Stepfather Louis

17.díl

Zack stál nade mnou a když jsem se na něj podívala, jeho pohled sklouz z kresby na mě. Vůbec jsem netušila co mám říct, tak jsem na něj jenom dál koukala.

,,Můžu?" zeptal se a podíval se na místo vedle mě, jenom jsem kývla a on se posadil. Zavřela jsem blok a uklidila ho zpátky do tašky. Když jsem se na něj znovu podívala, chystal se něco říct, jenže zavřel pusu hned jak jsme ucítili kapky deště z kterého se strhl lehký déšť.

,,Deja vu," zašeptala jsem a usmála se, on se usmál taky.

,,Když jsi mi předtím řekla, že bych u tebe měl šanci... myslelas to vážně?" v tu chvíli mi došlo, že mám možnost udělat další krok, na zapomenutí toho, co se stalo mezi mnou a Louisem. Měla bych to udělat, musím to udělat, jinak bych se trápila. Nemá smysl v něco doufat, když je to tak očividný, navíc když i Louis k tomu neměl co říct.

,,Ano, myslela," řekla jsem, zatímco jsem se na něj dívala. Jeho úsměv se rozšířil a oči zazářili. Opravdu může být tak šťastný jenom z toho? Nejspíš ano, usměv jsem mu opětovala.

,,Takže se mnou budeš chodit?"

,,Ano," hned jak jsem to dořekla se ke mně naklonil a políbil mě. Tohle je od Zacka druhý polibek a oba byly v dešti. Možná to je znamení. Líbali jsme se dlouho, i přes ten déšť, jenže jsem se musela odtáhnout, protože jsem chtěla kýchnout. Po kýchnutí jsme se rozhodli jít domů, protože jsem nechtěla být nemocná. To by sice znamenalo být doma, bez školy, ale doma je Louis, takže nemám na vybranou. Šli jsme stejnou cestou jako naposledy, a také mě doprovodil až domů. Doufám, že se Louis zrovna nedívá z okna. Zack mi dal poslední pusu a rozešel se domů. Bylo kolem páté hodiny, takže když jsem vešla domů, zula jsem se a šla do kuchyně. Tam jsem si připravila jídlo a chtěla jít nahoru do pokoje. Jenže Louis si stoupnul přímo do dveří a zase se tvářil naštvaně. Zajímá mě, jestli se někdy začne tvářit normálně.

,,Potřebuješ něco?" zeptala jsem se , protože se netvářil, že by chtěl něco říct. Pořád neodpovídal a já chtěla odejít.

,,Jestli ne, tak mě pusť do pokoje," i když jsem to říkala klidně, měla jsem sto chutí to na něj zařvat. Protože, jsem od něj chtěla být co nejdál, ale takhle mi to moc neulehčoval.

,,Začíná ti platit domácí vězení, tak jak to řekla Ava, po škole jdeš hned domu, nikam jinam," odpověděl mi a přitom se mi koukal do očí, ve kterých se nedalo nic vyčíst. Celá jsem zkameněla a nemohla uvěřit svým uším. To nemůže!

.

.

.

Sice to nechápu, ale přidávám další díl hned po pár dnech.. :D

Ale jako, moc si na to nezvykejte...:D 

Snad se vám bude líbit :) Našla jsem si nový písničky, takže mám dobrou náladu :3 :D