Hard Game 2 Change

28. Cesta

Z pohledu Lucy: "Myslíš si,že je dobrý nápad letět letadlem?" zeptala jsem se Justina, když jsme společně vystoupili před letištěm. "Nic jiného nám nezbývá" řekl Justin a přitáhl si mě k sobě za pas. Společně jsme vešli dovnitř budovy a Justin šel koupit letenky, já jsem si mezitím sedla na lavičku a čekala. Rukou jsem si sáhla na břicho a povzdychla si, bojím se,ne o sebe,ale o naše dítě. Co když se něco stane a já umřu s nenarozeným dítětem? V téhle době je moc riskantní mít dítě, vždyť mě všichni chtějí zabít a je na mě vypsaná dost velká odměna.

Po deseti minutách Justin přišel ke mě,usmál se na mě a dal mi pusu na čelo. "Jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem" šeptl,pohladil mě po břiše a já se usmála. "Měli bychom jít" špitla jsem a i když jsem nechtěla,tak jsem se od Justina odtáhla. "Jo,to bychom měli" odpověděl mi a společně jsme se vydali k letadlu.

"Justine?" řekla jsem tam trochu zmateně když jsme vyšli ven na letiště. "Máme soukromé letadlo" řekl dřív než jsem se ho stačila zeptat,co děláme venku. "To myslíš vážně?" zeptala jsem se ho překvapeně. "Nemohl jsem dovolil,aby má snoubenka jela v tomhle stavu v letadle plných lidí" řekl a já se k němu více přitulila. "To je od tebe hezké,to musím uznat,ale určitě to bylo drahé" řekla jsem vážně. "Máme peněz dost" řekl jednoduše a společně jsme vešli do našeho soukromého letadla.

"Dost?" zeptala jsem se ho znova. "Lucy,nemusíš se strachovat. Na účtě mám okolo padesáti miliónů dolarů a neptej se mě prosím, kde jsem je vzal,protože to sama určitě tušíš" řekl a já jen s povzdychem příkývla. Porozhlédla jsem se kolem a bylo to tu vážně luxusně vybavené,dokonce tu byl i bar.

"Sedni si" řekl Justin vážně a odvedl mě ke koženému sedadlu. "Justine, jsem těhotná teprve pár dní,nemusíš se o mě takhle starat,zvlá..." nedořekla jsem to a Justin mi skočil do řeči. "Shh..." umlčel mě a já na něj s nadzvednutým obočim koukala. Popravdě jsem v jednu chvíli měla co dělat,abych se nezačala smát.

"Daš si něco k pití?" zeptal se mě a došel k baru. "Um..vodu" odpověděla jsem jednoduše a relaxovala jsem. Justin to trochu přehání s tím jak se o mě stará,ale z jedné stránky ho chápu.

"Tady" řekl po chvilce,podal mi sklenici s vodou a posadil se vedle mě. "Děkuji" zamrmrala jsem a napila se. "Já vím,možná ti přijde,že to přeháním,ale když jsi mi řekla,že jsi těhotná,tak mám ještě větší potřebu tě chránit a starat se o tebe. V hlavě se mi úplně přeházel žebříček plánů,musíme toho tolik stihnout než se to malé narodí. Panebože,vždyť já budu táta, není to úžasné?" řekl Justin tak trochu nervózně a já se usmála. "Já vím,že toho musíme spoustu stihnout,ale my to společně zvládneme. Takže by jsi měl trochu přibrzdit,nemusíme všechno stihnout za jeden den,nebo týden,máme na to celých devět měsíců" řekla jsem a pohladila Justina po tváři. Pořád tomu nemůžu uvěřit...čekám s Justinem dítě! Ke všemu jsme společně zasnoubeni a čeká nás svatba,ale jak můžeme žít normální život? I kdybych se dostala ze seznamu,kde za mě dostanou velkou odměnu,tak stejně se najdou lidi,kteří po mě a i Justinovi půjdou. Bála bych se říct,že Justin má nepřátelé po celém světě, za to já jen v Anglii,snad.

Justin si navlhčil své rty a poté jé přitiskl k těm mým,začal snimi pohybovat a já s ním bez problémů spolupracovala. "Miluju tě" šeptl mi mezi polibky a já se mu usmála na rtech. Odtáhla jsem se od něj a usměv mu opětovala. "Miluju tě" zopakovala jsem po něm ty dvě nádherná znějící slova. On mě jen jemně políbil a odtáhl se.

"Hovoří k Vám kapitán,zapněte si bezpečností pásy, máme povolení ke startu." uslyšela jsem kapitánův hlas a s Justinem jsme se hned připoutali. "Máme s sebou vůbec nějaké oblečení?" zeptala jsem se ho a dívala se z okna. "V chatce na pláži je už všechno připraveno,nemusíš mít strach. Všechny potřebné věci jsem poslal letadlem dnes brzy ráno do L.A.,můj kamarád Josh je tam odvezl. Až přistaneme tak mu zavolám a zeptám se ho jestli vše bez problémů zvládl,bude na nás čekat v domku na pláži." řekl vážně a já souhlasně přikývla.