Hard Game 2 Change

12. Slibuju

Lucy: Vlezla jsem do Justinova pokoje a zavřela dveře. Justin v klidu spal na posteli. Usmála jsem se a přešla si sednout k jeho stolu na kterým měl věci..... Docela jsem byla překvapená. Na tom stole to měl srovnané. Tak schválně jestli to bude mít hezky srovnané i v šuplíku.

Otevřela jsem šuplík a asi jsem přestala dýchat. Hned na vrchu měl mojí fotku. Chytla jsem jí do ruky a podívala se na ní.  Páni tak tohle bych vůbec nečekala. Na té fotce mi bylo asi 16ct. Oh ano pamatuju si na to. Byl to hned druhý den po tom co mi Justin řekl že mě miluje. V tu dobu jsem byla ještě štastná.

Usmívala jsem se na tu fotku a zpomínala jsem na to kdy jsem byla ještě štastná. Byla jsme ještě tak nevinná a tak milá. Bohužel ted je ze mě monstrum. A to myslím doslova. Zabíjím lidi jen pro peníze. Jsem na všechny zlá a hnusná ale city pořád mám. Citlivá jsem pořád stejně a to mě štve. To Justin ze mě udělal monstrum. Neměl mi říkat že mě nemiluje.

To kvůli němu jsem se chtěla zabít, to kvůli němu jsem skončila v psychiatrické lečebně, to kvůli němu jsem se změnila. Už jsem nechtěla být ta milá,roztomiloučká a nevinná holčička. Prostě jsem se změnila. Všichni se chlubí tím že se změnili v dobrém slova smyslu ale já? Já jsem se změnila k horšímu.

Kompikovanější život asi už mít nemůžu. Hromadu lidí mě chce zabít protože je na mě vypsaná dost velká částka peněz. Je mi jasné že mě jednoho dne někdo zabije. Protože proti všem gangům nemám šanci. A hlavně nechci aby mě Justin nebo ostatní chránili. Nechci aby jim ublížili. Proto raději odejdu. Musím odejít.

Slza mi stekla po tváři a já si ji hned utřela. Proč musím mít zrovna já tak těžkej život? "Lu" uslyšela jsem Justinovo hlas. Hned jsem se podívala na postel a Justin se na mě díval. Fotku jsem položila na stůl a stoupla si ze židel. "Promin, já nechtěla jsem být dole.....j-já radši pujdu" vykoktala jsem ze sebe a přešla ke dveřím.

"Ne, nechod" řekl Justin a já uslyšela jak jde zamnou. Otočila jsem se a stála jsem naproti Justinovi. "Měla by jsem, nemůžu tady zůstat" šeptla jsem a snažila se dívat někam jinam než do jeho očí. "Já vím že jsem udělal chybu ale nech mě to napravit" řekl Justin a chytl mě za ruku. Podívala jsem se na neše ruce a malinko se usmála.

"Justine....to neni kvůli tomuhle" šeptla jsem a vyndala ruku z jeho sevření. "Tak kvůli čemu?" zeptal se mě Justin a nadzvedl obočí. "Nechci aby se někomu něco stalo" šeptla jsem a přiblížila se k němu. "Ale Lucy..." nestačil to Justin doříct a já se přisála na jeho rty. Začala jsem snimi hýbat a Justin spolupracovat. Takhle nádherně mě nedokáže líbat nikdo. Takhle to dokáže jenom ON.

Odáthla jsem se od něj a rychle otevřela dveře. Seběhla jsem po schodech dolů až ke vchodovým dveřím. "Lucy co se děje?" uslyšela jsem Niallovo hlas. Ale já ho ignorovala. Otevřela jsem prudce dveře a vyběhla ven. Srazila jsem se s Gusem ale pořád jsem běžela dál.

Bežela jsem k tomu místu kde mi zůstalo auto. Jestli si to tedy pamatuju dobře,protože moje orientace je hrozná. Začala jsem spomalovat a začal na mě doléhat smutek. Už zase,zase utíkam od někoho koho miluju.

Začala jsem spomalovat a padla na mě unava a smutek. Z očí se mi začali kutálet slzy a já jim nechala volný průběh. Když s klukama nebudu  tak budou v bezpečí. Ano budou v bezpečí, Pořád jsem si to opakovala a uklidnovala se.

Porozhlédla jsem se kolem sebe a zjistila jsem že jsem se ztratila. A doprdele moje orientadce je vážně na hovno. Opřela jsem se o nějakou zed domu a sjela po ní. Chvilku jsem jen tak na zemi seděla a dívala se před sebe. Vždy když se snažim dívat na jedno misto tak se uklidním.