Behind the mask

18. ,,Justine."

,,Vanesso, prostě jsem něco udělat musela. Nemohla jsem dovolit aby jsi nám dělala ostudu s někým, kdo nemá ani svůj vlastní notebook." pronesla moje matka.

 ,,Mami posloucháš se vůbec?" vykřikla jsem. Tohle snad není ani moje mamka! Vždyť nikdy neřešila jestli je někdo bohatej nebo chudej! Vždyť to nic neznamená! ,,Já vím že ti to přijde hrozné Vanesso, ale kdyby jsi byla na mém místě a tvoje dcera, která jednou zdědí miliony, se zahazovala s nějakým chudákem, co by jsi dělala?" pokroutila hlavou.

,,Nic. Nechala bych jí. Chtěla bych totiž aby byla šťastná víš? Neměla bych na to, nezvládla bych někoho zabít jen kvůli tomu že není bohatej a úspěšnej jako ty, a rozhodně bych nenechala svou dceru tahat po policajtech. Jak si mi to mohla udělat!? Nechala jsi mě ve vězení za to, co jsi udělala ty!" vykřikla jsem. Celou tu dobu jsem brala prášky na uklidnění a chodila k psychologovi, protože jsem to nezvládala. A teď se dozvím, že za to všechno je zodpovědná moje matka.

,,Vanesso, vždyť jsem se teď přiznala! Tak proč se ke mě takhle chováš!?" vyjekla. Proč se k ní takhle chovám?! Co se to s ní proboha stalo? Tohle není ona! Takovou jsem jí nikdy neviděla.

,,Mami, to že jsi se teď přiznala, neznamená vůbec nic po tom, co všechno jsi udělala." řekla jsem potichu. Nechápu to. Vážně to nechápu. Otočila jsem se a vyšla z místnosti. ,,Vanesso!" uslyšela jsem ještě za sebou. Opřela jsem se o zeď a zavřela oči. Přemýšlela jsem, kde jsem vlastně ke všemu tomu co se mi teď děje přišla. Nelituju toho že jsem potkala Justina, to nikdy. Ale to co udělala moje máma mi připadá neodpustitelné. Zabít někoho jen proto, že se vám nezdál dostatečně bohatý. Vážně to nechápu.

Najednou jsem ucítila dotek na mojí ruce. Otevřela jsem oči a trhla sebou. Když jsem zjistila že je to Justin uklidnila jsem se a podával se na něj. Chytil mě za bok a přitáhl si mě k sobě. Chvíli se mi koukal do očí a pak mě obejmul. Zabořila jsem hlavu do jeho hrudi a snažila se užívat si ten okamžik. Ale hlavou se mi honil hrozný zmatek. Nejdřív říkal že v jeho budoucnosti nejsem. Že ke mě nic necítí. A teď? Objímá mě. Znamená to něco, nebo jsem zase totálně vedle?

,,Justine." zašeptala jsem. ,,Ano?" ozval se. Odtáhla jsem se od něho a zadívala se do jeho očí. ,,Nechápu co tohle znamená." zasmála jsem se. On ale vůbec na moje slova nereagoval. Jen stál a díval se na mě. Začala jsem ztěžka dýchat. Tenhle pohled byl vážně znervózňující. Najednou si mě k sobě přitáhl a políbil mě. Začala jsem napodobovat pohyb jeho rtů. Rukama jsem mu vjela do vlasů a nehodlala se od něho odtrhnout. Pootevřela jsem ústa abych umožnila vstup pro jeho jazyk. Pevněji si mě k sobě přitáhl a začel jazykem prozkoumávat má ústa. Rukama sjel na můj zadek a já si to užívala. Užívala jsem si ten pocit že je tak blízko. Je zvláštní že jsem dokázala přemýšlet jen nad tím co udělat aby tenhle okamžik nikdy neskončil. Jako kdyby se kolem mě nic nedělo. Jen v tuhle chvíli bylo všechno v pořádku.

Dalšíí čáást je zdeee. :D Po dlouhé době, já víím. :( A ještě k tomu je tak super krátká, ale je to schválně, je to taková "přdehra" k dalšíímu dílu. :D Jsem děsná, já vím. :D* Ale dlaší díl by měl býýt fakt liboveeej. :3 :D Teda když se mi to povede napsat tak jak si to představujuu. :D Těšte see! :D A chtěla jsem vám říct že jsem se rozhodla přidávat díli pravidelně každej pátek. Protože takhle to napíšu a než se vždycky  rozhodnu to přidat tak to trvá sto leet. Takžee příští čáást, přidáám v páátek! :D* :D když to stihnuu tak možná ještě tenhle, ale uvidím, takžee doufám že se vám bude tahle ultra krátká část líbit a ještě jednou se omlouvám za to že je tak krátká. :D :( A chtěla bych vám vážně moooc poděkovat za votes, komentáře a za to že to pořád čtete!!! Úplně jsem přišla na wattpad a když jsem viděla kolik mam votes a komentářů a přečtení, tak to semnou málem švihlo! ♥♥♥♥♥ Jste fakt zlatíčka!!! Hrozně moc děkujiiii♥ hlavně za ty komentáře, to je úplně úžasnej pocit když si čtete ten komentáář:3333333*** ♥♥ vážně moc děkujiii!!!!!