Baby, I'm perfect | Niam Horayne ✔

Twenty-fourth

Liam

„Tatí! Zase jdeš za tatínkem?" Přiběhl ke mně vysmátý Bear.
„Ano jdu, ale dnes půjdu sám ano?" Pohladil jsem ho po vlasech a on přikývl. Pak se rozloučil a odběhl k Nicol, která krmila Rose v obýváku.
Pak už jsem nasedl do auta a vyjel k nemocnici jako každý den, poslední tři dny.
Ještě jsem se po cestě zastavil v kavárně a koupil dvě horké čokolády se šlehačkou a čokoládový muffin.
„Ahoj zlato." Vstoupím s úsměvem do pokoje ve kterém leží můj přítel.
Má puštěnou televizi, ve které je samozřejmě golf a on ho s obrovským zaujetím sleduje.
„Li!" Vykřikne šťastně a pohled přesune z televize na mě.
„Něco jsem nám koupil." Usmívám se jako sluníčko a už si odkládám věci na stoleček a následně ulehávám do postele k němu.
„Čokoláda a muffin." Zamilovaně se usměje a ze stolečku vezme oba kelímky, jeden podá mě a že druhé se hned napije.
„Ty jsi trdlo." Zasměju se šetřu mu šlehačku, kterou měl kolem celé pusy.
Jen se roztomile zachychotal a následně kousl do lahodně vypadajícího muffinu.
„Lásko už dneska odpoledne." Přitáhnu si ho do pevného objetí, když mi dojde že už dnes proběhne transplantace, která mu má zachránit život.
„Já vím." Přikývne a jeho úsměv o něco upadne.
„Co se děje zlatíčko?" Ustaraně se zeptám a položím si hlavu na jeho rameno.
„Li já se bojím že se to nevyjde." Šeptne a sklopí hlavu.
„Ni jsi nejsilnější člověk kterého znám, samozřejmě že to vyjde. Ty to zvládneš." Políbím ho do jeho jemných vlásků a on se smutným úsměvem jemně přikývne.
Zvládne to, musí. Nenechám ho za žádnou cenu odejít.

„Ale já za to nemohl!" Vykřikne se smíchem Niall a já se dusím smíchy.
„Jak můžeš říct že jsi nemohl za to že jsi ve školce všem snědl dort." Stále jsem se válel po posteli a svíjel se smíchy.
„Za prvé, byl to můj dort protože jsem měl narozeniny. Za druhé to byla jejich chyba protože šli spát. A za třetí už vůbec nemůžu za to že jsem měl hlad a ten dort byl hrozně dobrej." Rozhodil rukama, ale i tak se u toho smál.
„Bož ty jsi vážně žrout od malička." Setřel jsem si slzy smíchu.
„Nedělej jako by jsi taky neměl takovéhle zážitky." Zakroutil hlavou a lépe se posadil.
„Tak to pardon že jsem na své šesté narozeniny sám nesnědl dvoupatrový dort." Znovu jsem se rozesmál a Niall se mnou.
„Doufám že jsi aspoň nebyl taková vyžle jako teď." Dodám a on zakroutí hlavou.
„Byl jsem nejhubenější dítě ve školce, učitelky si mysleli že obědy musím házet pod stůl protože je nemožné abych byl kost a kůže, když jsem si vždy minimálně jednou přidal." Pokrčil rameny a poplácal se po jeho plochém břiše.
„Tak to je ale dost nespravedlivé." Zakončil jsem to a opět si ho přitáhl do objetí a láskyplných polibků.
Z toho nás ale vyrušil Niniho telefon, ohlašující nově příchozí zprávu.
„Zayn mi píše a posílá nějaké video." Zamračí se a odemkne mobil.
„Co píše?" Nahl jsem se k němu, ale ani tak jsem nedokázal přečíst co zpráva obsahuje.
„Něco jsme, společně s ostatníma ze třídy, vytvořili. Pusť si to i s Paynem, přinejlepším na televizi. Mám tě rád ty můj skřete. A za tím srdíčko." Přečetl zprávu a já lehce se zamračil.
„Ty jsi můj." Mlasknu a on se jen zasměje.
„Samozřejmě." Odpoví a políbí mě.
Já už pak jen jeho mobil připojím k velké televizi před námi a najdu zmiňované video.
„Co myslíš že to je?" Zeptá se natěšeně a já jen s úsměvem pokrčím rameny, už jen náhledový obrázek je krásný. Fotka na které sedím s Niallem na pláži při západu slunce. Držím ho kolem ramen a ukazuji na vzdálené slunce, které září nad mořem.
Netuším kdo tu fotku fotil a tak mi i možná dojde že většina věcí co se ve videu objeví budou fotky a videa ,o kterých nemáme tušení že existují.

Po čtvrt hodině video skončilo a my měli oba oči plné slz.
Tolik fotek a videí za těch pár měsíců co jsme spolu.
Nikdy nám nedošlo že Niniho spolužáci nás fotí či natáčí a vznikají takové nezaplatitelné momentky.
Bear se samozřejmě objevil na každé druhé fotce.
Kolik vzpomínek a zážitků je v tom videu, se nedá ani slovně vyjádřit.
„Li.." Fňukne a více se ke mně natiskne.
„Děkuju." Šeptne a zaboří tvář do mé hrudi.
„To já děkuji Ni. Jsi to nejlepší co mě potkalo." Zašeptám mu do vlásku.
Za takovou chvíli jsme toho prožili tak strašně moc.
A mnohem víc toho na nás ještě čeká.
„Nini. Miluju tě." Vydechnu a položím si ho celého na sebe.
Je tak drobounký, že bych se nedivil kdyby se v mé náruči ztratil.
„Já tebe mnohem víc Li." Vydechne mi do trička a já ho hladím po zádech.
Nezajímá mě že jsme v nemocnici. Že je Niall vážně nemocný. Že dnešek rozhodne o celém budoucím životě. Jsme jen my dva. A nic to nezmění.