Bojíš se smrti? ✔️

23. kapitola

Sylvain

,,Myslíš, že je vůbec možné, aby jedna žena dokázala zakopat druhou pod zem? Chci říct... pokud má podobnou váhu a výšku, dokázala by s ní vůbec manipulovat, když už byla..."

Becca zmáčkla v dlani slzami promočený kapesník. Už nebrečela, ale měla zčervenalé oči a opuchlá víčka. ,,Já nevím. Navíc nemusí mít podobnou váhu a výšku."

,,A ty vzkazy... Mně se to celé nějak nezdá. Nemyslím si, že by to všechno zvládla sama. Pokud chtěla Aně ublížit, musela mít přece jistotu, že se jí nepodaří v nestřeženém okamžiku utéct."

,,To ano," přitakala Becca. ,,Jenže teď se nabízí otázka, jestli cítila vůbec nutkání být ve střehu."

Zavrtěl jsem hlavou. Když Ana zmizela a my začali pátrat po tom, co se mohlo stát, přišlo mi, že už nemůžu být víc zmatený. Spletl jsem se.

,,Ten člověk ví, kde bydlíme. Buď nás už nějakou dobu sledoval, nebo se jedná o někoho, kdo je nám blízký. A byl to někdo, kdo znal Adama, protože mi psal o té štěnici," pokračovala Becca v úvahách.

,,Takže to opravdu vypadá na šílenou ex."

,,Jenže jedna věc mi nesedí. S Anou jsme si už nějakou dobu nebyly blízké, tak proč zrovna ona?" zeptala se a váhavě se mnou navázala oční kontakt.

,,Možná proto, že rodiče nejsou na dosah a přátelé se nezdají jako dostatečná pomsta," řekl jsem a pořádně se napil, protože se mi neustále sbíhaly žaludeční šťávy směrem vzhůru. Od té doby, co jsem spatřil svou ženu ležící ve sterilní místnosti bez známek života, se ve mně něco pohnulo. Nejraději bych se zhroutil, vzdal to, ale věděl jsem, že přesně to nesmím udělat. Potřeboval jsem se tomu dostat na kloub a s tím, co mi Becca řekla, jsme se konečně zase o kousek posunuli. Mohli jsme být už hodně blízko pravdě.

,,No, když to vezmeme kolem a kolem, co když to udělala Wicky?"

Věnoval jsem Becce skeptický výraz. ,,Já nevím, to se mi nějak nezdá. S Anou si vždycky rozuměla. Měly krásné přátelství."

,,Já jsem měla taky krásné manželství, ne?" nadzvedla na mě obočí.

Nemohl jsem popřít, že tím uhodila hřebíček na hlavičku, ale stejně mi to nepřišlo moc pravděpodobné.

,,I kdybych připustil tuhle možnost, stejně to nikam nepovede. Wicky má alibi."

,,Jaké alibi?"

,,Byla na obchodní cestě."

Becca se zamračila. ,,Jak víš, že si tu cestu nevymyslela?"

,,Vyzvedával jsem ji na letišti. Měli jsme ji vyzvednout společně s Anou, ale..." Nechal jsem zbytek věty vyznít do ztracena, jako bych mohl ještě něco zhoršit tím, kdybych to řekl nahlas.

,,Co když prostě jen přijela na letiště s kufrem a zahrála to? Já vím, že už je to dost přitažené za vlasy, ale když je někdo psychicky labilní, tak přece-"

,,Díval jsem se i na její Instagram, abych se ujistil, že tam opravdu byla a má tam fotku s kolegy," skočil jsem jí trochu netrpělivě do řeči a promnul si unavené oči.

,,Takže jí taky úplně nevěříš," poznamenala.

Hlasitě jsem vydechl ,,A co ta Amy?"

,,Třeba na tom pracovaly společně. To přece není tak nepravděpodobné."

,,Becco..."

,,Poslyš, já z ní nechci dělat vraha, ale je možné, že něco tají. Třeba má z něčeho nebo někoho strach, stejně jako jsem ho měla já."