Hard Game 2 Change

23. Domácí lečba

O dva dny později..

Lucy: Prý už by mě měli pustit domů. No popravdě já se domů ani moc netešim. Justin už zamnou dva dny nepřišel,psal mi že má nějakou práci. Niall taky nepřišel,prostě jsem tu byla po celou dobu sama. Pokud samozřejmě nepočítám rodiče,kteří zamnou chodili každý den. No popravdě já je skoro ani nevnímala. Až teď jsem si uvědomila jak jsem všechno posrala. Kvůli Niallovi jsem se s Justinem pohadala.

V rukou mám ještě pořád kapačky,ale prý už mužů chodit ven na procházky. Od té operace jsem ještě venku nebyla,takže bych asi ven měla jít. Zmáčkla jsem tlačítko,které přivolalo sestru a pomalu jsem si sedla. Břicho mě už tolik nebolelo,teda jen ty stehy mě docela bolí.

"Chtěla jste něco slečno Grey?" zeptala se mě zdravotní sestra. "Chtěla bych se jít projít,mužů?" zeptala jsem se ji a postavila se. V břichu mi projela strašná bolest,ale pak to přestalo. "Um,dobře jen si musíte vzít tohle sebou" ukázala mi na.... no vlastně vypadalo to jako věšák a byli na tom ty kapačky.

"Dobře,děkuju" řekla jsem a chytla jsem tu pojizdnou tyč s tima kapačkama. "No ale budu muset jít s vama" řekla zdravotní sestra a já přikyvla. "Dneska vám už sundáme kapačky a mohla by ste jít domů,na domácí léčbu. Tím myslím že by se o vás musel někdo starat" řekla zdravotní sestra a obě jsme si stoupli do výtahu.

"To je super,ale nemohla bych se o sebe starat sama?" zeptala jsem se ji když jsme sjížděli dolů vytahem. "Myslím že ne,vždyť máme rodiče,kamarády a sexy přítele" řekla zdravotní sestra a já vykulila oči. Sexy přítel? Jako what?!

"Nechci je tim zatěžovat a hlavně jsem se svym sexy přítelem pohádala" řekla jsem a vystoupila jsem z výtahu. "Oh, to mě mrzí" řekla a společně jsme vyšli ven z nemocnice do toho malého parku,který je tady.

Procházela jsem se a s tou zdravotní sestrou jsem se ani nebavila. Jen jsem si užívala být po dlouhé době venku. Popravdě až teď jsem si uvědomila to jak jsem ráda že žiju. Kdyby se ta operace nepovedla tak bych mohla být mrtvá a už nikdy bych nepatřila svět.

"Lucy" uslyšela jsem známý hlas a otočila jsem se. Zamnou stál Justin s rukama v kapsách a brýlemi na očích. "Co tu děláš?" zeptala jsem se ho a sklopila hlavu. "Mohla by jste nás nachvilku omluvit? Přivedu jí potom zpátky do pokoje" řekl Justin a zdravotní sestra nadzvedla obočí.

"Dobře,za půl hodiny ať je slečna Grey zase na lůžku v pokoji" řekla zdravotní sestra a odešla. Já jsem se posadila na lavičku a dívala se na Justina. Justin si sedl vedle mě a povzdychl si. "Měl jsi doopravdy práci nebo jsi mě prostě jen nechtěl vidět?" zeptala jsem se ho.

"Potřeboval jsem si něco zařídit" řekl Justin a sundal si brýle. Pod okem měl jeden velký monokl. "Panebože co se ti stalo?!"  zapištěla jsem a dala jem svojí ruku na jeho tvář "Nic,jen jsem dělal svou práci"  řekl Justin a dal si mojí ruku pryč z tváře.

Já jsem si jen povzdychla a odtáhla jsem se od Justina. "Hale,vážně jsem ti nechtěla prve ublížit. Prostě to ze mě vyklouzlo..." šepla jsem a do oči se mi nahrnuli slzy. Tohle je vážně strašný pocit když Justin na sebe nenechá ani sáhnout.

"Lucy už to neřeš,minulost už nezměníš" řekl Justin a já se na něj podívala. "Tak proč ti vadí každý můj dotyk?" zeptala jsem se ho a hlas se mi nakonci zlomil. Justin mlčel. Teď už vážně nevím co si mám o všem myslet. Z oka mi vytekla slza ale já si ji hned utřela. Nebudu tedy před ním přeci brečet.

Povzdychla jsem si a stoupla si. "Zítra mě už pustí domů na domácí léčbu. Jen bych potřebovala abys podepsal nějakou smlouvu o tom,že se o mě budeš starat do ty doby než budu úplně zdravá. Až to podepíšeš tak se o mě samozřejmě starat nebudeš muset. Zvládnu se o sebe postarat sama" řekla jsem mu a Justin si mě celou prohlížel.

"Postaram se o tebe" řekl Justin vážně a stoupl si. "Zvládnu to sama,jen tu smlouvu podepiš" řekla jsem a vydala jsem se zase zpátky do nemocnice. Vešla jsem dovnitř a přešla k výtahu. Vešla jsem do výtahu a vyjela jsem až do patra kde mám pokoj.

Nechápu vůbec teď tuhle situaci. Je mezi mnou a Justinem konec? Proč mu vadí když se ho dotykam? Vždyť jsem ho nepodvedla,jen jsem řekla Niallovo jméno místo jeho.

Výtah zastavil a já jsem vystoupila. Všimla jsem si pár lidí, kteří si mě prohlíželi,ale nijak jsem je nevnímala. Vešla jsem do pokoje a posadila jsem se na postel. Nohy jsem si přitáhla k tělu a začala jsem neuvěřitelně brečet.

Je mezi mnou a Justina vážně konec? Vždyť jsem nic špatného neudělala. Nemůže být na mě naštvaný kvůli takové blbosti. Z toho brečení mi bolelo i břicho,ale moje slzy se nedali zastavit. "Slečno,jste v pořádku?" uslyšela jsem něčí hlas. Ani jsem se neobtěžovala podívat kdo tam je a pořád jsem brečela.

"Co se stalo?" uslyšela jsem zase ten hlas. Podívala jsem se kdo to je a byla to zdravotní sestra. "Nic" vzlykla jsem a utřela si slzy. Snažila jsem se uklidnit,ale moc to nešlo. "Miluju ho a nechci o něj přijít" šeptla jsem a slzy mi začali zase téct z očí.

"Prosím,uklidněte se. Bude vám pak bolet břicho a pak tady budete muset zustat ještě pár dní" řekla zdravotní sestra a já přikyvla. Pomalu jsem si lehla a zdravotni sestra mě přikryla. "Myslím si že on vás taky miluje,nemusíte se bát že ho ztratíte" řekla a usmála se na mě. "Teď by jste se měla prospat,zítra pokud budete chtít budete moct jít domu" řekla a odešla...