Hard Game 2 Change

19. Zvládneš to

Lucy: Tak a je to tady. Dneska jdu na tu operaci. Popravdě se bojím, ale musím věřit tomu že to doktoři zvládnou a můj stav se zlepší. Včera jsem Justina vyhnala domů. Chtěla jsem aby si odpočinul. Když byl tady semnou tak mě pořád hlídal a staral se o mě. Potřebuje si také odpočinout.

Je přesně šest hodin ráno. Zdravotní sestra mi má zachvilku přinést prášky. Na tu operaci jdu až kolem jedné hodiny odpoledne. Takže ještě před tou operací mohu relaxovat. Teda pokud mě nebude bolet břicho.

V tom někdo zaklepal na dveře a vešel dovnitř. Byla to zdravotní sestra. "Dobré ráno" řekla a přešla ke mě se sklenicí vody a s prášky. "Dobré" odpověděla jsem jí a jemně se usmála. Moc dobře jsem se necítila,protože jsem celou noc zvracela a také jsem nespala. Pokud bych šla ted po ulici tak by se mě určitě všichni lekli.

"Nebojte po dnešku to bude už lepší" řekla zdravotní sestra a podala mi vodu s prášky. Já jsem si položila prášky do ust a zapila je vodou. Zpolkla jsem je a zašklebila se. "Nebo taky ne" odpověděla jsem ji na tu její předešlou větu co řekla.

"Slečno Grey, musíte myslet pozitivně" řekla mi a posadila se na kraj postele. "Moc mi to nejde" přiznala jsem to. Mám tolik problému a ted mám ke všemu rakovinu. Proč zrovna já? Na to se ptám sama sebe docela často. "Máte kamarády,rodinu a přítele kterej vás má rád" řekla a usmála se. "Ano ale stejně je to težké." šeptla jsem. "Zvládnete to" řekla mi a stoupla si.

Už jsem nic neřekla,jenom jsem si hrála s prsty na rukou. "Jo a mimochodem volala jsem vaším rodičům. Zítra za váma přijedou" řekla a stoupla si ke dveřím. Já jsem se hned zarazila. Cože? Moje rodina? Ne to snad ne. To neni dobrý nápad. Nechtěla jsem aby to zjistili tak brzo. Chtěla jsem jim to říct sama. 

"Oh děkuju"  vypadlo ze mě a zmateně jsem se podívala na sestřičku. "Kdyby jste ještě něco potřebovala víte co dělat" řekla a odešla. Zůstala jsem v pokoji zase sama. Jsem ale ráda že už nemám kapačky. Pokavad moji rodiče přijedou a uvidí Justina tak mu to určitě budou dávat za vinu. Ale on za to nemohl a ani nemůže. Můj táta je totiž strašně tvrdohlavej a hlavně Justina nemá rád. Pokavad přežiju rakovina tak už přežiju všechno ostatní.

Už mě nebavilo ležet pořád na lůžku a hlavně jsem potřebovala na záchod. Proto jsem se odkryla a pomalu jsem si stoupla. Přišla jsem si nehorázně těžká,proto jsem si sedla zpátky. Moje hlava se mi chvilku motala ale pak to přešlo. Zhluboka jsem se nadechla a stoupla si. Dalo mi docela práci udržet rovnováhu. Přišla jsem si tak slabá a tak těžká. Nejspíše je to kvůli práškům.

Pomalu jsem se vydala na zachod ale než jsem stihla otevřít dveře tak se mi zamotala hlava a já spadla na zem. Chytla jsem se za hlavu a povzdychla si. Prášky jsou docela velké svinstvo. Najednou se otevřeli dveře a mezi nima stál Justin. "Proboha Lu,jsi v pohodě?" zeptal se mě Justin a hned mi pomáhal se zvednut. Já jsem se o něj opírala zatím co on mě držel za pas. "Taky tě ráda vidím" odpověděla jsem mu a falešně se usmála. "Je ti špatně?" zeptal se mě Justin a zkoumal mě pohledem.

"Jen  se mi zamotala hlava. To je vše Justine. Možná jsem dost slabá, ale to je ztich prášků. Měl jsi doma zůstat déle." řekla jsem a povzdychla si. "Stejně jsem doma nespal. Takže domů chodit nebudu" řekl Justin a navlhčil si rty. "Ale Justine....." nedořekla jsem to a on mi přiložil ukazováček k ustům. "Pšššt už nechci nic slyšet o tom že bych měl být doma" řekl Justin a pohladil mě po tváři.

"Dáš mi pusu?" zeptala jsem se ho a usmála se. Justin se taky usmál a přitiskl své rty na mé čelo. Pak se odtáhl a zadíval se mi do očí. "Ne,já myslela na pusu" řekla jsem a zakousla se do rtu. Justin se zachichotal a naklonil se ke mě. "Já vím zlato" řekl a přiložil rty na ty mé. Byl to jeden ale dlouhý polibek. Užívala jsem si ten pocit. Miluju jeho hebké,plné rty.

Po chvilce se Justin od demě odtáhl a pevněji mě chytl kolem pasu. "Justine" šeptla jsem. "Mhhhm" vyšlo z Justinovo ust a díval se mi do očí. "Potřebuju na záchod" řekla jsem a Justin se zasmál. "Tak jdeme"  řekl a šli jsme na záchod. Bylo mi to docela trapné, no ale Justinovi to nevadí mě vodit na záchod.

"Vážně nemám jít stebou na ten záchod?" zeptal se mě Justin a já se zasmála. "Já to zvládnu" řekla jsem a zasmála jsem. "Dobře" řekl Justin a já zavřela dveře od kabinky.

_________

"Niall se na tebe ptal" řekl Justin a odvrátil od demě zrak. "Bojí se o tebe" dodal a já se napila pití. Za hodinu mám jít na tu operaci. Nemám ráda operace,ale pokud mi to možná pomůže tak to zvládnu. Ted sedím na lůžku a s Justinem si vyprávíme různé hystorky. Docela dost jsme se u toho zasmáli. Vážně jsem ráda,že mám Justina. Miluje mě a já miluju jeho. Nemůžu ho opustit. On je ten nejhodnější kluk kterého jsem poznala,teda na mě je hodnej.

"Hm...." vydralo se mi z ust. Niall mě miluje, chápu ho. No ale nechce nám stát s Justinem v cestě a to na něm obdivuju. "Miluješ ho?" zeptal se mě a já na Justina vyvalila oči. Co zase blbne? To že mě miluje Niall znamená že ho musím milovat i já? "Ne, mám ho jenom ráda. Miluju tebe a ty to víš" odpověděla jsem mu a divně jsem se dívala na Justina. Nechápu co ho to ted mohlo napadnout.

"Dobře,potřeboval jsem se přesvědčit. Pořád mi to vrtá v hlavě" řekl Justin a já ho chytla za ruku. "Po celou dobu jsem si nevšiml,že by k tobě přechovával nějaké city" řekl Justin a konečně se mi podíval do očí. "Možná to jenom nedával najevo. Prosím ted to neřeš." řekla jsem a dala mu pusu na tvář.

Justin se hned usmál se pohladil mě po vlasech. "Zítra přijedou moji rodiče" řekla jsem po chvilce. Justin hned ztuhl a podíval se na mě. "I tvůj táta?" zeptal se mě a zatnul pěsti. "Ano" odpověděla jsem rychle. "Ublížil ti po dobu co jsem byl pryč?" zeptal se mě Justin a já od něj odvrátila zrak. "Ne" zalhala jsem. Pravda byla že ano,parkrát mu ujeli nervy ale nebylo to tak hrozné.

"Měl jsem ho zabít ještě v L.A." řekl Justin a chytl mě za bradu. "Proč mi pořád lžeš?" zeptal se mě Justin a díval se mi do očí. "Byla to moje vina když mě uhodil. Byla jsem náladová jak počasí." řekla jsem mu upřímě. Od té doby co Justin odešel jsem byla vážně hrozná.

Než Justin stačil něco říct otevřeli se dveře. Mezi nima stál doktor a zdravotní sestry. "Můžeme slečno Grey?" zeptal se mě doktor. "Vždyt mám ještě půl hodiny" řekla jsem a zmáčkla více Justinovi ruku. "Už jsme připraveni" řekla zdravotní sestra a usmála se. "Dobře" řekla jsem koktavým hlasem a Justin si stoupl.

"Zvládneš to" řekl Justin a věnoval mi měnší usměv. Kdyby jen věděl že při té operaci můžu zemřít...... Bože jsem vážně hrozná. Já jsem jen přikývla a popravdě jsem byla vyděšená. Justin ještě ke mě přišel a políbil mě na rty. "Miluju tě" šeptl mi u ucha a já se malinko usmála. "Taky tě miluju" odpověděla jsem mu a lehla si na lůžko.

"Dobře, můžeme" řekl doktor a vezli mě nejspíše na operační sál. Viděla jsem Justina jak stojí pořád na jednom místě a dívá se na mě. Vím že o mě má strach ale měl by se vážně vyspat. Protože by se potom mohl dokonce i zhroutit a to já vážně nechci. Ted se ale musím soustředit. Musím se uklidnit. Ti dokotři mi určitě pomůžou a pokud ne tak......