Hard Game 2 Change

11. Nechci ti lhát

Lucy: Vyšla jsem s Justinem nahoru po schodech a bylo to vážně namáhavé. Než jsme asi vyšli schody tak to bylo asi 10minut. Prostě hrůza.

Vešla jsem do pokoje a posadila ho na postel. "Lehni si" přikázala jsem mu a přešla do jeho koupelny. Namočila jsem ručník vodou a šla za nim.

Justin ale pořád seděl a hlavu měl v dlaních. "Říkala jsem ti ať si lehneš" řekla jsem naprosto chladně. "Ne protože jsi na mě naštvaná" šeptl Justin a díval se na mě. "Bude ti blbě" řekla jsem a přešla blíže k němu. "Je mi to jedno" řekl Justin a pokroutil hlavou. Jako vážně? Dělá si ze mě srandu?

"Fajn" řekla jsem a chtěla jsem odejít ale Justin mě chytl za ruce. "Nechoď" šeptl Justin a já protočila očima. Co si jako teď o sobě myslí? Myslí si že je všechno v pořádku...? Podvedl mě znova a to už nikdy nebude v pořádku.

"Proč bych měla zůstávat když mi nedovoliš ti pomoct?" zeptala jsem se ho a vythla jsem svoje ruce z jeho sevření.

Justin si povzdychl a lehl si na záda. Chvíli jsem přemýšlela. Zaslouží si abych mu pomáhala? Kdybych ho nemilovala tak mi to bude jedno jestli mu je blbě. Bohužel ho miluju.

Pomalu jsem si sedla vedle Justina na postel a mokrej ručník jsem mu přiložila na čelo. Začala jsem mu pomalu otirat čelo a sledovala jsem ho. Nechápu jak bůh mohl stvořit tak dokonalého člověka. Sakra nemůžu pořád o něm přemýšlet. Musím rychle odtud pryč jinak změknu a hned mu odpustim.

Proto jsem se rychle zvedla z postele a přešla ke dveřím. "Měl by ses vyspat" řekla jsem když jsem viděla jak si Justin sednul. "Ne, pokavad tu nebudeš semnou tak ne" řekl Justin a stoupl si z postel. Já jsem se na něj jen s údivem dívala.

Justin udělal pár kroků ale hned spadl na zem. Vážně mu neni moc dobře. Přešla jsem k němu a pomohla mu se zvednout. "Budu tu stebou ale prosím tě lehni si" šeptla jsem a Justin si lehl na postel a já si sedla vedle něj.

"Vážně mě to mrzí" řekl Justin a já se zamračila. " To říkáš pořád ale tentokrát nevím jestli ti to odpustim." řekla jsem zklamaně. "Udělam všechno pro to abys mi odpustila" řekla Justin a zavřel oči. Asi to myslí vážně.

Chvilku jsem Justina hladila po vlasech a když už jsem si byla jistá že spí tak jsem se zvedla a šla dolů za klukama. Potřebuju se odreagovat,nemůžu pořád myslet na Jusse.

"Ty už si zpátky?" zeptal se mě Niall a díval se pořád na televizi. Sedla jsem si vedle něj a dala si nohy na stolek. "Kde je Gus?" zeptala jsem se ho a hrála si se svými prsty. "No....musel si něco zařídit" řekl Niall chladně. Co mu je?

"Aha" řekla jsem a jemně se usmála. Niall se jen bez emoce na mě podíval a otočil hlavu zpátky k televizi. "Co Justin?" zeptal se mě Niall a nedíval se na mě. "Je mu hodně blbě" řekla jsem úplně v klidu ikdyz jsem v klidu nebyla. Každá myšlenka na něj mě bolela.

"Co tě žere?" zeptala jsem se ho protože mi to bylo už divné jak se tváří a chová. "Nic" řekl chladně a já se zvedla. "Vážně?" zeptala jsem se ho a dívala se na něj. "Neřeš to,neser se mi do života" řekl Niall hnusně a ani jednou se na mě nepodíval. Z jedné stránky mě to bolelo ale z druhé strany jsem se naštvala ještě víc.

"Tak hale... Snažila jsem se k tobě chovat normálně. Bohužel mi nedáváš na výběr. Vím že ti něco je nejsem blbá. Chtěla jsem ti pomoct ale víš co seru na tebe. Kde je ten hodnej Niall? Hm? Víš co nechci to vědět. Nechci od tebe vědět nic. Radši na mě ani nemluv." řekla jsem naštavným hlasem.

Přešla jsem do kuchyně a tam si sedla na židli. Nahoru jít nemůžu protože je tam Justin a v obýváku být taky nemůžu protože je tam Niall. Vůbec nic nechápu. To mám snad na čele napsáno "podvádějte mě" nebo "buďte všichni na mě hnusný"?! Nechápu to co se to stima klukama děje?

Niall byl vždy fajn a najednou jako když mu přepne je na mě hnusnej. Justina toho vůbec nechápu. Ten je pro mě velké neznámé. Protože nevím proč tohle pořád dělá.

"Promiň" řekl nějaký hlas a ve dveří stal Niall. Zamračila jsem se na něj a hrala si s ubrusem na stole. "Víš Lucy já..." koktal Niall a já nadzvedla obočí. Zajímalo by mě co mi chce říct.

"Já.." řekl Niall a zase se odmlčel. "tak to už vyklop" řekla jsem otráveně a sledovala ho. "Miluju tě" řekl a sklopil hlavu. Cože dělá si ze mě prdel?! Vždyť já ho považuju jako bráchu....Nikdy jsem o tom nepřemýšlela že bych k Niallovi něco cítila.

"Cože?!" zvýšila jsem hlas a rozhodila rukuma. Vůbec nechápu jeho chování. "Ty jsi pořád zaslepena Justinem a vůbec sis toho nevšimla. Miloval jsem tě už ve škole ale bál jsem se tě někam pozvat nebo tak něco. Justin řekl že jsi prej jeho a že nikdo na tebe nesmí sáhnout. Vždy když o tobě Justin mluvil jsem se do tebe zamilovaval víc. A moje láska k tobě přetrvala až do teď" řekl Niall a díval se mi do oči.

Ne určitě si ze mě dělá srandu to nemůže být pravda. Pokavaď mluví pravdu....tak jsem byla určitě slepá že jsem to nepoznala. Bohužel já mám Nialla jen jako kamarada. "Nialle já....nemůžu ti říct že tě miluju. Nechci ti lhát. Já miluju Justina, tebe beru jenom jako kamaráda." řekla jsem a dívala se na něj. "Vždyť už ti tolikrát ublížil.....Víš Lucy já bych ti nikdy neublížil" řekl Niall a blížil se ke mě. Já jsem hned od něho ale ustoupila.

"Promiň Nialle" řekla jsem a zamířila jsem si to nahoru do Justinova pokoje. Potřebuju se nějak uklidnit a všechno vstřebat. Justin spí takže me rušit nebude. Budu raději nahoře u Justina který spí než být dole s Niallem a vidět jeho smutný výraz.