Hard Game 2 Change

30. Sean

Už je to týden, po Justinovo zatčení, soud probíhal dnes a převoz do věznice se měl uskutečnit za dvě hodiny. Ta představa, že Justin dostane minimálně deset let za vraždu mě mrazila po zádech. Nemůžou ho tam odvést, nesmí.

Za tu dobu se toho stalo hodně, byla jsem dva dny v kómatu, protože jsem měla otřes mozku. Když jsem se probudila, tak jsem celý den prozvracela a bylo mi neskutečně špatně. Myslela jsem si, že mi hlava exploduje.

Čtvrtý den, co mě doktoři dali dohromady, jídlo které jsem snědla jsem už nezvracela a bolest mi utlumily prášky a oni mi řekli s předstíranou bolestí v hlase, že díky velkému poranění břicha,jsem přišla o dítě.

Zasáhlo mě to tak moc, že mě zachvátila úzkost, dítě, které ve mě rostlo, to co nás s Justina spojovalo, naše dítě... už neexistovalo a to díky tak známému Danielovi, který na nás poslal jeho lidi.

To malé stvoření, které ve mě rostlo, kvůli kterému jsem se konečně cítila naplněna a šťastná zmizelo. Nic po něm nezbylo, zemřelo uvnitř mě, nikdy nespatřilo svět, moje dítě...

Pátý den při každé vzpomínce na své dítě mi tížila hruď, když už mě pláč přešel, tak i přes to mi občas začaly vytékat z očí slzy, uplně automaticky. K večeru jsem přestala všechno vnímat, doktory, psychologa dokonce i kluky, ktery mi oznamovali, že Justin půjde k soudu. Bylo mi všechno jedno, jako by mě už nic nezajímalo a já se nedokázala postavit znova na své nohy. Přišla jsem o dítě, své dítě, bylo pryč a nic mi ho nedokázalo vrátit.

Ten den jsem odešla do hotelu, kde byli ubytováný kluci, celý šestý den jsem zůstala ve svém pokoji a nevylézala. Chvilku jsem měla chuť si vytrhat své vlasy, kvůli tomu, jaký je můj život, samá bolest a ztráta. Snažila jsem se vzchopit, ale nedařilo se to.

Sedmý den, v pět hodin ráno jsem si uvědomila, že pláč a lítost mi dítě a celý život nevrátí. Justin měl jít v deset hodin k soudu a já se nehodlala smířit s tím, že by ho zavřeli na spoustu let do vězení. Musela jsem ho odtamtud dostat, on mě tu nesmí nechat, nemůže.

I za všemi zády jsem zavolala Seanovi, on se v těhle věcech vyzná, věděl by co udělat. Ze začátku se mu moc nelíbilo, že by mi pomohl dostat Biebera se sraček, jak řekl. Ale poté, řekl, že v deset za mnou přijede, s mými oblíbenými zbraněmi, pomůže mi a společně jsme vytvořili plán. Teď ho budeme muset jen zrealizovat a já musím domyslet, na jakem místě, kudy autobus zatčených pojede, abychom ho dokázali zastavit.

Zpátky do přítomnosti, bylo po desáté hodině a Justina měli za dvě hodiny převážet. Oblékla jsem si své kožené kalhoty, pod které se mi vejde kudla, menší opasek, kde se mi vešli dvě zbraně, ktere mi měl Sean dovést. Vlasy jsem si sepnula do culíku a vzala si svou černou koženou bundu, byla jsem připravena.

Uslyšela jsem zaklepání a bylo mi jasné, že Sean dorazil. Kluci byli pryč, nejspíš právě teď jeli od soudu zpátky sem. Otevřela jsem dveře a dovnitř vešel Sean i s kufrem. Přešli jsme do kuchyně a tam na stůl položil kufr, který otevřel. "Tohle by mělo stačit" konečně promluvil a mě se oči okamžitě rozzářili když jsem uviděla mé dobré kamarádky. Obě pistole jsem si vzala do ruky, prohlédla jsem si je, pak do nic zandala zásobník a zandala je do opasku. Teď jsem byla kompletně připravená.

"Děkuju, že jsi přijel" šeptla jsem a prohlédla si ho. Sean nikdy nevypadal špatně, nikdy jsem ani neřekla, že se mi nelíbí, ale mezi námi byl vždy jen pracovní vztah. Kromě jedné společenské akce, na kterou jsme byli pozváni, kde jsem hrála jeho "přítelkyni". Něžné dotyky, polibky, všichni nám to sežrali a díky tomu jsme se dostali k Marcusovi a zbavili se ho. Nebudu lhát, měl na mě určitý vliv, jeho divokost, to že byl pořad vážný, nebezpečný a věděl co chtěl mě k němu přitahovalo. V určitých věcech byli on a Justin rozdílný, Sean nikdy neměl slitování, nikdy,ale za to Justin pokud neměl přímí důvod zabit určitého člověka, tak to neudělal.

"Co bych pro svojí princeznu neudělal" ušklíbl se a já se celá zachvěla. Princeznu... Tak mi říkal, když jsem byla ve výcviku, byla jsem pro nej vždy malá nevinná princeznička, poté co jsem se už všechno naučila, vyloženě jsem byla v tomhle oboru dobrá, tak mi tak už přestal říkat, protože jsem nebyla ta nevinná, která nic neuměla.

"Ehm..." odkašlala jsem si a dala před něj mapu, kde byl náš plán. "Tady se zbavíme policie" odmlčela jsem se a pak ukázala na další stanovený bod. "A tady autobusu,samozřejmě ne moc drasticky" řekla jsem a Sean se na mě podíval. "Nech mě hádat, kvůli tvému mazlíčkovi, aby se mu nic nestalo." řekl celkem znechuceně a já se zamračila.

"Nemluv o něm takhle" řekla jsem výhružně a on se jen uchechtl. "Kam máš pak v plánu jet?" zeptal se mě s pochybností v hlase. "Prozatím do menší vesničky, kde se pár dní schováme a pak odletíme pryč" řekla jsem naprosto vyrovnaně a ukázala na mapu, kde byla menší vesnička s asi nejmenším počtem obyvatel, kterou jsem viděla.

"Dobře tedy. " odkašlal si a sundal si svou bundu, před mýma očima se vystavila jeho vypracovaná hruď, obtahujíc černé tričko. "Za hodinu by jsme měli vyrazit,pokud to tedy chceme stihnout" řekl a ja nad tím protočila očima. "Vím, že je ti to proti srsti, ale snaž se to překousnout." řekla jsem a Sean přešel naproti mě, opřela jsem se o stůl a mlčky ho pozorovala.

"Tolikrát ti ublížil, podvedl, ale ty mu to pořad odpouštíš" šeptl a pokroutil nad tím hlavou. "Moc dobře víš, že bys neměla, ale i přesto mu odpoustíš" uchechtl se a palcem mě pohladil po tváři. "Protože ho miluješ." vydechl před mými rty a já stála jako v tranzu. Měl pravdu, odpouštím mu, protože ho miluju a nechci o něj přijít.

"Už tohle nedělá" odstrčila jsem ho od sebe a Sean klidně ode mě odstoupil. "Klid princezničko" řekl a já nad tím protočila znova očima. "Myslím si, že bychom se měli vrátit k plánu" řekla jsem a Sean zvážnil, ale pak se upřímně usmál. "Tady, klíče od auta." řekl, dal je na linku, já se automaticky usmála a vzala si klíče od auta do ruky. "Dík" řekla jsem tak trochu s hraným nezájmem a to Seana rozesmálo.

"Chci za to pusu" řekl vážně a já se uchechtla. "To určitě" řekla jsem ironicky a Sean se na mě až moc roztomilým výrazem podíval. "Tak aspoň na tvář." řekl a já se smíchem nad tím pokroutila hlavou. "Fajn" odpověděla jsem, o krok jsem k němu přešla a chtěla jsem mu dát pusu na tvář, ale v momentě jsem nestačila skoro nic vstřebat, otočil hlavou a mé rty se setkaly s těmi jeho. Za pas si mě přitáhl k sobě, jazyk mi surově vrazil do ůst a naše jazyky začaly bojovat o převahu, jelikož jsem byla v šoku, tak mi trvalo pár vteřin, než jsem se vzpamatovala.

Odstrčila jsem ho od sebe a hřbetem ruky jsem si utřela své rty s hraným nechucením. "Idiote" řekla jsem a Sean se jen zasmál. "Líbilo se ti to" řekl naprosto vážně a ja záporně kýval hlavou. "To teda není pravda" řekla jsem dost znechuceně. "Tvoje tělo na mě reaguje, tak jako vždy" uchechtl se a já ho bouchla pěstí do ramena. "Ale pořad si někde daleko za Justinem" tentokrat jsem se uchechtla já, chtěla jsem ho naštvat, Sean nemá rad, když je někdo lepší než on.

Chtěl ještě něco říct, ale v tom se otevřeli dveře a dovnitř vešli kluci i s Jeremym. Jaxon okamžitě vytáhl zbraň a namířil jí na Seana. "Být tebou, tak bych to nedělal" řekl Sean a všechny si prohlédl. "Co ten tu kurva dělá?!" zeptal se Jaxon a já si stoupla vedle Seana. "Je tu semnou" řekla jsem a Jaxon sklopil zbraň. "Pomůže nám zachránit Justina" řekla jsem a Niall nadzvedl obočí. "Nám?" zeptal se a já jen přikývla, Jeremy mezitím přešel k mapě a pak se na mě podíval. "Lucy má pravdu, nesmíme dovolit, aby Justina zavřeli" řekl a všichni přistoupili ke stolu, kde jsme celý plán ještě vylepšili.

__________

Pokud by vás zajímalo něco více z mého života, tak si mě můžete přidat. Snapchat: flower_effy