Behind the mask

2. ,,To je Bieber"

,,Takže seznámení se školou už máme za sebou, teď si můžeš jít po svým" řekla vychovatelka a podala mi plánek areálu školy. ,,Hlavně se neztrať."

Podívala jsem se do plánku. Byl černobílí a nedá se říct že by byl přehledný. To mě rodiče poslali do zapadákova kde nemají ani na barvu do tiskárny?

,,Máš ještě hodinu do vyučování, takže se tu můžeš porozhlédnout." prohlásila. ,,A nezapomeň na to že tě na každém kroku sledujeme." Než jsem stačila odpovědět objevila se přede mnou černovlasá dívka s modrýma melírama a pohrozila mi ukazováčkem před obličejem.

,,Pozoooooor!" protáhla. ,,Sledujeme těěě!"... ,,Vystřel odsud Ariano" zavrčela vychovatelka. Dívka na to ale nijak nereagovala. 

,,Tak za tohle," vychovatelka si něco zuřivě zapsala do notesu ,, sis vysloužila trest. Dnes tady naší Miss provedeš" ukázala na mě a výtězoslavně se zasmála.

Ariana si mě prohlédla od hlavy až k patě. ,,Dokonalý" zamumlala a popošla ke mě a zavěsila se mi kolem krku. ,,Zrovna jsem si říkala že by se mi novej otrok šiknul."

Dveře do haly se otevřely a naproti nám se objevil ten modrooký kluk. Zavrtěl hlavou a nahnul se ke mě. ,,Tady tě klidně nechají svlíknout do naha a udělají ti osobní prohlídku, takže jestli máš někde u sebe nebezpečný předměty" ironicky zvedl obočí, přešel ke kartonové krabici a odhodil tam hrst neznámých předmětů. ,,můžeš si ušetřit malér."

Ariana se za mnou přidušeně zahihňala. Modrooký kluk zvedl hlavu a když poznal kdo je zamnou jen otevřel pusu ,,Ariano, ahoj." řekl znuděně. ,,Ahoj, Jacksone." oplatila mu pozdrav.

,,Ty ho znáš?" zeptala jsem se překvapeně. ,,Radši mi to nepřipomínej" zabručela Ariana a táhla mě ven ze dveří.

Ariana okamžitě zabočila z cesty vpravo, na zarostlý pozemek. Tam se posadila na horní lavici dřevěné tribuny nasáklé vodou.

Tohle místo bylo dost podobné místu v mé minulé škole. Akorád že tam tribunu obsazovali sportovci, někdy jsme tam za nimi s holkama chodily a ''povídali'' si.

,,Takžééééé'' protáhla Ariana. ,,To je prostě Brody."

,,Já myslela že se jmenuje Jackson.".. ,,O tom mluvit nebudeme." zarazila mě Ariana. ,,Já myslela naší vychovatelku." pokývla hlavou k oknu za kterým se vychovatelka koukala na televizi.

,,Tak to vyklop" zavelela dívka.Vylezla na horní lavičku na tribuně a mrkla na mě, na znamení abych se k ní připojila. ,,Proč seš tady?"

Její ton zněl škádlivě, ale já sem si musela sednout. Kdybych věděla jak to všechno bylo tak bych teď mohla být doma a užívat si pohody, a nebo bych byla... tady. Problém je že si nic z toho co se stalo nepamatuju. Jako kdyby se to nikdy nestalo.

Co jí řeknu.. Že jsem asi někoho zabila ale vůbec nic si nepamatuju? Nebo to co tvrdí doktoři, možná jsem ho zabila ale nechci si to připustit. Pak je tu ještě možnost policie která zní ,,Ona to udělala, jen se nechce přiznat!"

Místo odpovědi jsem si prohlížela Arianu, která si nasadila obrovské sluneční brýle. ,,Támhle v tý vězeňský budově míváme ve středu tak zvaný společenský večery. 

,,Varuju tě." řekla Ariana. ,,Školu tady budeš nenávidět.".. ,,Proč? Co je naní tak hroznýho?" zeptala jsem se. ,,Všechny hodiny jsou bezduchý." prohlásila Ariana.

,,Ještě hůř. Seberou duši tobě. Na tohle místě je tak osmdesát děcek, a duší tu zbylo asi tak... nula." vzhlédla. ,,Každopádně to tak aspoň vypadá."