Stepfather Louis

15.díl

Vešla jsem dovnitř a zula si boty, potom jsem si sedla do obýváku, Louis šel za mnou a zatím nepromluvil ani slovo.

,,Co to mělo znamenat? Proč ti dal pusu? To s ním jako chodíš?! I když máš mě?!" spustil hned a i přesto že mluvil normálně, to znělo dost přísně a naštvaně.

,,I když mám tebe?! Co to meleš, ty nikdy nebudeš můj, máš mamku, a navíc jsem o 10 let mladší. To si vážně myslíš, že takhle můžem pokračovat? Že když mamka odjede, budeme si tu hrát na zamilovaný pár, ale hned jak se mamka vrátí budem jen kámoši? Jestli si tohle fakt myslíš, tak ti může být naprosto jedno, že bych si někoho našla. Stejně tenhle vztah nemá smysl," dořekla jsem a cítila jak mi slzy stékají po tváři, sakra, rychle jsem si setřela rukou a podívala se na Louise. Ten nevypadal, že by chtěl něco říct, něco namítnou. Takhle potvrdil, že mám pravdu. Otočila jsem se a odešla do pokoje. Hned jak jsem za sebou zavřela dveře jsem je zamkla a svezla se po zdi na zem, kde jsem se totálně rozbrečela. Proč musí být všechno tak složitý? Ne, nesmím na to myslet. Musím dělat, jako by se nic nestalo, tak to bude nejlepší. Ale zdá se mi to jako nemožné. Vstala jsem, rychle jsem se vysprchovala, převlékla a šla do postele. Pustila jsem si do sluchátek pomalé a smutné písničky, při kterých jsem usla s dalšími slzami na tváři a polštáři.

Ráno mě probudil budík do školy. Rychle jsem vstala, oblékla se, vyčistila zuby, umyla a učesala a hned jsem si šla dolů na snídani. Jenže mi došlo, co se stalo včera a modlila se aby nebyl Louis vzhůru. Potichu jsem vešla do kuchyně kde nikdo nebyl. Vydechla jsem úlevou a vzala si z ledničky jablko, které jsem dala do tašky. Koukla jsem na hodiny a šla se obout. Venku bylo přijemně, ale viděla jsem z dálky mraky, takže bude nejspíš pršet. Cestou jsem si na sobě všimla, že se necítím ani smutně ani šťastně, prostě jako kdybych byla otupělá od všech pocitů. Možná to bylo dobře. Před školou na mě čekala Nell a hned jak mě uviděla se do mě zavěsila a začla mě zpovídat. Nasadila jsem falešný úsměv a řekla jí o tom se Zackem. Když jsem jí řekla o tý puse, tak málem vypískla. Vlastně mi teď došlo, že ho uvidím ve třídě, a já absolutně nevím jak se mám chovat.

Ve třídě jsme si sedly dozadu a čekali na zvonění. Zack tu ještě nebyl, ale za to tu byly ty dvě káči z obchodu, kde jsem byla s Louisem. Hned jak mě uviděli, se ke mě rozešli na svým podpatcích a Nell mi hned začala šeptat do ucha proč jdou sakra k nám. Než jsem jí odpověděla, tak už byly u nás a skoro najednou spustily.

,,Koho si měla v tý kabince? Kdo by s tebou vůbec do nějaký kabinky lezl? Byl to Zack, že jo? Hned jak přijde se ho zeptáme," já ty krávy zabiju, hned teď a tady, totiž, Nell jsem nic o Louisovi neříkala, ani to že sem byla někde v obchodu. A jestli se zeptají Zacka, jsem dvojnásobně v prdeli.

,,On to nebyl, tak držte huby a nepleťte se do mých věcí!" zasyčela jsem na ně.

,,Hele, už jde, tak si to u něj jenom potvrdíme, pa" zašveholila ta druhá a hned tahala Gabrielu za Zackam, který jak mě uviděl, tak se usmál. Chtěla jsem ty husy zadržet, ale už bylo pozdě. Jediný co jsem udělala bylo hlasité bouchnutí se hlavou do lavice a zaúpění. Může mi sakra někdo vysvětlit, proč se mi během pár dnů všechno, ale doslova všechno totálně posralo?!

.

.

.

Vím, že přidávám tuhle část dost pozdě, ale může za to moje nálada. Vlastně to je poznat i na tom textu, vůbec netuším jakým směrem se ten příběh bude odvíjet, takže taky nevím, kdy se mi podaří vymyslet další část. Arigato za přečtení a gomene za to zpoždění :)