FREEDOM || cz- Teen Wolf ff

20. Únos

Cristyne
Pomalu jsem začala otevírat oči. Mžourala jsem na osobu před sebou a malátně jsem kývala hlavou. ,,Tak tady máme naši Cristyne..." Poznala jsem Deucaliona podle hlasu, a tak jsem jen protočila oči. ,,Ahoj Deucalione." ,,Myslím, že jsme to minule vzali za špatný konec." Nadzvedla jsem obočí. ,,Jo? Já si to nemyslím. Co chceš Deucalione?" Oměj už ze mě vyprchával, ale provazy, kterými jsem svázaná jsou namočené v oměji. Tohle bude bolet... Potichu jsem vytasila drápy a začala jsem přeřezávat provazy. Bolelo to, ale snažila jsem se, musím to udělat rychle, protože mi je jasné, že si toho Deucalion po chvíli všimne. Ještě bych se mohla rozhoupat a pak rozbít židli, ale stejně bych neměla šanci přeprat Deucaliona. ,,Myslím, že víš co chci." No jasně. Scott, Derek... možná i já. Zlomyslně jsem se na něj podívala. ,,Oni se k tobě nikdy nepřidají. Nejsou takový." Deucalion se pousmál. ,,Možná, ale co ty Cristyne? Copak ty by jsi odolala?" Dal důraz na moje jméno. Usmála jsem se na něj. ,,Co myslíš?" Deucalion se taky usmál. ,,Co si myslím?" ,,Hmm? Co si ty myslíš Deucalione?" Taky jsem dala důraz na jeho jméno. ,,Myslím, že se právě snažíš utéct tak, že se snažíš přeřezat provazy drápama. To jsi vážně tak naivní?" Nadzvedl Deucalion obočí, což jsem po něm zopakovala. ,,Nebo možná ne..." Valstně měl pravdu, nemám žádný plán, ale něco prostě zkusím. V tu chvíli jsem se i se židlí převrhla do zadu. Židle se rozbila, takže jsem byla volná. Udělala jsem kotoul do zadu a zůstala jsem v podřepu otočená na Deucaliona. ,,A co teď? Přepereš mě?" Uchechtl se Deucalion načež jsem se jen ušklíbla. Rozhodla jsem se, že co nejhlasitěji zavyju a třeba to uslyší smečka. Tak jsem teda udělala co jsem chtěla a to už se ke mně Deucalion rozešel rychlým krokem. Věděla jsem, že ho nemůžu přeprat, ale třeba bych mohla alespoň chvíli vydržet a nějak vyváznout, takže jsem se mu rozběhla naproti. ,,Špatný tah..." Zašeptal Deucalion těsně před tím, než mě chytil pod krkem a přirazil mě ke zdi. Zalapala jsem po dechu. Jeho oči začali zářit jasně rudou. Ne, takhle to nekončí... Pomyslela jsem si a rukou s vytasenými drápy jsem se mu zaryla do ruky, kterou mě škrtil. Rozsvítila jsem oči a kopla jsem ho do rozkroku. Nevypadal, že ho to nějak extra bolelo, ale i tak ho to donutilo mě pustit. Rozmáchl se proti mně, ale uhla jsem. Otočili jsme se tak, že já jsem byla ta více u dveří. Deucalion vypadal HODNĚ naštvaně a začal se ke mně přibližovat. Instinktivně jsem začala couvat, což mi vlastně i pomáhalo, protože jsem se tím přibližovala ke dveřím. Deucalion se rozmáchl a udeřil mě do nosu, ze kterého se hned začala valit krev. Byla to dost silná rána, takže se mi začala motat hlava a zapotácela jsem se. Tak napůl jsem ze dveří vypadla. Motala se mi hlava, ale snažila jsem se nespadnout, což se mi nakonec povedlo. Rychle jsem zavřela dveře a zamkla jsem je. Je mi jasné, že to Deucaliona nezastaví, ale mohlo by ho to alespoň trošičku zdržet. Rozběhla jsem se pryč a v tu chvíli Deucalion dveře rozrazil.

Ahojte! Takže další kapitola je tu. Promiňte, že to trvalo tak dlouho. Mějte se krásně a další kapitolu se pokusím napsat do zítřka ;).