Hard Game 2 Change

18. Neopustím tě

Lucy: Probudila jsem se sama od sebe. Otevřela jsem oči a porozhlédla se kolem. Myslela jsem si,že to byl jen špatný sen ale bohužel nebyl. Vedle na židli seděl Justin a nejspíše spal. Podívala jsem se na hodiny a nadzvedla obočí. Ono je už šest hodin ráno? Včera jsem usnula,někdy  odpoledne. Asi jsem spala dlouho, byla jsem z toho všeho unavená.

"Už jsi vzhuru slato?" zeptal se mě Justin a protřel si oči. Oči měl nateklé a ke všemu měl kruhy pod očima. A za tohle jak ted vypadá můžu já? "Klidně ještě spi" řekla jsem a jemně se usmála. "Ne, to je dobrý" řekl a  chytl mě za ruku. Vypadal vážně hrozně a to myslím do slova. Nikdy jsem ho takhle neviděla.

"Pojd sem" řekla jsem a ukázala vedle sebe. Nejdříve to vypadalo jako kdyby přemýšlel. Pak si ale stoupl a sedl si vedle mě. Já jsem chytla jeho tváře a dívala se mu do očí. Tak strašně mě bolí když ho vidím takhle. "Všechno bude v pořádku ano?" řekla jsem a čekala na jeho odpověd. On ale jenom mlčel. "Justine..." šeptla jsem a chtěla jsem aby mi věřil. Jen si povzdychl a odvrátil od demě zrak. "Jak si můžeš být tak jistá?" zeptal se mě a poškrábal se v zádu za krkem. "Já...." nevěděla jsem co mám říct.

"Lu pokud se nevyléčíš tak víš co se stane? Odejdeš a necháš mě tady. Co budu dělat bez tebe?" řekl strašně potichu a já viděla jak se mu oči zaplňují slzami. "Já se vyléčím, neopoustím tě" chtěla jsem ho povzdbudit i když jsem tomu moc nevěřila. "Ale co když mě opustíš?"  zeptal se mě a chytl mě za ruce. "Ne, to se nestane" řekla jsem co nejrozhodněji. Nechtěla jsem aby kvůli mě trápil. Ted lžu sama sobě,  možná že se vážně nevyléčím a odejdu. Už se nikdy nevrátím. Jenže já si to nechci připustit.

"Kurva Lu" řekl podrážděně Justin a stoupl si. "Nejsem malé dítě já vím co se děje,nemusíš se mě snažit uklidnit" řekl Justin a přecházel sem a tam. "Justine....." povzdychla jsem si a on se na mě otočil. "Nic raději neříkej" řekl a sedl si zpátky na židli. Ted jsem se cítila ještě hůř. Dělá jako kdybych ho chtěla opustit schválně. Já ale za to nemůžu že mám rakovinu. Dělá jako kdybych za to mohla .

Justin se chvilku na mě díval a když chtěl něco zrovna říct,tak se otevřeli dveře. "Dobrý den, tak jak je vám?" zeptal se mě doktor a přešel k mé posteli. "Je to dobré, břicho už mě nebolí" řekla jsem a jemně se usmála. "Ano to je dobré" řekl doktor a něco si zapsal do papíru. "Sestřičko sundejte ty kapačky" řekl doktor a sestřička mi začala z rukou vytahovat ty hadičky.

"No ted až nebudete mít ty kapačky tak se vám možná udělá hůř. Musíte si na to,ale zvyknout." řekl doktor a já přikývla. "Zítra jestli by jste souhlasila by jsme mohli udělat chirurgický zásah. To znamená že by jsme se pokusili odstranit váš nádor" řekl doktor a já jenom přikývla. "Možná se nám ho povede a možná že taky ne. Může se to i zhoršit,nebo se můžete uplně uzdravit" řekl doktor a já hlasitě polkla. "Tady vám dám tenhle papír a vy mi ho podepíšete,pokud budete souhlasit s tou operací." řekl doktor a podal mi nějakej papír. "Dobře" řekla jsem a začala jsem číst co by se mohlo zhoršit a co by se mohlo zlepšít. "Nechám vás ted tady osamotě,za deset minut si přijdu pro ten papír" řekla sestřička a s doktorem odešli.

Bylo docela supér,když jsem necítila v sobě zabodnuté jehly. "Podepíšeš to?" zeptal se mě Justin opatrně. Já jen němo přikývla a četla jsem dál. "Promin,nechtěl jsem na tebe křičet" řekl Justin a já znova přikývla. Skoro jsem ho nevnímala,protože jsem si četla to co bylo na tom papíře. Když jsem dočetla poslední  větu tak jsem asi zapomněla dýchat. V poslední větě bylo napsáno že bych tu operaci nemusela přežít, že by prý mohli nastat nějaký komplikace.

"Prosím mluv semnou" řekl Justin a já konečně přestala přemýšlet. "Jo,promiň jen jsem se zamyslela" odpověděla jsem a položila papír. "Mužu si to taky přečíst?" zeptal se mě Justin a já kyvla hlavou do stran že ne. Nechci aby si přečetl tu poslední větu, nechci aby věděl že u toho můžu i zemřít. "Proč?" zeptal se mě a nadzvedl obočí. "Mohl bys mi podat propisku?" snažila jsem se změnit téma. "Ptal jsem se tě proč" zvýšil na mě Justin hlas. "A já jsem se tě ptala jestli by jsi mi mohl podat propisku" zvýšila jsem na něj taky hlas. "Lucy co je na tom papíru?" zeptal se mě a stoupl si. "Nic,jen tam něco píšou o té operaci" řekla jsem a nevině pokrčila rameny.