11.díl

547 31 0
                                    

Když sem pokládala mobil zpátky na stolek, Louis vedle mě si mě k sobě přitáhl těsněji. Otočila jsem se na něj a dala mu pusu na nos, byl strašně rozkošnej a když otevřel  oči, už jsem nechtěla vůbec vstávat. Přitulila jsem se k němu těsněji, když mi zrovna zapípal mobil, Zack. 

,,Kdo tě může takhle brzo ráno otravovat?" zeptal se otráveně Louis, protože jsem se od něj odtáhla abych došáhla na mobil.

,,Uh, to bude nejspíš Nell, večer spolu zase půjdem ven," řekla jsem mu s co nejpřesvědčivějším úsměvem a podívala se co mi napsal. 'Dobře, v 7 tam na tebe budu čekat. Těším se.' rychle jsem mu odepsala, že tam budu a odložila mobil. Když sem se otáčela abych se stulila opět do náruče. Louis už vstával a tak sem ho s lehkým zamručením následovala taky. V koupelně jsem se upravila a převlékla do tepláků a trička. Sešla jsem dolů do kuchyně abych nám aspoň udělala palačinky, když už musím vařit abych nás uživila. Jenomže jediné co zvládnu udělat jsou jenom sladká lehká jídla, která se hodí jenom na snídani a svačiny. Takže k obědu bude zase pizza. Těsto jsem dodělala a nechala si rozpálit pánvičku. Za zády jsem uslyšela vrznutí židle a pohled na záda, nebo zadek, v jeho případě bych typla zadek. 

,,Za chvilku už to bude hotový, tak aspoň připrav šlehačku a čokoládu," už jsem obracela palačinku, když už se připalovala, ale potom co řekl jsem myslela že jí nechám spálit.

,,Na tebe nebo na palačinky?" zašeptal mi nebezpečně blízko ucha, tím jeho sladkým hlasem a položil mi ruce na boky. Vůbec jsem ho neslyšela se přemístit, ale tuhle hru můžou hrát dva.

,,Podle toho co budeš chtít na snídani," řekla jsem mu stejně jemně, ale musela jsem se držet abych nevyprskla smíchy. Protože jsem ho taky dostala, jeho pomalé pohyby na bocích přestali, snad přestal i dýchat, když mi znovu zašeptal,

,,oboje."

Tak a to by stačilo, palačinku sem nechala být, protože už byla stejně na vyhození a šla posadit Louise na svoje místo. Přitom jsem mu zakázala se jakkoliv přibližovat, za prvé abychom měli vůbec nějakou snídani a za druhé mě pořádně vzrušoval, což by mi jindy nevadilo, jenže ted' mi kručelo v břiše a nechtěla jsem aby to slyšel i Louis. Zbytek palačinek jsem dodělala v pořádku a dala je na talíř, který jsem položila na stůl. Tam už naštěstí stála šlehačka i čokoláda i s příborem. Ještě jsem si došla pro javorový sirup a mohla jsem se pustit do jídla.

,,Stejně furt nechápu jak to s tím můžeš jíst, vždyt' je to hrozně sladký," už ani nepočítám kolikrát mi tohle řekl.

,,Ano, kvůli tomu že to je sladký, to taky jim, jestli ti to ještě nedošlo."

,,Vždyt' je to sladký i bez toho sirupu proboha."

,,Mám mlsný jazýček, já za to nemůžu," skončila jsem tímhle tuhle směšnou debatu a čekala klid.

,,Hm, a já ti chutnám?" zeptal se a já se málem udusila. On prostě z pubert'áka nevyroste.

,,Hm, myslím že nad tebou jasně vyhrávají palačinky, ale třeba se to změní," ušklíbla jsem se na něj a dojedla zbytky na talíři. Zapila jsem to pomerančovým džusem a šla to dát do dřezu. Hned jak sem je tam položila si mě Louis otočil k sobě a políbil. Vážně se pohybuje jako duch. Polibky jsem mu oplácela a když se odtrhl, jenom se potutelně usmíval.

,,Pořád jsou palačinky lepší?"

,,Zkus to ještě jednou abych si byla jistá," a on, jak jinak než s jiskřičkami v očích, se ke mně znovu naklonil pro polibek. Ne, on vážně nikdy nedospěje, ale mě to rozhodně nevadí.

,,Myslím, že odpověd' už dávno znáš," řekla jsem mu se smíchem a položila mu ruce na ramena.

,,Myslím, že ji chci slyšet od tebe," ruce na mých bocích si mě k němu přitáhli blíž.

,,Ty mi chutnáš ze všech nejvíc," poslední slova jsem už zašeptala a natáhla se pro další a další polibky, protože těch nebylo nikdy dost a nikdy jsem se jich nemohla nabažit.

Moooc se omlouvám, opravdu. Já už mám přecpanou hlavu, na to abych vůbec myslela. Mám tady rozečtených přes 150 příběhů, k tomu dalších 20 na jiných stránkách + asi 30 rozečtených mang... moje hlava sotva pobírá tohle natož školu. Takže opravdu nevím kdy napíšu další díl, snad se vám líbil tenhle, i když bych ho nejradši přepsala, ale na to už nemám sílu. Děkuju a omlouvám se(myslím že se tady budu omlouvat hodně často).

Stepfather LouisKde žijí příběhy. Začni objevovat