Stepfather Louis

8.díl

Probudila jsem se a chtěla nahmatat Louise, ale ten už tady nebyl. Docela mě to zamrzelo, ale třeba šel jen něco vyřídit. Vylezla jsem z postele a šla do skříně si obléct tepláky a tričko, vlasy jsem si dala do drdolu. Sešla jsem schody a zamířila rovnou do kuchyně, protože jsem měla docela velkej hlad, když sem ani nesnídala. Hm.. vlastně snídala, ale ted' by to chtělo normální jídlo. Napouštěla jsem si vodu z kohoutku, když v tu chvíli mě objali Louisovi ruce.

,,Doufám že máš hlad, objednal jsem pro nás pizzu," řekl s dobrou náladou a mě to nedalo a musela jsem se usmát.

,,Ani nevíš jakej," zasmála jsem se a opřela si hlavu o jeho rameno, on mi pomalu líbal krk, na kterým udělal potom cucflek. Až se podívám do zrcadla tak ho asi přerazím. Položila jsem skleničku do dřezu a vymanila se z jeho obětí, on jenom něco zamručel a pustil mě. Šla sem si sednout do obýváku a pustila telku, mezitím jsem se natáhla na stůl, kde ležel můj mobil. Hned jsem klikla na facebook na kterým byla zpráva od Nell, jak jsem mohla čekat, určitě chce podrobnosti z večera. 'Čááu, tak jak to dopadlo s tím klukem? Chci všechno vědět!' tohle mi poslala v pátek, den po narozkách, a jelikož dneska je sobota, bude docela zvědavá, co se stalo že neodepisuju. 'Ahoj, já ti to řeknu v pondělí ve škole, ale myslím že z toho nic mít nebudeš... sorry' odepsala jsem ji a zamkla mobil. Vzala jsem ovladač do ruky a přepínala kanály dokud tam nenaběhlo něco animovanýho. Nechala jsem tam hrát Madagaskar a čekala až mi odepíše Nell, někdy jí to opravdu trvá. Slyšela jsem zazvonit zvonek, takže pizza by tu už měla být. Přesně jak jsem říkala, Louis si sedl vedle mě a na stůl položil pizzu ze které se ještě kouřilo. Mělo jsem opravdu velký hlad, snědla jsem polovinu pizzy a Louis tu druhou, mezitím jsme koukali na animák a smáli se. Bylo to příjemný nad ničím nepřemýšlet a užívat si. Jenže hned jak jsme dojedli a dokoukali, nastalo mezi námi takový trapný ticho. Nevěděla jsem co říct, tak jsem čekala až něco řekne on. Nic neříkal, ale pořád se přisunoval ke mně blíž až byl u mě. Dívali jsme si do očí a mě došlo, že žádný slova ani nejsou potřeba, stačí činy.

Vážně, vážně moc se omlouvám, ale prostě se mi nechtělo psát... celou dobu sem si jenom četla a dívala na anime, ale abych se dokopala k psaní a přemýšlení, to už bylo o něco těžší. Ani dneska jsem nepředpokládala že něco sesmolím, ale mám to a sem na sebe hrdá že aspoň něco dokážu. Omlouvám se a děkuji těm co čtou. Gomenasai.