Stepfather Louis

19.díl

„Cože?" dívala jsem se na něj jako by byl z Marsu. Tohle musí být lež, prostě musí. Zrovna, když se snažím na něj zapomenout mi řekne tohle? Po tý době mlčení, kdy jsem z toho málem lezla po zdi? A co měl znamenat ten výstup v kuchyni? No... vlastně i moje chování bylo nepřiměřený.

„Já tě miluju," řekl normálním hlasem a díval se mi do očí. Začínal se mi rozmazávat z toho jak mi slzely oči. Proč mi tohle sakra dělá?! Nemůžu, nechci mu teď skočit kolem krku a říct tu samou větu, tím by to všechno začalo nanovo. Mám Zacka, co bych mu jako řekla? ‚Sorry, ale po tom jednom dni chození se s tebou musím rozejít, protože miluju svýho nevlastního tátu' !? Miluju? Mám ho ráda, ale nevím jestli ho miluju. Navíc by to bylo nespravedliví vůči Zackovi, byl ke mně milý a hodný. Navíc, kdybych se vrátila k Louisovi, tak se za týden vrátí mamka a všechno bude při starým. A já nevím, jestli bych tohle zvládla.

„Proč?" tekly mi slzy, ale nechala jsem je být, „co od toho očekáváš?" Louis se mi je snažil utřít rukou, ale já jsem ho odstrčila pryč. Cítila jsem se tak hrozně zmateně a chtěla jsem znát odpovědi.

„Chci vědět co ke mně cítíš," řekl a znovu se mi snažil utřít slzy. Už jsem ho nechala a rukama se objala kolem pasu. Mám ho ráda a s největší pravděpodobností ho i miluju, jenže k čemu mi to pomůže. Zavřela jsem oči a nadechla se.

„Já- já tě taky mi...," ucítila jsem jak mě objal a já se nemohla přimět dokončit větu. Utáhl kolem mě sevření a já se málem zasmála nad tím, jak bezpečně a uklidněně jsem se cítila. Vyprostila jsem svoje ruce a omotala je kolem jeho pasu a hlavu jsem mu zabořila do hrudníku. Všechen stres co jsem do teď cítila byl najednou pryč. Tohle bych se Zackem nikdy necítila, to můžu říct narovinu.

„Promiň," zamumlala jsem mu do trička.

„Taky se omlouvám," řekl mi do vlasů a já se odtáhla abych mu viděla do obličeje. On se jen přiblížil a dal mi jemný polibek na rty. Znovu jsem se zabořila do jeho hrudi a uvolnila se.

„Mám nahoře rozbitý sklo... takže ho jdu radši uklidit," vymanila jsem se z objetí, usmála jsem se a natáhla pro smetáček.

„Počkej, já to udělám," vzal mi ho z ruky a šel do pokoje. Tiše jsem ho následovala a sedla si na postel, mezitím co uklízel střepy.

„Co tohle teda znamená?" řekla jsem bez rozmyšlení a potom co se na mě nechápavě otočil jsem dodala, „vztah, jaký máme vztah?" Vyhodil do koše poslední kousky skla a sedl si vedle mě na postel.

„Myslím, že perfektní slovo by pro tohle bylo ‚komplikovaný'," uchechtl se, ale když viděl, že se na něj dívám vážně, ztichl.

„Jsi ženatý s mojí mamkou, tohle mezi námi prostě není správný, ale to co cítím mi zase přijde správný a já nevím co mám dělat." Chtěla jsem se opřít o zeď, ale Louis mě položil na postel a znovu mě objal a začal si hrát s mými vlasy.

„Já vím, já to cítím taky. Od té party, kdy jsem tě viděl pod tím kreténem se ve mně něco zlomilo a až později jsem si uvědomil, že tě mám rád víc než Avu, že tě miluju víc než Avu. Věříš mi?" zeptal se a já jenom pokývala hlavou na souhlas. Od mých narozenin jsem si to v podstatě začala uvědomovat taky, takže mu věřím.

„A co chceš dělat?" otočila jsem se na bok, zády k Louisovi a zavřela oči. On se ke mně otočil a položil ruku na můj bok. Nechtěla jsem usnout, ale cítila jsem se strašně vyčerpaně.

„Já to nějak vymyslím, teď spi, potřebuješ to," přitáhla jsem si jeho ruku z boku blíž a usnula.

.

.

Um... tak se tu po nějaké době objevil další díl... a objeví se další, protože je rozepsaný, takže na něj nebudete čekat několik let...

Jop, cítím se strašně, že jsem se na tenhle příběh vykašlala, ale potom co jsem si ho dneska přečetla a během toho i šíleně zkritizovala svoje psaní, jsem nechtěla nechat tak debilní konec... takže jsem se rozhodla pokračovat, i když ty díly budou krátký, chci tenhle příběh dokončit i když to bude trvat několik dalších letSnad se to někomu bude ještě chtít číst