nikdo neprohodil ani slovo.

„Nini, půjdeme na ty sloníky?" Slyšel jsem dětský hlásek kousek od pokoje. Jsou asi dvě a já od oběda nevylezl z ložnice.
„To víš že jo. Tatínek asi nebude chtít jít, ale můžeme se ho ještě zeptat jo?" Tentokrát mluvil Niall.
„Já nechci aby šel, dneska byl takovej zlej a já nechci aby to kazil." Mluvil o něco tiššeji Bear.
„Beare..." Povzdechl si Niall.
„Prosím pojď, půjdeme sami." Žadonil Bear a pak už jsem jen po chvíli slyšel zavření hlavních dveří.

Přešel jsem do obýváku a pustil jsem si televizi. V ložnici bylo hrozný vedro a navíc tady je ta televize o něco větší.
Pustil jsem si nějaký film, který mě stejně ani nebavil. Byl jsem na mobilu a jen tak brouzdal po sociálních sítích.
Hrozně jsem se nudil a netušil co dělat.
Vrátil jsem se do ložnice a hledal svůj notebooku, který by se měl nacházet na stole.
Když jsem ho hledal zaujal mě malý černý deníček, který stoprocentně nebyl můj.
Vím že je to neslušné ale v tu chvíli mi to bylo úplně jedno.
Skočil jsem na postel a deník otevřel.
Byl plný všemožných textů. Byly to písničky. Niallovi písničky.
U každé bylo i datum a proto mě zaujalo že jedna byla z data 30.12. To byl den kdy jsem Nialla poprvé políbil a následně ho vyhodil z domu.
Začal jsem si číst řádky písničky nesoucí název Put a little love on me.