Hard Game 2 Change

25. Překvapení

Lucy: "Justine,co kdyby jsme zašli do střelnice?" zeptala jsem se Jusse. Justin se na mě jen podíval a nadzvedl obočí. "To není vhodné místo na rande" odpověděl mi Justin a já protočila očima. "Aaaale,mě by se takové rande líbilo" řekla jsem a usmála se.

"Lu,měla bys odpočívat. Jsi po operaci jen pár dní" řekl Justin a já se zamračila. "Jasně,tak jako mě to nevadí,zajdu si do té střelnice sama" řekla jsem hrdě. Bylo mi jasné,že Justin pujdeme semnou když pujdu já. "Víš o tom že jsi někdy vážně hrozná?" zeptal se mě Justin a já se zasmála. "Takže jdeme" řekla jsem nadšeně a stoupla si. "A nechtěla by jsi jít třeba někam na oběd?" zeptal se mě Justin a také si stoupl.

"Na oběd si můžeme zajít potom" řekla jsem a přešla na chodbu. Kluci doma nejsou, přijdou až večer. Justin si jenom povzdychl a začal se obouvat,já jsem se také a obula a vyšla z domu.

"Pujč mi klíče,dneska budu řídit já"  řekla jsem a postavila se k autu. "Na to zapomeň" řekl Justin a sedl si do auta. "Hej" okřikla jsem ho a také si nastoupila. "Jsi hroznej" řekla jsem a připoutala se. "Taky tě miluju" řekl Justin a zasmál se. "Já tebe ne" odsekla jsem a vyrazili jsme.

Po asi čtvrt hodině jsme dorazili před velkou budovu,střelnice. Vystoupila jsem z auta a vyrazila jsem dovnitř. Nečekala jsem na Justina on mě přeci dožene.

"Lu počkej" řekl Justin. "Co?" zeptala jsem se ho a otočila se. "Si myslíš že tě nepoznají a nebudou tě chtít někteří zabít? Nezapomen na to že kdo tě zabije tak dostane spoustu peněz" řekl Justin a já zkameněla. A sakra. Málem bych na to zapomněla...

"Mám přeci obarvené vlasy" řekla jsem. "No,ale máš pořád stejný obličej"  řekl Justin a já se zamračila. "Pfff, dřív než stačí nabít pistol tak už budou mrtvý" řekla jsem a usmála se. "A ty máš snad u sebe nějakou zbran?" zeptal se mě. Panebože on je vážně hroznej,ale má pravdu. 

"Ne,nemám a nějak mě to netrápí" řekla jsem a vešla dovnitř. Ano možná jsem hloupá,ale nemůžu jen tak stát na místě a pochybovat. Porozhlédla jsem se kolem a ti lidi,kteří se bavili mezi sebou se hned na mě podívali. Nic jsem neřekla a raději sklopila hlavu.

"Hej Bieber" řekl někdo a já se zastavila. Podívala jsem se na Justina a ten přešel k nějakému chlapovy. Dali si ťukes a já je sledovala. Bavili se o něčem a nevím proč ale měla jsem takový pocit že se baví o mě..

Proto jsem se raději otočila a šla k jednomu chlapovy,který to tady řídil. "Chci jít na hodinu do střelnice" řekla jsem a ten chlap se na mě zkoumavě podíval. "Jméno?" zeptal se mě a já nahlas polkla. "Patřím k Bieberovy" řekla jsem a mile se usmála. "Já se ale neptal ke komu patříš,ale chtěl jsem vědět tvoje jméno" řekl znuděně a já protočila očima. "Lucy Grey" řekla jsem jednoduše.

"Ta Lucy Grey?" zeptal se mě ten chlap. "Ano" odpověděla jsem. Veděla jsem že jsem mu to neměla říkat,ale co. Aspoň bude větší sranda. "Než se rozhnodneš mě zabít tak bych být  tebou se porozhlédla kolem. Protože pokud ty zabiješ mě,tak Justin zabije tebe" řekla jsem mile. Baví mě provokovat lidi.

"Nehodlám tě zabít, každý dělame svojí práce a nikdo z nás není čistý. Tím chci říct že nejsi jediná která zabíjí pro peníze." řekl ten chlap a já nadzvedla obočí. "Ale skoro nikdo není tak dobrý jako já" řekla jsem hrdě. Ano,budu ho provokovat pořád. Justin se tam vybavuje s nějakým chlapem tak proč bych já se nemohla bavit?

"Jsi stejně dobrá jako my ostatní,akorát máš jiný způsob  zabíjení."  řekl ten chlap a dal mi pistol a sluchátka. O tomhle jsem nikdy nepřemýšlela,ale něco na tom pravdy je. Nejsem až tak dobrá jak jsi myslím,jen rozdílně zabijím. "Děkuju" řekla jsem a podívala se na Justina.

Viděla jsem jak se Justin a ten chlápek na mě dívají. Jako kdyby mě sledovali. Kývla jsem hlavou a Justin také přikývl. Pak jsem se vydala do jedné velké  místnosti. 

Přešla jsem k velkému podloujému stolu a položila jsem si na něj zbran. Před sebou asi dvacet nebo třicet metrů jsem měla papír na kterém byla  černá postava.

"Tak jdeme na to?" zeptal se mě Justin a stoupl si kousek vedle mě. "Jasně" řekla jsem a nasadila si sluchátka. Vzala jsem si do rukou pistol a vystřelila. 

Po asi dvaceti výstřelu jsem zmáčkla červené tlačitko a ten papír přijel ke mě. Sundala jsem si sluchátka vzala si ten papír. Celkem jsem dopadla dobře 11 ran poblíž srdce a 9ran do hlavy. "Tak jak jsi dopadla?" zeptal se mě Justin a já se usmála. Ukázala jsem mu to a Justin si to prohlížel. "Jsi vážně dobrá" řekl Justin a já se doširoka usmála. "Ale nejsi dost dobrá tak jako já" řekl Justin a ukázal mi svůj papír. Měl tam jednu ránu přímo do srdce. "Jen jednou si se trefil" řekla jsem. "Ne, všechny moje střeli byli přesně do toho samého místa" řekl Justin a já vyvalila oči. Tohle není možné jak to mohl dokázat?

"Tos dokázal kurva  jak?" zeptala jsem se ho. "Spoustu let praxe" řekl Justin a usmál se. "Hm" vyšlo z mých úst a pistol jsem položila na stůl. "Justine?" šeptla jsem. "Ano?" zeptal se mě Justin a za boky si mě přitáhl k sobě. "Až tohle všechno skončí, co pak bude?" zeptala jsem se ho. "Začneme žít společně normální život" řekl Justin a já se na něj podívala. "Ty semnou do budoucna počítaš?" zeptala jsem se ho udiveně. "Jo" řekl Justin a drobet se zasmál. "Stejně nikdy mít normální život nebudeme" řekla jsem a položila hlavu na Justinovo hrud. 

"Já si myslím že budeme" řekl Justin a odtáhl se od demě. "Vím že je to brzo,chtěl jsem to udělat až dýl někde na romantickém místě" řekl Justin a zasmál se. Já jsem na něj jen nechápavě koukala. Pak si Justin před de mě klekl a mě hned došlo co chce udělat. Z kapsy vytáhl malou krabičku a otevřel jí. "Lucy Grey, vezmeš si mě ?"