Hard Game 2 Change

29. "Zbláznila si se?"

Lucy: Přiběhla jsem zpátky k letadlu, všude bylo slyšet mnoho hlasitých výstřelů a tím jsem usoudila,že Justin je zatím v pořádku. Schovala jsem se za velké kolo letadla, zamířila a poté vystřelila. Povedlo se mi zasáhnout svůj cíl,který padl hned k zemi. Bohužel jsem tím na sebe připoutala pozornost a pár výstřelů bylo smiřováno ke mě. Proto jsem vystřelila znova,znova a znova. Ani jednou se mi nepodařilo nikoho zasáhnout,střílelo na mě až moc lidí.

"Lucy, vypadni!" uslyšela jsem Justina,jak zakřičel. Nejspíš byl ještě v letadle u otevřených dveří. Nevnímala jsem ho a pokračovala v palbě, všimla jsem si,že dva muži padli k zemi,ale né mojí zásluhou. Ruce se mi začali třást a už jsem si nebyla jistá,tak jako dříve. Měla jsem strach, mohli by Justina klidně zastřelit, nebo by někoho mohlo napadnout střelit do motoru letadla a letadlo by mohlo vybouchnout. Tak jako tak to nesmím dopustit.

Zhluboka jsem se nadechla,znova vykoukla a vystřelila. Kulka se zaryla do jednoho muže hrudi a ten hned padl k zemi. Zase jsem se schovala a věděla jsem,že tohle kolo už další výstřely nevydrží. Proto jsem pevněji ve své ruce stiskla zbraň a vyběhla jsem od kola. Snažila jsem se při tom střílet na ty chlapy,ale ani jednoho jsem nepostřelila. Naštěstí jsem se dostala za druhé kolo letadla bez žádného úrazu.

V tom jsem uslyšela další hlasitý výstřel a kulka narazila těsně vedle mě. Otočila jsem se a zamnou stál chlap se zbraní namířenou na mě. Namířila jsem pistolí na něj,že vystřelím,ale on mi do ní střelil a zbraň mi vylétla z ruky. Vystrašeně jsem se na něj podívala a myslím si,že jsem zapomněla i dýchat.

Překvapilo mě, když ten chlap položil zbraň na zem, odkopl jí pryč a blížil se ke mě. "Ať je to fér" řekl. Jen jsem přimhouřila oči a napřímila se. Chlapy už se nezaobírali mnou,ale Justinem, protože kolem mě proletěla jen jedna střela,ale když ten chlap zvedl ruku,tak už mě nechali být. Přišla jsem blíže k němu a chtěla mu dát pěstí,bohužel mou ruku chytl, kopl mě do břicha a já padla na kolena. Chytl mě za vlasy a vytáhl mě nahoru. Já jsem se ho samozřejmě snažila kopnout,ale marně, byl silnější než já. Potom semnou hodil a já spadla na tvrdou zem. Sykla jsem bolestí,ale hned jsem se vzpamatovala a stoupla si. Přešla jsem k němu, kopla ho do hrudi, trochu se zapotácel,ale hned mi to chtěl vrátit,jenže se mu to nepovedlo. Sklonila jsem se a místo toho jsem mu pěstí do obličeje dala já. Tím jsem ho trošku vyvedla z míry a proto jsem mu dala znova pěstí,strčila jsem mu do hrudi a poté do něj kopla. On si akorát odplyvl krev a ušklíbl se.

"To je vše co dokážeš?" zeptal se mě a než jsem si stihla něco uvědomit,tak jsem ucítila silnou bolest na své práve tváři. Hned na to jsem od něj dostala pěstí do břicha. Svalila jsem se na zem a snažila se postavit,bohužel marně,bolelo to. On mě přetočil na záda a sklonil se ke mě. Rukou jsem ho chtěla bouchnout,ale on mi jí chytl. Druhou ruku přiložil k mému krku a stačil. "Ne!" zakřičela jsem před tím než mi začal docházet kyslík. Kopala jsem, různě sebou házela,ale nic nebylo platné.

Mlátila jsem ho druhou rukou,ale jemu jakoby to nevadilo. "Poslední přání?" zeptal se mě. "Chcípni" zachraptěla jsem, plyvla mu do obličeje a poté se mi povedlo skopnout ho na zem. Hned co se mi krk uvolnil a já mohla přijímat kyslík jsem se rozkašlala. "Ty děvko" řekl a stoupl si, vzal si ze země zbraň a namířil jí na mě. Aktivně jsem zavřela oči a v tom jsem uslyšela výstřel.

Nic jsem necítila, proto jsem otevřela pomalu oči a ten chlap už ležel v klauži krve. Otočila jsem se a tam stál Justin. Přiběhl ke mě a klekl si "Zbláznila si se?" zeptal se mě a já se kolem sebe rozhlédla. Všude byli policejní auta a výstřely utichly. "Mohla si zemřít." řekl a položil zbraň vedle mě. "To ty taky" zachraptěla jsem a poté se hned rozkašlala. Z ničeho nic jsem začala zvracet... krev. "Lucy." řekl Justin vystrašeně a chytl mě za vlasy,abych si je nepozvracela.

Najednou se kolem nás objevila policie, Justina ode mě odthrli a dali mu pouta. "Jste zatčen. Máte právo nevypovídat. To co řeknete může být použito proti vám. " řekli a já už kolem sebe měla lidi ze záchranky. "Nechte mě!" slyšela jsem Justina jak křičí. Otočila jsem se na něj a viděla, jak ho vedou pryč. Chtěla jsem zakřičet,ale vyšlo ze mě jen slabé zachraptění. Nemůžou Justina zatknout, to nesmí udělat.

Záchranáři se mě ptali na spoustu otázek,ale já jim neodpovídala. Byla jsem mimo. Justina odvezla policie a já se cítila totálně bezmocná. Špatně se mi dýchalo, hlava se mi motala a celé tělo mě bolelo. "Můžete se postavit?" zeptali se mě. Já jen matně přikývla a oni mi pomohli se postavit, vedli mě do záchranky a to je to poslední co si pamatuji,protože jsem z ničeho nic omdlela.

___________