Hard Game 2 Change

17. NE!

Z lásky k sobě žijeme, z lásky k jiným umíráme.

Justin: "Justine kam jdeš?" zeptal se mě táta ale já ho ignoroval. Bylo mi všechno jedno. Dokonce jsem srazil i nějakou sestřičku. Musím najít toho doktora. Určitě si to spletl. To nemůže být pravda. Moje Lucy nemůže mít rakovinu prostě nemůže.

"Doktore" zavolala jsem na doktora který si povídal nejspíše s nějakou doktorkou. Doktor na mě kývnul a vydal se směrem ke mě. Jediné co jsem měl v hlavě byla Lucy a rakovina. Nic jiného mě nezajímalo. Potřebuju slyšet že lhal,nebo že ty vysledky patřili někomu jinému.

"Pane Bieber" řekl doktor a podíval se do svých papírů. "Prosím řekněte mi že to neni pravda. Prosím že je to lež." řekl jsem a v očích jsem cítil jak mi štípají slzy. "Víte,rád bych vám to řekl ale nemůžu. Je to pravda a slečna Grey umírá. Je mi to velmi líto" řekl doktor a já myslel že to už nerozdejcham. Ne moje Lucy nemůže umírat. Ne prostě nemůže! Nemůže zemřít! Nemůže mě tady nechat!

"Je tu ale i 25% že by to mohla přežít" řekl doktor a já se na něj podíval. "25% jenom?" zeptal jsem se ho a hlas se mi zlomil. Tohle je ta největší bolest kterou jsem cítil. Bez Lucy já nedokážu žít. Ona mě prostě nesmí opustit. Nesmí. Já ji to nedovolím! Po dlouhé době jsem ji zase našel,nemůže zase odejít. "Je mi to velice líto,pokusíme se ji vylečit ale nic neslibuju. Už má tu rakovinu v pokročilém stádiu." řekl doktor a já se snažil být silný. Nechtěl jsem brečet před doktorem.

Tohle se nemělo stát. Proč zrovna Lucy? Proč? Vždyt ona......prostě nemůže zemřít. Nesmí! "Za dva dny bychom mohli udělal chirurgický zásah. Mohli by jsme se pokusit odstranit ten nádor. Ale potřebujeme souhlas s pacientem. Bohužel je to tak 50% na 50%. Možná se vyléčí ale možná se to zhorší" řekl doktor a něco si napsal do těch papíru. "Dobře, já si sní o tom promluvím. Budete mě ale informovat o každé změne ža ano doktore?" zeptal jsem se ho a on přikývl.

Já jsem se otočil a šel zpátky k Lucy na pokoj. Potřebuju být u ní. Potřebuju vědět že je v pohodě a nic jí nebolí. Nechci aby se trápila. "Hej bro co se děje?" chytl mě za loket Niall. Já jsem se mu ale vytrhl. "Lucy má rakovinu jater. Umírá. Stačí?!" vykřikl jsem na něj a rozhodil rukama. Viděl jsem jak celej zbledl vlastně všichni zbledli. Já jsem jen pokroutil hlavou a vešel do Lucy pokoje.

Byla přikrytá peřinou a v rukou měla spoustu hadiček. Normálně mě tenhle pohled na ní bolí. Je to strašné vidět někoho koho miluju umírat. Ne ale moje Lucy nikdy neumře. Nikdy!

Podíval jsem se na Lucy a měla zavřené oči,nejspíše spala. Proto jsem si sedl na židli a pozoroval ji. Proč má tohle dokonalé stvoření umřít? To mě už život nepotrestal dostatečně? Umřela mi máma a ted mi život chce vzít i Lucy?

Opřel jsem se a zavřel oči. Začal jsem přemýšlet o tom všem co jsme společně zažili.

"Ty blbečku, to máme dát do palačinek" okřikla mě Lucy. Já jsem se jenom usmál a zase se napil. Lucy přešla ke mě a chtěla mi to mléko vzít ale já jsem stihl uhnul."Bieber! To je do palačinek!" zakřičela  na mě Lucy a začala se smát. "Nedam"řekl jsem a začal se smát. Přešla  ke mě blíž a snažila se mi to sebrat ale marně. Já jsem stim mlékem začal utíkat. Lucy se rozběhla za mnou a snažila se mě chytit. Běhali jsem jak malý děti kolem jidelního stolu. "Justine. Dej to sem!"řekla Lucy  a začala se šíleně smát."Fajn tady." podal jsem ji krabici s mlékem. Jenže ono už tam nic nebylo. Vypil jsem to celé a vidět Lucy naštvaný pohled bylo strašně roztomilé.

Otevřel jsem oči a sám pro sebe se usmál. Chovali jsme se jako děti. Ale byla to stranda.

"Nemusel si se bát, jsem pro tebe nic" řekla Lucy a sklopila hlavu. Oči měla červené od toho jak brečela. Za to že brečela můžu já? No jasně že za to můžu já! Jsem kokot!"Sakra Lucy to už nikdy neříkej! Jsi pro mě vším! Kdyby se ti něco stalo tak bych si to nikdy neodpustil a uvažoval bych i o smrti. Jsi pro mě důležitá. Miluju tě" vysypal jsem na ní a Lucy zvedla hlavu a dívala se mi do očí. Řekl jsem jí přešně to co jsem chtěl a mluvím pravdu."Moment,cože si to řekl?" zeptala se mě Lucy a dívala se mi do očí. "Slyšela jsi" řekl jsem jí. Nebudu jí to opakovat znovu to už bych nedal. Já nikdy nerad dával najevo svoje city."Nerozuměla jsem ti. Řekni mi to ještě jednou" řekla Lucy a malinko se usmála. "Lucy netrap mě" řekl jsem jí a sklopil hlavu. Uslyšel jsem jak se Lucy směje a podíval se na ní. "Miluju tě" vypískla a objala mě. Mačkala mě tak silně že by mě i udusila. "Taky tě miluju" pošeptal jsem jí do ucha. Lucy se odtáhla a hned mě políbila.

V tu dobu jsem byl ten nejštastnější kluk na světe. Měl jsem všechno co jsem chtěl. Měl jsem holku kterou jsem miloval a ještě ted miluju. Byl jsem štastnej. Ale ted? Ted bych byl rád štastnej,ale moje štestí se vytratilo. Moje Lucy nesmí zemřít. Nesmí mě tady nechat. Nezvládl bych to. Nesmí mě už po druhé opustit. Ale tentokrát by mě opustila na vždy, a to by byl ten jehorší moment v mém životě. Možná zním jako sobec ale ona mě tady nesmí nechat!

Pamatuju si ještě na tu dobu kdy jsem ji nenáviděl. Teda myslel jsem si že ji nenávidím ale uvnitř mě bylo něco co mě k ní přitahovalo.

"Chceš taky?" vytáhl jsem si z ust cigaretu a podal ji Lucy. "Nechci díky, nekouřím." odpověděla mi zhnuseně. Já jsem se jen rozesmál a cigaretu si položil zpátky do ust."No jo no slušnačko" řekl jsem a pokroutil hlavou. Nenávistně se na mě podívala a já se zasmál. Je vážně směšná "Věděl jsem že si nevezmeš" vysmíval sem se jí. Naštvaně  se na mě podívala a vzala mi z pusy cigaretu. Odtrhl jsem zrak od selnice a podíval se na ni. Cigaretu si dala do pusy a popotáhl z ní. Jenom jsem se na ní nepřičetně díval. Lucy vyfoukla kouř a otevřela okno. Hned  z okna vyhodila cigaretu a zavřela okno. Já jsem jen zavrtěl hlavou a bylo na mě určitě vidět že jsem byl překvapený a i zárověn naštvaný. Konečně jsme zastavili před jejím domem. Rozepla  si pás a chtěla odejít ale já jsem ji chytl za loket a stáhl zpátky na sedačku. "Raději mi ve škole nelez na oči" řekl jsem a zamračil se.

Pokroutil jsem nad tím hlavou a stoupl si ze židle. Potřebuju jít na vzduch. Jinak pořád budu vzpomínat na naše starý časy. Lucy prostě nesmí zemřít,já věřím že se z toho dostane. Ale pokud ne tak.....

 Chápu že jste asi naštvaný, ale prostě tuhle story píšu já a budu jí psát jak chci. A pokavad se vám nelíbí tak ji nečtěte. Mrzí mě jestli se vám nelíbí,ale já ji měnit nebudu.