Bojíš se smrti? ✔️

18. kapitola

Amy

Před pěti lety

Adam mě vzal po několika měsících do supermarketu. Z nějakého neznámého důvodu měl problém mě tam brát, čemuž jsem nerozuměla. Už mě vzal na místa, na kterých byla šance k útěku daleko větší. Jenže já nechtěla utíkat a on to věděl. I kdybych chtěla utéct, věděla jsem, že život bez něj by neměl žádnou strukturu. Byla bych bezprizorní a ztracená. Byla bych zbytečná.

,,Jdi vzít vozík, potřebuju napsat jeden email."

Přikývla jsem a s žetonem v ruce se vydala k nejbližšímu vozíku. Věděla jsem, že musím být rychlá. Neměl rád, když dělám věci pomalu.

,,Tak šup," řekl netrpělivě a položil mi dlaň na lopatky, aby mě popostrčil před sebe. Vsadím se, že jsme na lidi museli působit jako ideální pár.

Měli jsme ve vozíku zhruba polovinu potravin, které jsem musela doma sepsat na papír, když mě Adam najednou donutil zastavit a řekl, ať vyberu nějaký džus, zatímco on skočí pro jogurty. Zřejmě se rozhodl, že si namátkově otestuje mou poslušnost. Zároveň jsem si ale říkala, že je to příliš snadná zkouška, kterou podstoupím bez úhony, takže jsem nechápala, proč se vůbec obtěžuje. Podceňoval mě, když si myslel, že udělám chybu.

Nemám důvod dělat chyby, Adame, jsi přece ten nejlepší manžel na světě. Od tebe se neutíká.

Nechala jsem ho, aby se vzdálil a chvíli přemýšlela, jaký džus si vyberu. Chtěla jsem zvolit takový, který mi nebude moc chutnat, protože jsem měla povolenou jen jednu malinkou skleničku denně a nechtěla jsem, aby se mi sbíhaly sliny.

Nakonec jsem si vybrala nějaký melounový, který byl plný sladidel, takže se dalo předpokládat, že to bude naprostý blivajz. Dala jsem ho do vozíku a váhavě popojela několik metrů dopředu, abych se zastavila na kraji regálu a měla výhled na mléčné výrobky. Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že ten muž s nádherným, vřelým úsměvem patří ke mně. Už dlouho se takhle zářivě neusmál, takže mě to zmátlo. A ještě víc mě zmátlo, že se baví s pohlednou ženou, která mu zrovna předávala nějaký papír. Zřejmě se jednalo o vizitku.

,,Ty mě špehuješ?" řekl a já sebou trhla. Byla jsem tak v šoku, že jsem se na chvíli zadívala do neurčita a ani si neuvědomila, že mě nachytal na švestkách.

,,Pojď, ať nás spolu nevidí."

,,To je tvá známá?"

,,Ne, to je nějaká Becca, kterou jsem zahlédl na parkovišti, když jsme sem přijeli, tak mě napadlo, že zkusím získat její telefonní číslo."

,,Ale proč?"

,,No proč asi? Neviděla jsi ji? Je moc hezká."

Celá zmatená jsem sklopila pohled na náš nákup a musela vynaložit veškeré úsilí, abych se nerozbrečela.

**

,,Úsměv, Becco, vezeme domů nálož jídla. To je snad pozitivní věc, ne?"

,,Já jen nechápu, proč flirtuješ s jinými ženami, když máš manželku."

Adam se hlasitě zasmál. ,,Chlap může být v manželském svazku, aniž by věřil v monogamii. Copak nevíš, že manželství je jen trik, kterým ošálíš naivní společnost?"

,,Ne, to nevím. Vyspal ses s někým jiným, co jsme spolu?"

,,Ovšem."

,,Proč?"

,,Protože můžu. Omrzela jsi mě po pár týdnech, ale to ti snad nemusím říkat, ne? Nespíme spolu už dávno a já mám své potřeby."

,,To i já."

Adam si hlasitě povzdechl a odbočil. ,,Když tě dneska ojedu, slíbíš mi, že už se tahle konverzace nebude opakovat?"

,,Mně nejde o to, abys mě ojel, ale abys mi vysvětlil, proč už o mě nejevíš zájem."

,,Nikdy jsem o tebe nejevil skutečný zájem, jen jsem tě potřeboval dostat tam, kde jsem tě chtěl mít."

Pohlédla jsem na jeho ruce svírající volant a k mému vlastnímu překvapení mi došlo, že přemýšlím, jakým způsobem ho mám strhnout, abychom nabourali a oba při tom zemřeli. Tolik mě drtilo, že navzdory mé oddanosti vůči němu jsem se dočkala jen výsměchu a odmítnutí.

,,Nechci, abys mě večer ojel. Slibuju, že se o tom už nikdy nebudeme bavit."

,,To si piš, že se o tom už nikdy nebudeme bavit."

Becca

,,Ne, všechno je v pořádku, já jen... začínám být čím dál víc vyděšená a už ti to ani nechci říkat, protože mám pocit, že pořád opakuji to samé."

,,Nedivím se ti, mám to stejně."

,,A Wicky je určitě taky vyděšená."

,,Vždyť já vím... Je mi jasné, že jsem to přehnal, ale už vážně nevím, kdo to mohl udělat."

,,Nemůžeš se Aně třeba nabourat do Messengeru?"

Sylvain zavrtěl hlavou. ,,Nevím, jak se to dělá a neznám nikoho, kdo to umí."

,,To já bohužel taky ne. Ale jak ses mě ptal, jestli ti nechci něco říct, tak vlastně chci..."

V očekávání narovnal ramena. ,,Poslouchám."

,,Snažila jsem se u vás v domě něco najít. Prostě jsem taky jen hledala stopu. Napadlo mě, že se podívám Aně do šatníku a našla jsem takovou krabici."

,,Jakou krabici?"

Pokrčila jsem rameny. ,,Jsou v ní nějaké erotické pomůcky. Je jich tam několik. Používali jste je spolu?"

Sylvain hlasitě polkl. ,,Ne. Když nepočítám takový obyčejný růžový vibrátor."

,,Ta krabice je plná BDSM pomůcek. Zahlédla jsem tam i takovou děsivou černou masku."

Sylvain, evidentně vyvedený z míry, se zvedl z gauče a rozhlédl se po místnosti. ,,Ukaž mi, kde jsi ji našla. Chci vidět, co v ní je."