Behind the mask

21. ,,Dost!"

Vanessa

Seděla jsem na židli a koukala z okna. Zase. Pořád do kola. Najednou jsem uslyšela cvaknutí kliky a kroky blížíćí se ke mě. ,,Vanesso, jak se dnes máš?" zeptal se doktor a přisunul si židli ke mě. Nereagovala jsem. Jen jsem dál koukala ven. ,,Vanesso, snažím se tě pochopit, ale vážně nechápu proč si se před světem tak uzavřela. Máš tu přece lidi, kterým na tobě záleží." řekl a pořád mě sledoval.

Lidi kteří mě mají rádi. Mám jen jednoho člověka který mě má rád a tím je můj táta, ale i ten už ve mě přestává věřit, tak proč bych se měla zase ke světu postavit čelem? Nestojím o to. Nestojím už vůbec o nic. Potřebuju jen, aby se vrátil, pak bude všechno v pořádku.

,,Nemůžeš dát aspoň nějak najevo že mě vnímáš?" zeptal se doktor. Já vnímám vždycky. Pokud si to teda nenalhávám. Ale to nedělám. Já se ještě nezbláznila, a nemám to v plánu, protože on se vrátí. Zase přijde a obejme mě.  Ale zatím nemám potřebu s nikým mluvit.

,,Dobře, tak nic neříkej. Ale tu možnost, že se ten kluk nevrátí musíš přijmout." pronesl. Mluví o Justinovi? Jak sakra může říct že se nevrátí?! On přece příjde! Trhla jsem hlavou a poprvé za tu celou dobu jsem se podívala na toho doktora, probodávala jsem 'ho pohledem. Proč říká takové věci? Justin se přece vrátí!

,,Já věděl že mě vnímáš." usmál se. Já se vrátila pohledem zpátky k oknu. ,,Vanesso, musíš to příjmout. Lidé přicházejí a zase odcházejí. Chápu že jsi ho milovala, ale on už se nevrátí." řekl pomalu. Ty slova mi trhaly uši. ,,Dost!" vykřikla jsem. Bylo tak divné slyšet svůj hlas a tak jsem radši prudce tiskla rty k sobě, abych nemohla nic dalšího říct.

,,Ty jsi promluvila." zašeptal a zvedl se ze židle. Poprv za tu dobu jsem si ho prohlédla. Byl docela mladý a působil mile, ale vlastně bych řekla že je tu nový, nikdy jsem ho tu ještě neviděla a navíc se plete ostatním do soukromí, takže určitě milý nebude. Říká věci o kterých nic neví, protože jinak by věděl, že se Justin vrátí. Já v to věřím. Věřím že příjde, protože mu budu chybět. Jo, je to tak. On příjde.

,,Já tě chápu. Ale zkus přijmout tu myšlenku." díval se mi do očí. ,,Ale proč? Když vím že se vrátí?" zašeptala jsem. Už jsem úplně zapoměla jak můj hlas zní, ale s každým dalším slovem jsem si přivykala na ten hlas. Na ty slova vycházjící z mé pusy.

,,Řekl ti že se vrátí?" zeptal se. Zakroutila jsem hlavou. Neřekl že se vrátí, ale to přece neznamená že se nevrátí. Proč by to dělal? Potřeboval si jen vyčistit hlavu. Každý to občas potřebuje, ale po určité době se zase vrátí a všechno bude v pořádku.

,,Jestli ti to teda neřekl, potom se budeš muset připravit i na tu druhou možnost. Musíš si připustit že se třeba nevrátí. Jen zvaž tu možnost." říkal vážně. Já ale nepotřebuju zvažovat nějakou další možnost, stačí mi to, že někde uvnitř vím že se vrátí. A tak to bude.

,,Nechci." zamumlala jsem. Prostě to nepotřebuju zvažovat, tak proč tím ztrácet čas. Radši budu koukat pořád dokola z okna, než zvažovat něco, co mi stejně k ničemu nebude. No není to snad pravda?

,,Někde tam uvnitř máš pocit že se vrátí že? Ale není to tak Vanesso, je třeba si to jen připustit. Někdy si věci jen nalháváš, musíš si pak přiznat, že už se to nestane." sedl si zpátky na židli. ,,Ale on se vrátí!" vyjekla jsem hystericky. ,,Ale co když né? Co potom?" tázavě se na mě podíval. Ať přestane! Přivádí mě k šílenství! Co bych dělala kdyby se navrátil? Bože, já nevím! On..on se ale vrátí!

,,Proč mi tohle říkáš?" vyhrkla jsem na něj. ,,Protože se ti snažím pomoct Vanesso. Jsem teď tvůj nový lékař. A mám na starosti jen tebe. Tak mě nech, ať ti pomůžu." řekl a přitom se mi díval přímo do očí. Já o to ale nestojím! Vím že se vrátí! Já to přece vím! Tak proč mi tluče do hlavy tu druhou možnost, která se stejně nikdy nestane. Prostě se vrátí. Tak proč přemýšlet nad tím, že ne?

,,Já nepotřebuju pomoct. Protože Justin se vrátí." zašeptala jsem.

Takžeee, tady je další část. Je psaná narychlo, jelikož jsem nějak tenhle týden nic nestíhalaa, a navíc je ještě dneska pátek 13. takžee doufám že se vám za dnešek nic nestalo, já teda nevěřím že je pátek 13. nějak výjmečnej než další dny, ale tak snad tahle část nebude nějaká prokletá! :OO Anoo, je normální psát u nový části o tom že je pátek 13. Už jsem to napsala asi třikrát, naajs noo :DD To je fuuk radši :DD Takže doufám že se vám tahle část bude líbit, i když je taková celkem nudná, a vážně psaná hodně rychle, takže se omlouvám za chyby a tak dálee, a hrozně bych vám chtěla poděkovat za votes a komentáře!♥♥ Je to úplně nejlepší pocit když čtu ty komentáře:33 aaaawww♥ Jste prostě nejlepšíí:33 Ještě se omlouvám za to že to zas přidávám tak pozdě, ale vážně jsem to dřív nestíhala:// A taky se omlouvám že je to zas tak krátký, a tady se teď vypisuju jak idiot. -__- :D Takže se vám omlouvám :( :D jinak teda děkuju za všechno a užijte si čtení! (i když je to teda část zas skoro o ničem, ale v příští části už hnu dějem! Haaaaaaa:DDD)