Hard Game 2 Change

20. Operace

Justin: Už jsou to dvě hodiny a Lucy je pořád na sále. Už začínám být nervozní. Mezitím co Lucy operujou přišel Niall, Gus a Jaxon. Táta s Erin odletěli na svojí dovolenou.  Pokud se z toho Lucy dostane tak odletíme někam daleko aspon na měsíc. Táta a kluci udělali to že náhráli můj a Lucy odlet do asi Karibiku. Přesně nevím. Tak snad je to nachvilku zdrží.

"Justine sedni si už nebo tě posadím sám" řekl Jaxon a já se na něj podíval. Nic jsem neřekl jen jsem se zamračil a pořád chodil sem a tam. Mám už nervy v háji. Bože jestli zachvilku nepříjde doktor tak tam asi pujdu. Protože tohle už není normální. Je to strašný pocit když nevím co se tam uvnitř děje.

"Doprdele co jim tak dlouho trvá?!" řekl jsem a kopl do sedačky na které seděli kluci. "Uklidni se, nechceš přeci aby tě odtud vyhodili" řekl Niall a já protočil očima. "Jak můžete být tak v klidu?!" prskl jsem na ně a rozhodil rukama. Všichni jenom mlčeli. Jasně jako vždy jen mlčí.

Proto jsem si sedl  zpátky na sedačku vedle kluků. Prohrábl jsem si svoje vlasy a podíval se na kluky. "Když tady budeš hysterčit ničemu nepomůžeš" řekl Jaxon a já přikývl. V tomhle má pravdu.

"Lucy je silná holka ona to zvládne" dodal Jaxon a pobouchal mě po rameni. Já jsem se malinko usmál a opřel se. Jaxon má pravdu ona je silná a dostane se z toho. Přežila toho hodně takže tohle musí přežít taky.

V tom se otevřeli dveře a vyšel z nich doktor. Já jsem si hned stoupl a kluci udělali to samé. "Jak je na tom?" zeptal jsem se ho a čekal na odpověd. "Mám jednu dobrou a druhou špatnou zprávu" řekl doktor a já hlasitě polkl. "Ten nádor se nám podařilo odstranit, ale...." nedořekl to doktor a odvrátil od nás zrak. Věděl jsem že to neznamená nic dobrého.

"Při operaci začala slečna Grey krvácet do břicha. Stabilizovali jsme jí,ale ještě se neprobudila. Budeme muset doufat že se probudí. Ted je to jen na ní jestli je dost silná na to se probudit" řekl doktor a já se díval jak Lucy bledé tělo odvážejí do jejího pokoje.

Nevěděl jsem co mám říct. Byl jsem z toho mimo. Takže Lu se už nemusí probudit? Nador je odstranění, ale stejně to nemusí přežít? Co to do pekla má být?! Proč vždy nastanou nějaké komplikace?

Citil jsem jak mi v očích začínají štípat oči a proto jsem potřasl hlavou. Nebudu brečet, Lucy se probudí. Je dost silná, já jí věřím. Ona to zvládne, musí!

"Jdi za ní" řekl Gus a já se tak probral ze svých myšlenek. Přikývnul jsem a šel jsem do pokoje kde má být Lucy.

Vešel jsem do pokoje a sestřička Lucy akorát přikrývala. Všiml jsem si že Lucy zase měla v rukouch kapačky. Ležela na té posteli a byla uplně bledá.  Vypadala jako mrtvola. Hned se mi sevřel žaludek z toho pocitu že by mi Lucy mohla zemřít. To se ale nesmí stát.

Ani jsem si nevšiml že zdravotní sestra odešla. Zhluboka jsem se nadechl a šel k lůžku kde ležela Lucy. Klekl jsem si na zem a chytl její ruku. Palcem jsem jí hladil její hřbet ruky a jemně jsem se usmál.

"Vím že mě ted slyšíš" řekl jsem a nepřestával jsem jí přejíždět palcem po jejím hřbetu ruky. "A taky vím že jsi silná a probudíš se" šeptl jsem a snažil jsem se udržet slzy ,které se mi schromážděli v očích. "Zažili jsme toho spolu hodně, proto nesmíš odejít" řekl jsem drobet víc nahlas.

"Musíš zůstat semnou. Už mám pro nás naplánovanou i budoucnost" řekl jsem a jemně se usmál. "Veřila bys tomu? Já jsem nikdy nic neplánoval teda kromě naší budoucnosti" povzdychl jsem si a podíval jsme se Lucy do obličeje.

"Mám v plánu až tohle všechno skoční se stebou přestěhovat zpátky do L.A. do domku na pláži. Chci žít poklidný život s tebou až tohle všechno skoční." šeptl jsem a doufal jsme že se Lucy aspon pohne ,bohužel nic.

"Chci stebou zůstat už na vždy. Nedokážu si představit být s někým jiným než s tebou. Ty jsi byla vždycky moje všechno a pořád jsi" řekl jsem a pohladil jsem Lucy po vlasech.

"Mám v plánu mít i stebou děti, holku a kluka. Asi je to ubohé plánovat si jaké budeme mít děti že?" řekl jsem a jemně se zasmál. "Miluju tě a proto potřebuju aby ses probrala." šeptl jsem a dal jí pusu na čelo.

"Když jsi přežila výbuch domu tak tohle musíš přežít taky." řekl jsem a hned jsem si vzpomenul na to co se tu dobu dělo když Lucy byla v nemocnici po tom výbuchu.

"Ona se už neprobudi?" zeptala se mě Lucy máma a utřela si slzy. Já jsem akorát sklopil hlavu. "Já nevím" šeptl jsem a podíval se na ní. Lucy máma se ještě více rozbrečela a já si povzdychl. Lucy musí přežít. Nesmí umřít! Je to nejdůležitější co mám.  Miluju ji a udělam pro ní cokoliv. Bez ní nejsem nic. Ona musí přežít. V tom se otevřeli dveře a vyšel z nich doktor a Lucy táta. "Dojdu ještě pro papíry" řekl ten doktor a odešel. "Je to tvoje vina" zařval na mě Lucy táta."Ano já vím! Nemusíte mi to připomínat!" zakřičel jsem na něj a postavil se. "Lucy tě nikdy nemilovala! Jenže ty sis to nikdy neuvědomil" prskl na mě Lucy táta."Promiňte ale já Lucy miluju a ona mě také. Proč myslíte že utekla? Protože mě miluje a já ji taky" zavrčel jsem na něj."Zmlkněte!" řekla nám Lucy máma. Já i Lucy táta jsme zmlkli. Hned přišel doktor a podal Lucy tátovi nějaké papíry."Tady to podepište" řekl doktor a Lucy táta podepsal nějakej papír. Lucy máma se víc rozbrečela. "Je konec" šeptla Lucy máma a pořád brečela. Moment čeho je konec?! "Dobře tak my teda jdeme. Můžeme vám ještě nějak pomoct?" zeptal se doktor. "Ne,jen ji už odpojte" řekl Lucy táta a sedl si vedle Lucy mámi. Cože?! Koho odpojit?! Ne ne ne. Ne Lucy ne. "Ne nemůžete ji odpojit" řekl jsem nahlas a přešel k doktorovy. "Je mi líto, pan Grey to už podepsal. Slečna Grey na tom hodně špatně a jak jsem říkal už se nevzbudi. Měla čas se vzbudit 7dní. Jenže se neprobudila takže se už neprobudi." řekl doktor a otočil se ke mě zády."Ne! Já vám to nedovolím" zakričel  jsem a rychle přešel do Lucy pokoje. Jenže mě nějaký dva chlapy zatahli ven z Lucy pokoje. Ne ne ne. Nesmí ji odpojit,já ji miluju!

Ucítil jsem jak mi z oka stekla slza a hned jsem si jí utřel. Byl to hrozný pocit,když mi bylo řečeno že jí musí odpojit. Ale tohle je už minulost a minulost musím nechat minulostí. V poslední době pořád vzpomínam na minulost a to není dobré.

"Já věřím že se probudíš. Jsi dost silná na to aby ses probudila." šeptl jsem a pohladil jí po vlasech.